Jak získat Grónsko? Pokud USA opravdu chtějí Grónsko, mají reálnou šanci ho získat. A je to jednodušší, než se zdá

Mnohé překvapilo, když Donald Trump oznámil zájem o Grónsko z důvodů národní bezpečnosti. V médiích se objevily odhady, že cena za tento ostrov by mohla dosahovat stovek miliard až bilionů dolarů. Cynicky vzato je však celý projekt proveditelný a výrazně levnější. 

Grónsko má pouhých 57 tisíc obyvatel a ročně dostává od Dánska přibližně 600 milionů dolarů, což představuje asi 20 % jeho HDP. Pro Dánsko to znamená 0,14 % jejich rozpočtu, pro USA je to pouhých 0,002 %. 

Argument, že Dánsko Grónsku nedovolí uvažovat o nezávislosti, naráží na realitu. Od roku 2009 platí tzv. Akt o samosprávě, který Grónsku zajišťuje rozsáhlou autonomii a zároveň mu umožňuje uspořádat referendum o úplné nezávislosti. A co obyvatelé Grónska? Současný premiér Múte Inequnaaluk Bourup Egede dlouhodobě prosazuje myšlenku nezávislosti. 

Máme tedy vládu nakloněnou odtržení, existující právní rámec, který to umožňuje, a velmi malou ekonomiku. Ideální podmínky pro vlivovou operaci. 

Je zřejmé, že američtí miliardáři stále více investují do získání vlivu nejen doma, ale i v Evropě. Získat přízeň 57 tisíc obyvatel finanční podporou nebo cílenými projekty není nepředstavitelně nákladné. 

Samostatné Grónsko je na světě. 

Dalším krokem by bylo jeho připoutání k USA – investice do infrastruktury, podpora těžebního průmyslu, nabídka bezpečnostních záruk v arktickém regionu, vojenská přítomnost, snížení cel a posílení obchodních vazeb. Není nutné, aby se Grónsko okamžitě stalo státem USA, jako je Aljaška. Mnohem pravděpodobnější je model podobný Portoriku – určitá míra autonomie v rámci Spojených států. Podle průzkumu z prosince 60 % Gróňanů chce bližší spolupráci s USA. 

Pokud to Trump myslí vážně, tak to není utopie. 

Problém je ale hlubší. Struktura mezinárodního řádu, vybudovaná po druhé světové válce, se rozpadá. Ačkoliv by převzetí Grónska mělo formálně jiný charakter než čínské nároky na Tchaj-wan či ruské ambice na Ukrajinu, princip zůstává stejný: státní suverenita se opět stává předmětem mocenského vyjednávání. 

Mezinárodní instituce kdysi přinesly stabilitu světu, kde velmoci měnily hranice podle svých zájmů. Pokud tyto instituce zaniknou, vrátíme se do doby, kdy platil zákon džungle. 

Otázkou zůstává, zda je Evropská unie připravena čelit této změně pravidel. Dokáže zůstat klíčovým hráčem, nebo se nechá odsunout na vedlejší kolej? Ztráta Grónska by pro EU nebyla jen geopolitickou prohrou a ztrátou přístupu k arktickým surovinám. Byl by to především symbol politického selhání.

David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny