Talent vs. štěstí. Jenom talent nestačí

Žijeme v soutěživé kultuře a mnoho lidí je přesvědčeno, že úspěch je dán talentem, inteligencí, dovedností, chytrostí, úsilím, vůlí, pracovitostí nebo ochotou riskovat.

Na druhé straně máme tendenci podceňovat význam vnějších sil a štěstí v jednotlivých úspěšných příbězích. Pokud by úspěch byl funkcí inteligence, která vykazuje v populaci Gaussovo rozložení, potom by i úspěch měl vykazovat Gaussovo rozložení.



Ve skutečnosti má bohatství, které je považováno za ukazatel úspěchu, rozložení mocninné, které respektuje Paretovo pravidlo = velká většina chudých lidí a velmi malý počet miliardářů. Takový nepoměr naznačuje, že úspěch ovlivňuje něco dalšího než osobnostní faktory.

Model ukazuje, že nejúspěšnější jedinci nejsou téměř nikdy nejtalentovanějšími jedinci, ale ti, kteří se pohybují kolem průměru Gaussova rozdělení talentů. Náhoda a štěstí hraje větší roli než talent.

Takové prostředí (hodnocení zásluh na základě dosažené úrovně úspěchu) je silně demotivující, protože způsobuje nedostatek příležitostí pro ty nejtalentovanější. Co s tím? Vzdělávání, zvýšení příležitostí, správná distribuce zdrojů. A samozřejmě i redistribuce.

David Navrátil