Výstava „Rozděleno!“ k narozeninám koruny

Aleš Michl (Mladá fronta DNES 27. 2. 2023 strana 9, rubrika Názory)

Jestřábi a holubice

V naší měnové historii jsou dvě zcela mimořádná data – 25. únor 1919 a 8. únor 1993. První se vztahuje ke vzniku československé měny a druhý, který si právě v tomto roce připomínáme, ke vzniku té české.

Před třiceti lety nejprve zaniklo Československo a spolu s ním i společná centrální banka. A hned s odbitím půlnoci vznikla Česká republika a Česká národní banka.

O měsíc později se rozdělila i československá měna a vznikla česká koruna. Tento akt, stejně pokojný jako rozdělení bývalého státu, byl základem pro úspěšný vývoj naší ekonomiky v následujících letech. Udělali jsme proto v ČNB takovou pěknou výstavu „Rozděleno! Vznik české a slovenské měny v roce 1993“. Takže pokud jste/budete v Praze, přijďte se do našeho Návštěvnického centra důkladně seznámit s procesem celé odluky a poznat méně známé, ale nesmírně důležité detaily rozdělení České a Slovenské federativní republiky. Dozvíte se zde o zásadní roli Státní banky československé, vzniku České národní banky a Národní banky Slovenska či o přípravě nových bankovek a mincí, jejichž návrhy i finální podoba jsou zde také k vidění.

Po nabytí vědomostí si můžete i zaspekulovat o tom, kdy se vlastně rozhodlo o tom, že to bude právě 8. únor. Zřejmě asi až v rámci nočních jednání o ukončení smlouvy o měnovém uspořádání 27. a 28. ledna 1993. S datem 8. února se skutečně v té době pracovalo, nicméně až do vyhlášení odluky se mohlo udát cokoliv. A proto si teprve, když 2. února 1992 ve 20.07 v televizi se svým projevem vystoupil český premiér Václav Klaus, mohli všichni účastníci příprav vydechnout, neboť datum bylo definitivní.

Tehdejší komisař ústřední řídící komise k hledání termínu jen o několik dní později dodal: „Jistotu jsem měl až v období po Klausově návratu z Davosu. O podpisu jsem věděl hned. Ještě jsem si ale říkal, že to není úplně stvrzené. V úterý dopoledne tento týden se schvaloval zákon, to bylo pro mě první oddychnutí. Druhé oddychnutí, to bylo, když jsem se dozvěděl, že je natočený Klausův televizní projev, který se pak v úterý večer vysílal. Do té doby jsem neměl stoprocentní jistotu. Papír byl sice podepsaný, ale ten se může strčit do šuplíku. Bylo to sice nepravděpodobné, ale podle mě jisté je teprve to, co se řekne natvrdo, veřejně.“

Více na výstavě. Ať je naše koruna i nadále pevná.