čnBlog – Jak přispělo zdražování firem k dnešní inflaci v eurozóně?

Příběh dnešní inflace v eurozóně se začal psát již loni, kdy po pandemických uzavírkách musely firmy řešit nedostatek dílů a materiálů, při cenách komodit a dopravy rostoucích takřka do nebe. Okolnosti pro růst cen a firemních tržeb byly příznivé – poptávka se přesměrovala od služeb ke zboží a finanční polštáře domácností v době uzavírek narostly. Jak potvrzuje tato analýza, firmy v daném období opravdu zdražovaly více, než by se dalo očekávat podle historických dat. Zdražování bylo silnější v zemích, které vstupovaly do pandemie „více rozehřáté“, tj. s výrazně napjatějším trhem práce a silnější domácí poptávkou. Ale ani ceny nerostou do nebe – výrobci cenový přeliv začínají tlumit, a to nejen přímo ve výrobním sektoru, ale i pro koncové spotřebitele. Nicméně stále nejsme na úrovni cenotvorby před pandemií, tlak na zdražování je stále citelný. Je tedy růst cen tažen náklady? Jednoznačně. Na firmy tlačí zejména vstupní náklady, ale robustní poptávka vytvořila prostor – po desetiletí boje s deflací – pro tak rychle zrozenou vysokou inflaci, jakou nyní pozorujeme.

Vyšlo v publikaci Globální ekonomický výhled – září (pdf, 1,2 MB)

Od drahého plynu až po cenovku na košili

Zdražování v posledních měsících překvapuje svou silou a cenovky na zboží se mění častěji, než by si leckdo přál. Ve zprávách se opakují argumenty jako rostoucí ceny elektřiny či plynu kvůli válce na Ukrajině, nedostatek materiálů a komponent či zdražující globální doprava. Ale je to dostačující vysvětlení? Opravdu nevyužívají výrobci či dovozci situaci vyšších nákladů jako berličku, aby měli zdůvodnění pro vyšší cenovky a přilepšili si po hubených pandemických časech? A opravdu se zdražuje po celé Evropě stejně? Abychom dokázali alespoň na některé otázky odpovědět, je potřeba si blíže popsat, jak vznikají ceny zboží pro koncové spotřebitele a projít „potrubím“^[1] od vstupních cen až po cenovku pro koncové spotřebitele.

Jak vzniká cenovka na vaši košili či na novou ledničku? Pro ilustraci jsme připravili stylizované schéma (Graf 1), pomocí něhož lze popsat možné kanály, jak se zdražování výrobním řetězcem přenese na spotřebitele. Pokud stoupne cena ropy či jiných energetických komodit (plynu či elektřiny), tento efekt se primárně odrazí v cenách průmyslových výrobců v eurozóně skrze náklady na dováženou energii (dovozní ceny energií). Nepřímo může působit přes globální ceny neenergetických výrobců s dopadem na ceny dováženého zboží, které tvoří součást dodavatelského řetězce používaného v domácí výrobě (od mezistatků k finálním produktům). Ale i zdražení neenergetických komodit spotřebitelé mohou pocítit. Pokud špatná úroda zvedne ceny bavlny, zasáhne tento šok výrobce po celém světě. Ti zdraží látky a v závislosti na vývoji kurzu národních měn k dolaru se tento vliv projeví v dovozních cenách. Ty přímo vstupují do cen průmyslových výrobců. Na vyšší vstupní náklady výrobci zareagují zdražením finálních produktů, takže košile ušitá v domácí výrobě také podraží. Pokud však byla košile vyrobena v zahraničí, o zdražení se postarají přímo dovozci. Jak moc a často budou domácí výrobci i dovozci zdražovat pak závisí na jejich vlastní cenové politice, která se odvíjí od jejich marží a očekávané poptávky. Marže jsou nejen z pohledu centrální banky hlídaná veličina, protože ukazují snahu firem přenést vyšší vstupní náklady na zákazníky.^[2] Dokud zdražují výrobci, úlevy od inflačních tlaků se nedočkáme.

Graf 1 – Stylizované schéma přelivu cenových tlaků z komodit a globální ekonomiky přes produkční sektor až na spotřebitele

Zdroj: ECB (2017), upraveno autorkou

Zdražování v eurozóně bylo rekordní

Výrobci v eurozóně zdražovali v průběhu letošního léta nevídaným tempem. Pro pochopení cenových tlaků v produkční sféře, které mají dopad na spotřebitele, je potřeba brát v potaz pouze odvětví mimo sektor energetický a stavebnictví. Primárním tahounem cenového vývoje v jádrových cenách PPI^[3] (v podstatě zpracovatelský průmysl) bylo odvětví mezistatků (červené příspěvky na Grafu 2). Kapitálové a spotřební zboží také zdražovalo a projevil se i nárůst cen potravin. Meziroční dynamika PPI v odvětví mezistatků však dosáhla v květnu vrcholu a tempo zdražování již ztrácí dech. Pro vývoj spotřebitelské inflace je klíčový pokles v kategorii spotřebního zboží, jak jsme viděli na Grafu 1, kde však cenová dynamika stále akceleruje.

Graf 2 – Účast v devizových obchodech k 15. lednu 2019

Zdroj: Eurostat, výpočet ČNB

Cenové tlaky se dosud koncentrovaly v počátečním stupni cenového řetězce. PPI pro mezistatky totiž zahrnuje ceny za zcela nebo částečně zpracované komodity, které budou použity jako vstupy pro výrobu jiného zboží. Jako příklad lze uvést chemický průmysl, jehož produkty vstupují třeba do výroby papíru. V řadě případů se jedná o odvětví s nižší přidanou hodnotou, kde jsou cenové strategie firem postaveny na rychlém promítání vstupních nákladů do výstupních cen.^[4] Kromě samotných nákladů na vstupní materiály (např. jiné chemikálie) jsou pro tato odvětví zásadní i výdaje za energie. Proto tato odvětví čelila v minulých měsících, kdy ceny elektřiny a plynu se vyšplhaly na historická maxima a firmy se potýkaly s nedostatkem materiálů a komponent, velmi složité situaci. Situace s chybějícími vstupy se oproti loňskému roku ale již mírně zlepšila (Graf 3), třebaže podle šetření Evropské komise stále značné procento firem ve třetím čtvrtletí 2022 hlásilo nedostatek vstupů. I cenová očekávání^[5], která sleduje Evropská komise na měsíční bázi, během léta korigovala, nejvíce v odvětvích jako chemikálie, kovy a kovové výrobky či dřevo a papír. Naopak v některých odvětvích s vysokou přidanou hodnotou (počítače a elektronika, elektrické vybavení či stroje) není od dubna do července patrné žádné zásadní zlepšení, tj. pokles v podílu firem čekajících zdražování. Firmy v odvětví motorových vozidel pak zaznamenaly lepší dostupnost polovodičů, ale stále téměř polovina z nich očekává růst prodejních cen. Lze tedy shrnout, že došlo k posunu tlaku v cenovém řetězci, přičemž vyšší dostupnost některých materiálů a komponent spolu s korekcí v cenách komodit mimo energie vytváří prostor pro další ústup cenových tlaků v produkčním sektoru. Rizikem je i nadále nepředvídatelný vývoj cen energií, plynu a elektřiny, který může dále razantně zvednout vstupní náklady firem, což při oslabující poptávce v eurozóně představuje vážnou hrozbu pro tamní průmyslové podniky.

Graf 3 – Objemy obchodů na vybraných kryptoměnových burzách

Zdroj: Cryptocompare
Pozn.: 10 – Potraviny, 11 – Nápoje, 12 – Tabák, 13 – Textilie, 14 – Oblečení, 15 – Kůže, 16 – Dřevo, 17 – Papír, 18 – Tisk a reprodukce, 19 – Rafinované ropné produkty, 20 – Chemikálie, 21 – Léčiva, 22 – Plasty, 23 – Ostatní produkty, 24 – Kovy, 25 – Kovové výrobky, 26 – Počítače a elektronika, 27 – Elektrické vybavení, 28 – Stroje a zařízení, 29 – Motorová vozidla, 30 – Ostatní dopravní prostředky, 31 – Nábytek, 32 – Ostatní, 33 – Opravy a instalace

Cenový tlak z odvětví mezistatků se přelévá do finálního zboží, což se již projevuje ve spotřebitelské inflaci. Ale i dovozní ceny v eurozóně rostou překvapivě silně. Jak bylo popsáno v Grafu 1, do spotřebitelské inflace (pro průmyslové zboží) se vlévají dva cenové kanály. První z nich je přímý kanál přes dovozní ceny, který primárně ovlivňuje kurz eura vůči ostatním měnám. Jak ukazuje Graf 4, na minulosti byl kurzový vývoj dominantním faktorem za dynamikou dovozních cen, ale v roce 2022 je zdražování v dovozních cenách mnohem větší. Vyšší ceny na globální úrovni tlačí tedy i na dovozce. Druhý kanál je přímo z výroby v eurozóně. Indikátory v PPI naznačují značné cenové tlaky v řetězci, které postupují směrem k finální spotřebě. Zdá se však, že síla přenosu se snížila a nůžky mezi PPI a HICP se rozevírají. PPI pro mezistatky navíc indikuje pokračování cenových tlaků v produkčních a distribučních řetězcích, jelikož tlaky z produkce se do finální spotřeby promítají se zpožděním. Podle odhadů ECB trvá více než rok, než se cenové tlaky z mezistatků projeví plně v HICP. Pro ilustraci jsme srovnali všechny sledované veličiny v Grafu 5, který pak indikuje korekci v HICP pro průmyslové zboží nejdříve v prvním čtvrtletí 2023. Produkční ceny tedy v hrubých rysech naznačují, že sice výrobci zřejmě tlumí plný přenos nákladů na zákazníky, ale ústup jádrové inflace bude přece jen chvíli trvat.

Graf 4 – Tlak na spotřebitelské ceny přes dovozní ceny

Zdroj: Eurostat, ECB
Pozn.: NEER – nominální efektivní kurz eura (obrácená škála), HICP – průmyslové zboží mimo energie, Dovozní ceny – spotřební zboží mimo potraviny, ze zemí mimo eurozónu

Graf 5 – Tlak na spotřebitelské ceny z produkčního sektoru

Zdroj: Eurostat
Pozn.: HICP – průmyslové zboží mimo energie, PPI (spotřeb. zboží) – spotřební zboží mimo potraviny, domácí ceny výrobců, PPI (mezistatky) – ceny výrobců mezistatků posunuté o devět měsíců dozadu

Tlumí výrobci zdražování nebo je aktuální vývoj inflace důkazem jejich chamtivosti?

Podívat se na zoubek maržím výrobců není vůbec jednoduchý úkol, protože data nejsou obvykle volně dostupná. Nicméně i samotné cenové indexy HICP a PPI leccos o cenových politikách prozradí. Přeceňování ve výrobním a distribučním řetězci by mělo v prvé řadě odrážet vstupní náklady a situaci na poptávkové straně. V rámci ekonomického cyklu se však chování výrobců mění. Intenzita zdražování či zlevňování výrobců není stálá v čase, ale upravuje se podle nákladů, marží, ziskovosti či možností prodeje. V dobrých časech se zdražuje více, zatímco když klesnou vstupní náklady, může se zlevnit. V každé fázi cenového řetězce závisí rozhodnutí o ceně na řadě individuálních faktorů (včetně využití kapacity, stavu zásob, absorpce zisku či konkurenčního prostředí). Nákladový šok z rané fáze cenového řetězce se tak vůbec nemusí přenést na koncového spotřebitele. Pokusili jsme se tedy odhadnout pomocí dvou jednoduchých lineárních modelů s časově proměnlivými koeficienty^[6], jak se v posledních dvou dekádách vyvíjela intenzita přeceňování u výrobců v eurozóně – ve slovníku našeho Grafu 1: jak přímo v modré produkční bublině (Intenzita přeceňovaní ve výrobní sféře), tak i z modré bubliny do červené (Intenzita přeceňovaní z výrobní sféry do spotřebitelské). Oba indikátory intenzit, což jsou vlastně časově proměnlivé koeficienty z našich modelů, pak ukazuje Graf 6.

Graf 6 – Indikátory intenzity přeceňování pro eurozónu

Zdroj: vlastní výpočty

Pocovidové zdražování i z pohledu námi definovaných intenzit se vymyká historicky pozorovaným hodnotám, začíná však brzdit. Od roku 2003 do nástupu pandemie covidu v Evropě oscilovala intenzita v úzkém pásmu v blízkosti nuly. Uzavírání ekonomik v době pandemie ale změnilo chování výrobců. Ti se snažili vyrovnat s tímto unikátním nákladovým šokem zdražováním ihned při první příležitosti. Spolu s propadem dostupnosti materiálů a komponent a následným nástupem energetické krize se tak odstartovalo historicky nejrychlejší zvyšování cen v průmyslu v eurozóně. V průběhu roku 2022 ale začalo ztrácet dech, jelikož úspory domácností z dob pandemie se postupně rozpouštějí, zatímco jejich náklady na energie a paliva prudce vzrostly. Ve prospěch poptávkového příběhu hovoří i výrazně větší skok nahoru v intenzitě přeceňovaní z výrobní sféry do spotřebitelské. I zde však dochází ke korekci a výrobci začínají zdražování brzdit.

Tlaky v cenovém řetězci jsou citelné po celé Evropě

Odhady intenzity přeceňování v jednotlivých zemích EU naráží na nedostatek dat, ale i skromnější evidence potvrzuje složitou situaci výrobců napříč celou Evropou. Odhady pro intenzitu přeceňování ve výrobní sféře u několika vybraných zemí pak ukazuje Graf 7. Rekordně vysokou ochotu přenést náklady na zákazníky v produkčním sektoru hlásí Maďarsko, následované ČR a Německem. Jsou to také země, které čelí výrazným potížím s nedostatkem materiálů a komponent, při robustní domácí poptávce a napjatém trhu práce. Intenzita ve Francii či Španělsku je oproti tomu poloviční. Podobně jako na datech za celou eurozónu i v případě jednotlivých zemí dochází k pozvolnému nástupu tlumení zdražování, více v zemích, kde byl přenos do cen vyšší. Kde se v produkčním sektoru více zdražovalo, tam se od toho rychleji upouští.

Graf 7 – Intenzita přeceňovaní ve výrobní sféře napříč zeměmi

Zdroj: Eurostat, ECB

Přeliv do spotřebitelských cen je také patrný, ale vstupuje do něj vícero faktorů. Kromě cenového tlaku ze segmentu výrobců mají vliv přímo dovozní ceny. Prim hrají zejména v případě malých otevřených ekonomik s nezávislou měnou jako je mnoho nových členů EU. V tomto textu je však pro zjednodušení vynecháváme, vyžadovaly by jinou metodu analýzy. Proto se omezíme jen na srovnání růstu cenové hladiny pro průmyslové zboží bez energií (Graf 8). Země, které zaznamenaly nejvyšší nárůst cen v produkční sféře, měly také nejvyšší nárůst cen průmyslového zboží (Maďarsko, ČR, Litva). Naopak omezené cenové tlaky v produkčním sektoru např. ve Francii umožnily jen mírný růst cen spotřebitelských. V případě ČR byl růst spotřebitelských cen obzvláště silný, výrazně více, než by implikovala data z výroby.

Graf 8 – Tlak na spotřebitelské ceny napříč zeměmi

Zdroj: Eurostat
Pozn.: Růst indexů pro průmyslové zboží bez energií mezi únorem 2020 a červnem 2022, modře označena jednoduchá regresní přímka

A na závěr klíčová otázka – jak dlouho ještě? Pokud bychom vycházeli z nastavení této analýzy, bude trvat ještě minimálně do prvního čtvrtletí příštího roku, než uvidíme pokles cen v meziročním vyjádření ve výrobní sféře. Proto efekt z aktuálního ústupu cenových tlaků lze očekávat ve spotřebitelských cenách až v horizontu jednoho roku. Ale vzhledem k tomu, jak mohutný je aktuální šok, je pravděpodobné, že chování výrobců bude více kopírovat situaci na trhu a přeceňování bude svižnější.

Závěr

Rekordní zdražování výrobců v eurozóně se prolilo do spotřebitelských cen výrazněji, než bychom očekávali. V této analýze jsme se pokusili odhadnout, jak moc výrobci zdražovali v reakci na rostoucí ceny vstupů. Na začátku jsme si prošli celý cenový řetězec. To nám umožnilo identifikovat místa, kde lze zdražování dobře zachytit. Ukázalo se, že výrobci v eurozóně začali zdražovat v loňském roce a silněji, než v období před pandemií. Ale s dalším růstem cen a energetickou krizí musí přeliv cen začít tlumit. Některé země byly zdražováním postiženy více, což souviselo se stavem poptávky a trhu práce před nástupem pandemie.

Autorem je Soňa Benecká. Názory v tomto příspěvku jsou jeho vlastní a neodrážejí nezbytně oficiální pozici České národní banky. Za veškeré chyby či opomenutí zodpovídá autor.

Zdroje

ECB Economic Bulletin, Issue 5/2021 (anglicky, externí odkaz na www.ecb.europa.eu)

Box 5 – Developments in Consumer Goods Producer Prices (anglicky, externí odkaz na www.ecb.europa.eu)

What can recent developments in producer prices tell us about pipeline pressures? (anglicky, externí odkaz na www.ecb.europa.eu)

Klíčová slova

inflace, ceny průmyslových výrobců, marže

Klasifikace JEL

E31, E32, F44

^[1] V odborné anglické terminologii se používá výraz „pipeline pressures”, viz např. ECB Economic Bulletin, Issue 5/2021 (anglicky, externí odkaz).

^[2] Rozhovor s T. Holubem, členem bankovní rady ČNB pro Český rozhlas Plus.

^[3] Dále pro cenový index v produkčním sektoru budeme používat zkratku PPI z anglického názvu Producer Price Index. Pro spotřebitelské ceny budeme používat harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP).

^[4] Cenovým politikám v závislosti na nedostupnosti materiálů a komponent jsme se věnovali v srpnové publikaci Globální ekonomický výhled (pdf, 2 MB) v roce 2021 (čnBlog Soni Benecké z 13. 9. 2021).

^[5] Indikaci, které faktory jsou aktuálně nejvýznamnější pro cenotvorbu firem v eurozóně, nabídl například box v červnové Měsíční zprávě ECB. Dle této zprávy „v souladu s pozorovaným nárůstem světových cen komodit a surovin jsou náklady na výrobní vstupy nejdůležitějším faktorem, který v současnosti ovlivňuje očekávání prodejních cen (jako „velmi důležité“ je uvádí 74 % firem), následují mzdové náklady (60 %), očekávaná inflace (58 %) a vlastní poptávka (55 %). Naproti tomu faktory jako podíly na trhu / ceny konkurentů, směnný kurz a náklady na financování a dostupnost hrají mnohem omezenější roli.“ Viz ECB Economic Bulletin, Issue 5/2022 (anglicky, externí odkaz).

^[6] Jedná se o lineární model, kde koeficienty jsou variabilní v čase. První regresní rovnice zahrnuje PPI pro mezistatky, PPI pro spotřební zboží a průmyslovou produkci v odvětví spotřebního zboží. Druhá regresní rovnice zahrnuje HICP pro průmyslové zboží mimo energie a PPI pro spotřební zboží mimo potraviny. Vzorek odhadu je od roku 2003 do druhého čtvrtletí roku 2022 se všemi proměnnými sezónně očištěnými a zpožděnými o jedno až tři období. Proměnné jsou v diferencích hodnot v logaritmech. Model je nastaven k vyhlazování odhadnutých parametrů, takže ignoruje nestandartní výkyvy v datech (např. posuny v obdobích pro výprodeje v průběhu pandemie), čímže se ale zhoršuje přesnost odhadu koeficientů.