Informace pro oznamovatele dle zákona na ochranu oznamovatelů, otázky a odpovědi

Ochrana oznamovatelů je s účinností od 17. 12. 2021 poskytována na základě Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2019/1937 o ochraně osob, které oznamují porušení úprava Unie ). Tato Směrnice rámcově vymezuje také oblasti, s nimiž oznamované protiprávní jednání musí souviset. Směrnice byla do českého právního řádu transponována zákonem o ochraně oznamovatelů a souvisejícím změnovým zákonem s účinností k 1. 8. 2023.

Oznámení musí obsahovat informace o možném protiprávním jednání, k němuž došlo nebo má dojít u osoby, pro niž oznamovatel, byť zprostředkovaně, vykonával nebo vykonává práci nebo jinou obdobnou činnost, nebo u osoby, se kterou oznamovatel byl nebo je v kontaktu v souvislosti s výkonem práce nebo jiné obdobné činnosti a které:

má znaky trestného činu; má znaky přestupku, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč; porušuje zákon o ochraně oznamovatelů nebo porušuje jiný právní předpis nebo předpis Evropské unie v oblasti:

 

1. finančních služeb, povinného auditu a jiných ověřovacích služeb, finančních produktů a finančních trhů,
2. daně z příjmů právnických osob,
3. předcházení legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu,
4. ochrany spotřebitele,
5. souladu s požadavky na výrobky včetně jejich bezpečnosti,
6. bezpečnosti dopravy, přepravy a provozu na pozemních komunikacích,
7. ochrany životního prostředí,
8. bezpečnosti potravin a krmiv a ochrany zvířat a jejich zdraví,
9. radiační ochrany a jaderné bezpečnosti,
10. hospodářské soutěže, veřejných dražeb a zadávání veřejných zakázek,
11. ochrany vnitřního pořádku a bezpečnosti, života a zdraví,
12. ochrany osobních údajů, soukromí a bezpečnosti sítí elektronických komunikací a informačních systémů,
13. ochrany finančních zájmů Evropské unie^[1]), nebo
14. fungování vnitřního trhu^[2]) včetně ochrany hospodářské soutěže a státní podpory podle práva Evropské unie.

 

U oznamovatele se nepředpokládá, že by disponoval expertní znalostí, která by mu umožnila bezchybné či detailní právní posouzení oznamovaného protiprávního jednání. Ani příslušná osoba nemusí zkoumat všechny pojmové znaky oznamovaného provinění. Oznamovatel i příslušná osoba pouze předběžně posoudí naplnění znaků skutkové podstaty.

[1]⁾            Článek 325 Smlouvy o fungování Evropské unie.

[2]⁾                Článek 26 odst. 1 a 2 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Oznámení může podat fyzická osoba, která vykonává či vykonávala práci nebo jinou obdobnou činnost v souvislosti s níž oznámení podává.

Prací nebo jinou obdobnou činností se pro účely zákona o ochraně oznamovatelů rozumí

1. závislá práce vykonávaná v základním pracovněprávním vztahu,
2. služba[1]⁾,
3. samostatná výdělečná činnost,
4. výkon práv spojených s účastí v právnické osobě,
5. výkon funkce člena orgánu právnické osoby,
6. plnění úkolů v rámci činnosti právnické osoby, v jejím zájmu, jejím jménem nebo na její účet,
7. správa svěřenského fondu,
8. dobrovolnická činnost,
9. odborná praxe, stáž, nebo
10. výkon práv a povinností vyplývajících ze smlouvy, jejímž předmětem je poskytování dodávek, služeb, stavebních prací nebo jiného obdobného plnění.

 

Prací nebo jinou obdobnou činností se pro účely zákona o ochraně oznamovatelů rozumí i ucházení se o práci nebo jinou obdobnou činnost.

 

Ochrana tedy není omezena pouze na oznamovatele, kteří získali informace, které jsou obsahem oznámení, v rámci svého základního pracovněprávního vztahu, ale také na osoby samostatně výdělečně činné, společníky, osoby ve statutárních, řídících nebo dozorčích orgánech, dobrovolníky, stážisty, dodavatele atd. Ochrana se vztahuje rovněž na oznamovatele, kteří se o takovou práci či jinou obdobnou činnost teprve ucházejí nebo ucházeli. Chráněny jsou i osoby, které jsou ve vztahu k oznamovatelům osobami blízkými, osoby, které poskytly pomoc při zjišťování informací, které jsou obsahem oznámení, podání oznámení nebo posouzení jeho důvodnosti a dále osoby, které jsou s oznamovateli nějakým způsobem spojeny zejména v pracovním kontextu (viz § 4 odst. 2 zákona o ochraně oznamovatelů).

Příklad: Majitel menší stavební společnosti obdržel poptávku na subdodávku prací od společnosti, která vyhrála veřejnou zakázku na rekonstrukci městské sportovní haly. Podmínkou ovšem bylo, že bude fakturovat nevykonané práce a 50 % z takto získaných peněz odevzdá zástupci společnosti, která rekonstrukci realizuje. Toto jednání oznámil a bylo zahájeno vyšetřování. Ve společnosti, od níž obdržel korupční nabídku, pracovala jeho sestra, která byla po zahájení trestního stíhání zařazena na pracovní pozici s nižší požadovanou kvalifikací a mzdou (pozn. takovéto jednání nese znaky odvetného opatření, které zákon zakazuje). V takovémto případě ochrana přísluší nejen oznamujícímu podnikateli, ale rovněž jeho sestře.  

[1]⁾                 Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů.

Oznamovatel protiprávního jednání podle zákona o ochraně oznamovatelů by měl v ideálním případě postupovat tak, že své oznámení podá nejprve interně u organizace (nejčastěji svého zaměstnavatele), u níž k protiprávnímu jednání dochází. Takovýto postup bude zpravidla oboustranně výhodný. Daná organizace (společnost, úřad apod.) má možnost na zjištěná podezření bezprostředně reagovat efektivněji nežli orgány veřejné moci a zabránit tak např. hmotným škodám či poškození své dobré pověsti. Tento postup by měl být výhodný i pro oznamovatele, který v ideálním případě dosáhne rychlého vyřešení problému.

V případě, že takovýto interní oznamovací kanál nebyl u dotčené organizace zřízen (soukromoprávní zaměstnavatelé tuto povinnost mají v případě, že zaměstnávají 50 a více zaměstnanců) nebo není funkční (např. se oznamovatel domnívá, že jeho oznámení nebude prošetřeno, nebude ochráněna jeho identita, hrozila by mu odvetná opatření atd.), bude pro oznamovatele výhodnější podat oznámení přímo prostřednictvím tzv. externího oznamovacího systému, který zřizuje Ministerstvo spravedlnosti. Podání oznámení ministerstvu není podmíněno prvotním podáním oznámení prostřednictvím interního oznamovacího systému. Je zcela na rozhodnutí oznamovatele, jaký postup zvolí.

Oznamovatel může oznámení podat v zásadě libovolným způsobem osobně, telefonicky nebo písemně. Každá instituce s povinností zavést oznamovací systém musí konkrétní technické způsoby podání oznámení, resp. kontaktní údaje příslušné osoby, zveřejnit.

Ministerstvu spravedlnosti lze oznámení podat rovněž výše uvedenými způsoby a na https://oznamovatel.justice.cz/chci-podat-oznameni/.

Je na rozhodnutí povinného subjektu, zda se rozhodne přijímat a prošetřovat i anonymní oznámení. Taková oznámení však v každém případě nemusí vyřizovat ve lhůtách a způsobem stanoveným zákonem o ochraně oznamovatelů. Ochrana podle tohoto zákona nicméně náleží původně anonymnímu oznamovateli až od chvíle, kdy je jeho totožnost odhalena osobě, která by jej mohla vystavit odvetnému opatření.

Zákon zakazuje uplatnit vůči oznamovateli či jiné chráněné osobě jakékoliv odvetné opatření. Tedy takové jednání nebo jeho opomenutí v souvislosti s prací nebo jinou obdobnou činností oznamovatele, které bylo vyvoláno učiněním oznámení a které oznamovateli nebo jiné chráněné osobě může způsobit újmu (§ 4 zákona o ochraně oznamovatelů). Zaměstnavatel, pro kterého oznamovatel vykonává práci nebo jinou obdobnou činnost, nesmí umožnit, aby oznamovatel nebo jiná chráněná osoba byli vystaveni odvetnému opatření.

Odvetnému opatření nesmí být vystaven oznamovatel ani

1. osoba, která poskytla pomoc při zjišťování informací, které jsou obsahem oznámení, podání oznámení nebo posouzení jeho důvodnosti,
2. osoba, která je ve vztahu k oznamovateli osobou blízkou,
3. osoba, která je zaměstnancem nebo kolegou oznamovatele,
4. osoba oznamovatelem ovládaná,
5. právnická osoba, v níž má oznamovatel účast, osoba ji ovládající, jí ovládaná osoba nebo osoba, která je s touto právnickou osobou ovládaná stejnou ovládající osobou,
6. právnická osoba, jejíhož voleného orgánu je oznamovatel členem, osoba ovládající, ovládaná nebo osoba ovládaná stejnou ovládající osobou,
7. osoba, pro kterou oznamovatel vykonává práci nebo jinou obdobnou činnost, nebo
8. svěřenský fond, jehož je oznamovatel nebo právnická osoba podle písmene e) nebo f) zakladatelem nebo obmyšleným nebo ve vztahu k němuž jsou oznamovatel nebo právnická osoba podle písmene e) nebo f) osobou, která podstatným způsobem zvýší majetek svěřenského fondu smlouvou nebo pořízením pro případ smrti.

Z ochrany jsou v první řadě vyloučena vědomě nepravdivá oznámení. Tedy oznámení informací, o nichž neměl oznamovatel oprávněné důvody se domnívat, že jsou pravdivé. Oznamovatel si nemusí být absolutně jist, že k oznamovanému jednání skutečně došlo, dochází či má dojít v budoucnu, nicméně pravdivosti oznamovaných informací musí nasvědčovat okolnosti.

Oznamovat v režimu ochrany podle zákona o ochraně oznamovatelů nelze ani skutečnosti, jejichž oznámení by mohlo bezprostředně ohrozit podstatný bezpečnostní zájem České republiky.

Oznamovací systém není také určen např. pro oznámení, která rozporují rozhodnutí vydaná soudem ve věci, neboť k tomu jsou určeny opravné prostředky.

Přístup k oznámením má pouze příslušná osoba – tedy osoba pověřená přijímáním a vyřizováním oznámení podaných prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému. Ve vztahu k oznámením podávaným u Ministerstva spravedlnosti (tedy prostřednictvím tzv. externího oznamovacího systému) je do ohlašovacích systémů přístup umožněn pouze speciálně pověřeným zaměstnancům (obdoba příslušných osob). Zákon o ochraně oznamovatelů zakazuje příslušným osobám i pověřeným zaměstnancům komukoliv poskytovat informace, které by mohly zmařit nebo ohrozit účel podávání oznámení. Totožnost oznamovatele ani jiné osoby chráněné před odvetnými opatřeními (např. osoby, která oznamovateli s oznámením pomáhala) nelze bez jejich písemného souhlasu prozradit nikomu dalšímu. Výjimku představuje pouze situace, kdy jsou příslušná osoba nebo pověřený zaměstnanec ze zákona povinni tyto informace poskytnout příslušným orgánům veřejné moci.

Povinnost zachovávat důvěrnost se netýká pouze totožnosti, ale vztahuje se i na jakékoli další informace, z nichž by bylo možné přímo či nepřímo určit identitu oznamovatele nebo jiných chráněných osob (a tím zmařit nebo ohrozit účel podávání oznámení). 

Zákon stanoví, že do 7 kalendářních dnů oznamovatel musí obdržet potvrzení o tom, že oznámení bylo přijato, a nejpozději do 30 dnů od přijetí oznámení by oznamovatel měl obdržet vyrozumění o tom, jakým způsobem bylo oznámení posouzeno. Lhůta na prošetření může být ve složitých případech dvakrát prodloužena o 30 dnů (celkem tedy na 90 dnů). V rámci oznamovacího systému Ministerstva spravedlnosti lze lhůtu prodloužit pouze jednou o 30 dnů na celkovou lhůtu 60 dnů.

• Vnitřní oznamovací systém

Oznámení bude v rámci vnitřního oznamovacího systému přiděleno tzv. příslušné osobě, která bude mít povinnost oznámení ve stanovené lhůtě zpracovat a o výsledku posouzení vždy vyrozumět oznamovatele.

Po přijetí oznámení bude vždy posuzována důvodnost podaného oznámení a v případě, že je oznámení vyhodnoceno jako důvodné, budou organizaci, které se oznámení týká, příslušnou osobou doporučena k přijetí opatření k nápravě nebo předejití protiprávnímu stavu.

V průběhu prošetřování příslušná osoba může požádat oznamující osobu o objasnění sdělených informací nebo o poskytnutí dodatečných informací.

Po celou dobu je chráněna totožnost oznamovatele i dalších chráněných osob. Postoupení oznámení k dalšímu šetření orgánu veřejné moci je podmíněno souhlasem oznamovatele (až na obecnou povinnost oznamovat trestné činy podle § 368 trestního zákoníku), i v takovém případě však musí být zachována ochrana jeho totožnosti.  Výjimkou z uvedeného pravidla je nicméně situace, kdy by sdělení totožnosti oznamovatele bylo povinností podle některého právního předpisu (např. ve vztahu k orgánům činným v trestním řízení či přestupkovým orgánům), ovšem i o této skutečnosti musí být oznamovatel vyrozuměn.

• Ministerstvo spravedlnosti (externí oznamovací systém)

Pověřené osoby prošetřující oznámení podaná prostřednictvím oznamovacího systému Ministerstva spravedlnosti vyhodnocují oznámení z hlediska působnosti zákona o ochraně oznamovatelů a z hlediska příslušnosti orgánu veřejné moci, který by se oznamovaným protiprávním jednáním měl zabývat. Následně tedy oznámení předávají jako podněty k dalšímu šetření orgánům veřejné moci (např. orgánům činným v trestním řízení, inspekčním orgánům apod.).

Na rozdíl od příslušných osob, které přijímají a vyřizují oznámení v rámci vnitřního oznamovacího systému, tak pověření zaměstnanci Ministerstva spravedlnosti neprovádí žádné prošetřování oznámeného protiprávního jednání u organizace, ve které k němu mělo dojít ani následně nenavrhují opatření k předejití nebo nápravě zjištěného protiprávního stavu.

Stejně jako u vyřizování oznámení přijatého v rámci vnitřního oznamovacího systému je po celou dobu chráněna totožnost oznamovatele i dalších chráněných osob. Postoupení oznámení k dalšímu šetření orgánu veřejné moci však není podmíněno souhlasem oznamovatele. K postoupení by mělo dojít vždy, shledá-li ministerstvo, že se jedná o oznámení důvodné a že existuje orgán příslušný k jeho prošetření. I v takovém případě však musí být zachována ochrana totožnosti oznamovatele.  Výjimkou z uvedeného pravidla je nicméně rovněž situace, kdy by sdělení totožnosti oznamovatele bylo povinností podle některého právního předpisu (např. ve vztahu k orgánům činným v trestním řízení či přestupkovým orgánům), ovšem i o této skutečnosti musí být oznamovatel vyrozuměn.

• zadávání veřejných zakázek

Příklad: Zaměstnanec zadavatele veřejné zakázky zjistí, že jeho kolega za úplatu ve spolčení s pracovníky společnosti ucházející se o tuto zakázku manipuluje zadávací dokumentaci takovým způsobem, aby obsahovala podmínky, které znemožní dalším zájemcům o zakázku podat nabídku.

 

• finanční služby

Příklad: Pracovnice banky identifikuje finanční transakce v jejichž rámci prostředky společností, jimž banka poskytuje finanční poradenství, směřují do daňových rájů, přičemž původ těchto peněz je nejasný.

 

• soulad s požadavky na výrobky včetně jejich bezpečnosti

Příklad: Velkoobchodní společnost obdrží ekonomicky výhodnou nabídku na dodání ochranných respirátorů v době pandemie, které ovšem nedisponují stanovenými bezpečnostními certifikáty a není tak doložené, že respirátory poskytují stanovenou ochranu. 

 

• bezpečnost dopravy

Příklad: Provozovatel stanice technické kontroly, která je kontrolována ze strany Krajského úřadu, získal podezření, že dochází k falšování technických průkazů a jejich následné validizaci v evidenčním systému.

 

• ochrana životního prostředí

Příklad: Zaměstnanec se setkal na svém pracovišti se systematickým nedodržováním stanovených technologických a bezpečnostních postupů, které by mohly způsobit únik nebezpečných látek do volné přírody.

 

• bezpečnost potravina krmiv, ochrana zvířat a jejich zdraví

Bude se jednat nejčastěji o situace, kdy pracovník bude svědkem porušování bezpečnostních, technických či potravinářských norem nebo pravidel zacházení, a to buď z nedbalosti či za účelem vyššího zisku, přičemž toto porušení může v důsledku významně ohrozit zdraví či životy zákazníků nebo chovaných i volně žijících zvířat.

 

• ochrana vnitřního pořádku a bezpečnosti, života a zdraví

Ohrožením veřejného zdraví je stav, při kterém jsou obyvatelstvo nebo jeho skupiny vystaveny nebezpečí, u něhož míra zátěže rizikovými faktory přírodních, životních nebo pracovních podmínek překračuje obecně přijatelnou úroveň a představuje významné riziko poškození zdraví. Do této kategorie oznámení tak může spadat celá škála porušení technických či hygienických norem, ale také norem z oblasti bezpečnosti práce.

 

• ochrana spotřebitele

Bude se jednat o celou řadu jednání, které detailněji vymezuje zákon o ochraně spotřebitele.

 

• ochrany osobních údajů, soukromí a bezpečnosti sítí elektronických komunikací a informačních systémů

Příklad:Pracovník softwarové společnosti se dozví, že jeho zaměstnavatel z komerčních důvodů prodává osobní citlivé údaje svých zákazníků (uživatelů jeho programu).

 

• porušení ohrožující finanční zájmy Evropské unie

Příklad: Zaměstnanec instituce zajišťující přidělování dotací z evropských rozvojových programů získá informace, že systém přidělování dotací je manipulován, aby dotace byla přidělena předem vybrané společnosti.

 

• porušení týkající se vnitřního trhu včetně ochrany hospodářské soutěže a státní podpory podle práva Evropské unie

Příklad: Zaměstnanci s manažerskými zkušenostmi bylo nabídnuto, aby se stal jednatelem v jedné ze společností vlastněných jeho dosavadním zaměstnavatelem. Po čase začal mít podezření, že společnost, v níž roli jednatele vykonává, je součástí řetězce firem, které jsou součástí sofistikovaného daňového podvodu s DPH.

Osoby zvažující podání oznámení o protiprávním jednání se před podáním vlastního oznámení mohou bezplatně a důvěrně obrátit na Ministerstvo spravedlnosti písemně (oznamovatel@msp.justice.cz) či ústně (tel.: 221 997 840) s žádostí o konzultaci v této věci.

 

Zákon umožňuje oznámit protiprávní jednání uveřejněním, např. prostřednictvím sociálních sítí, v médiích apod., ovšem pouze za stanovených podmínek.

Podmínky pro uveřejnění oznamovatel splní, pokud:

 

1. podal oznámení prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému a ministerstvu nebo pouze ministerstvu a ve lhůtách stanovených tímto zákonem nebylo přijato vhodné opatření, zejména příslušná osoba neposoudila důvodnost oznámení, povinný subjekt nepřijal k předejití nebo nápravě protiprávního stavu jiné vhodné opatření nebo zaměstnanec ministerstva neposoudil oznámení,
2. má oprávněný důvod se domnívat, že protiprávní jednání uvedené v oznámení může vést k bezprostřednímu nebo zjevnému ohrožení vnitřního pořádku nebo bezpečnosti, života nebo zdraví, životního prostředí nebo jiného veřejného zájmu nebo ke vzniku nenapravitelné újmy, nebo
3. má oprávněný důvod se domnívat, že v případě podání oznámení ministerstvu existuje vzhledem k okolnostem případu zvýšené riziko, že budou on nebo další chráněná osoba (viz níže) vystaveni odvetným opatřením nebo že je ohrožen postup řádného vyřízení oznámení ministerstvem.

 

(2) Odvetnému opatření nesmí být vystaven oznamovatel ani

1. osoba, která poskytla pomoc při zjišťování informací, které jsou obsahem oznámení, podání oznámení nebo posouzení jeho důvodnosti,
2. osoba, která je ve vztahu k oznamovateli osobou blízkou,
3. osoba, která je zaměstnancem nebo kolegou oznamovatele,
4. osoba oznamovatelem ovládaná,
5. právnická osoba, v níž má oznamovatel účast, osoba ji ovládající, jí ovládaná osoba nebo osoba, která je s touto právnickou osobou ovládaná stejnou ovládající osobou,
6. právnická osoba, jejíhož voleného orgánu je oznamovatel členem, osoba ovládající, ovládaná nebo osoba ovládaná stejnou ovládající osobou,
7. osoba, pro kterou oznamovatel vykonává práci nebo jinou obdobnou činnost, nebo
8. svěřenský fond, jehož je oznamovatel nebo právnická osoba podle písmene e) nebo f) zakladatelem nebo obmyšleným nebo ve vztahu k němuž jsou oznamovatel nebo právnická osoba podle písmene e) nebo f) osobou, která podstatným způsobem zvýší majetek svěřenského fondu smlouvou nebo pořízením pro případ smrti.

 

 

Oznamovatel, který oznámení za splnění výše uvedených podmínek uveřejnění, je chráněn ve stejném režimu jako oznamovatel, který oznámení podá prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému nebo ministerstvu.

K bodu 1: Konkrétně se musí jednat o případy, kdy v návaznosti na podané oznámení nebylo v zákonných lhůtách vhodným způsobem postupováno v návaznosti na přijetí oznámení.  Zda je v návaznosti na přijetí oznámení postupováno vhodným způsobem, se musí posuzovat s ohledem na okolnosti každého jednotlivého případu. Ať už jde o řádné posouzení důvodnosti oznámení příslušnou osobou, nepřijetí vhodného opatření k předejití nebo nápravě protiprávního stavu povinným subjektem, nebo o neposouzení oznámení pověřeným zaměstnancem, případně jiný postup. Bod 1 se neuplatní v případech oznámení podaných anonymně jelikož není dána povinnost se takovými oznámeními zabývat, resp. je přijímat.

K bodu 2: Dále se jedná o situaci, kdy by nečinností oznamovatele mohlo dojít k ohrožení oblastí, na jejichž ochraně je vysoký veřejný zájem. Může se jednat např. o ohrožení jaderné bezpečnosti, ohrožení veřejného zdraví, životního prostředí či jiného veřejného zájmu např. v případě obchodování s látkami či výrobky majícími zvláštní režim, jako je biologický materiál, léčivé přípravky, toxické látky či zbraně. Rovněž se může jednat o hrozbu vzniku nenapravitelné újmy, tedy takové, kterou nebude možné odčinit uvedením do předešlého stavu.

K bodu 3: Poslední případ má být pojistkou pro situaci, kdy nebude možné bez podstoupení zvýšeného rizika například zničení důkazů, maření postupu podle zákona atp. podat oznámení u ministerstva.

Mělo by se tedy jednat o situace výjimečné a oznamovatel bude muset v každém případě pečlivě zvážit, zda splňuje dané podmínky pro to, aby oznámení mohl uveřejnit. V opačném případě bude oznamovatel za své jednání odpovědný podle příslušných právních předpisů. V rovině soukromoprávní se vůči němu osoba dotčená oznámením může dovolat nároků vyplývajících zejména z práva na ochranu osobnosti, tedy především náhrady újmy nebo bezdůvodného obohacení. V rovině veřejnoprávní pak bude záviset zejména na míře závažnosti zásahu do sféry osoby dotčené oznámením. Osoba, která oznámení uveřejní, tak bude moci být vystavena odpovědnosti ze spáchání přestupku a v nejzávažnějších případech i trestného činu (zejména trestného činu pomluvy podle § 184 nebo křivého obvinění podle § 345 trestního zákoníku).

S ohledem na platné právní předpisy, konkrétně např. právě na ochranu osobnosti, bude muset soud při rozhodování o oprávněnosti a přiměřenosti uveřejnění informací tvořících obsah oznámení nepochybně přihlédnout k rozsahu, v jakém k němu došlo. Oznamovatel by se tedy měl vyvarovat především excesivního uveřejňování důvěrných informací, citlivých údajů atp.

 

Oznamovatel může oznámení vždy podat rovněž orgánu veřejné moci příslušnému k řešení oznamovaného protiprávního jednání podle jiných právních předpisů (v případě trestního oznámení jde o policejní orgán a státního zástupce, v případě oznámení přestupku jde o věcně a místně příslušný správní orgán atd.), a to vnitrostátnímu i unijnímu. Za oznamovatele se tak ve smyslu ochrany a zákazu odvetných opatření považuje i osoba, která oznámení podá přímo u orgánu příslušného k přijímání oznámení podle jiných právních předpisů, ačkoliv se nejedná o podání oznámení prostřednictvím vnitřního ani vnějšího oznamovacího systému (ministerstva). Takový orgán nicméně nemusí oznámení řešit způsobem a ve lhůtách podle zákona o ochraně oznamovatelů.