Bude ČNB donucena ke zvýšení sazeb?

Sazby České národní banky by měly zůstat po většinu příštího roku stabilní na současných sedmi procentech. Tato prognóza má však svá rizika, přičemž aktuálně nás zajímají především ta proinflační.  A jedním z nich je riziko odukotvení inflačních očekávání.

Tato očekávání můžeme sledovat prostřednictvím dvou základních ukazatelů. Prvním z nich je inflační očekávání finančního trhu, které vychází z predikcí skupiny analytiků a ekonomů. Poslední, tj. prosincové, vydání ukázalo, že finanční trh na ročním horizontu očekává inflaci na 7 % oproti 7,3 % z listopadu. Na tříletém, který můžeme s ohledem na plánování měnové politiky považovat za „důležitější“, však došlo ke změně opačným směrem. Po třech měsících stabilní predikce jsme se posunuli z 2,5 % na 2,7 %, tedy opět o něco výše, než činí inflační cíl na 2 %.

Bankovní rada letos několikrát argumentovala, že právě finanční trh má stabilní střednědobá očekávání, která jsou relativně blízko cíle. Z prosincového výsledku nemůžeme na zeď ČNB ihned malovat inflačního čerta. Pokud bychom se ale výhledově měli posunout opět o něco výš, mohlo by dojít na realizaci jednoho z proinflačních rizik prognózy. Na to už delší dobu poukazuje člen bankovní rady Tomáš Holub a viceguvernér Marek Mora. Oba tvrdí, že jakmile zjistíme, že jsou inflační očekávání odukotvená, bude pozdě. Dostat je zpět pak bude hodně „drahé“, proto by centrální banka měla jednat s předstihem.

Druhým ukazatelem inflačních očekávání je šetření mezi nefinančními podniky. Poslední data jsou ke konci září. Jak na ročním, tak i tříletém horizontu ukazují výrazné překonání inflačního cíle. Roční výhled dosahuje 10,3 % a tříletý 7,5 %.

Měření inflačních očekávání není dokonalé. V mnoha případech může být dokonce silně volatilní, což celosvětově potvrzují například měření inflačních očekávání domácností. Zásadní je však podle nás trend.

Samotná ČNB má ve své listopadové prognóze alternativní scénář nárůstu inflačních očekávání měřených právě průzkumem mezi analytiky a ekonomy. Model pracuje s jejich nárůstem o 0,4 procentního bodu na ročním horizontu a o 0,8 procentního bodu na tříletém ve srovnání se základním scénářem. Při realizaci této situace by bylo potřeba zvýšit sazby více, než prognóza navrhla v základním scénáři, tj. z 8 % na 9 %. Jak ale víme, většina bankovní rady se navzdory doporučení modelu shodla na stabilitě sazeb na 7 %.

Soudě dle posledních komentářů, většina bankovní rady nepovažuje inflační očekávání za odukotvená. Stejně se na věc dívají i zástupci sekce měnové. Jestliže by se situace změnila, tlak na zvýšení sazeb by vzrostl. To by centrální bance mohlo znepříjemnit její fungování, především s ohledem na kredibilitu, pokud by nereagovala, případně nedodala dostatečné vysvětlení, proč nereagovala.

Zajímavé je, že tržní výhled sazeb pracuje s opačným scénářem. Krátké korunové sazby možný růst sazeb nenaznačují, pracují naopak se scénářem jejich snížení, a to již na horizontu tří měsíců. Podle nás je tento výhled přehnaný a bude otestován minimálně inflací na začátku příštího roku. Na brzké snížení sazeb tedy nesázíme.

Jestliže se něco změní, bude to pravděpodobněji s ohleden na proinflační rizika, nikoli protiinflační. A pokud se nic zásadního s ohledem na rizika oběma směry nezmění, sazby zůstanou stabilní po většinu příštího roku. Obdobně se na věc dívá i korunový trh, kde se i přes nižší tržní sazby česká měna posunula na nejsilnější hodnoty od letošního února. Zde je však potřeba pracovat i s psychologickým efektem intervencí, který podle nás odrazuje spekulanty od zásadnějších sázek na korunové oslabení.

Zdroj: ČNB