Centrální bankéři se nemohou shodnout, zda mají ještě zvyšovat úrokové sazby

Když sleduji centrální banky napříč světem, vidím, že se formují dva názory bankéřů. Jedni se bojí opakování stagflace ze 70. let a volají po vyšších úrokových sazbách a druzí vidí současnou specifickou situaci a volají po stagnaci sazeb.

Česká národní banka patří k menšině centrálních bank, která volá po stagnaci sazeb. To je ovšem dáno z velké části tím, že naše úrokové sazby jsou už podstatně výš než v zemích, kde volají po růstu úrokových sazeb.

Např. v USA teprve ve středu zvýšili své úrokové sazby od 0,75procentního bodu na 3,0 %, což je nejvýše od roku 2008. Američané se tak snaží brzdit inflaci, která je nejvyšší od 80. let. Úrokové sazby přitom půjdou určitě ještě výš a pochybuji, že se zastaví dříve jak na 4,5 %.

Nicméně i u nás zaznívají hlasy, že ačkoli máme úrokové sazby v mezinárodním porovnání velmi vysoké, měli bychom je zvýšit ještě víc. Zastáncem této myšlenky je v bankovní radě ČNB např. Tomáš Holub. Ten nedávno do médií prohlásil, že by ČNB měla zvýšit úrokové sazby, aby tím snížila riziko cenového šoku ve stylu 70. let v USA a vyhnula se tím pozdějšímu přísnějšímu utahování měnové politiky.

Holub argumentuje opravdu vážným rizikem cenově-mzdové spirály. Tedy tím, že kvůli růstu cen, budou zaměstnavatelé zvyšovat mzdy a vyšší mzdy pak zase povedou k vyšším cenám, což roztočí inflaci do nebezpečných výšin. Velmi dobře tvrdí, že je znepokojen tím, že prognóza průměrné inflace ve výši 10 % v příštím roce v kombinaci s nejnižší mírou nezaměstnanosti v EU může podnítit mzdové tlaky, které budou držet vysoký růst cen po delší dobu, než centrální banka v současnosti předpokládá. Jinými slovy, máme zde velmi dobře podložený názor, že inflace nám jen tak neklesne, a proto je třeba dále zvyšovat úrokové sazby.

Já tomuto názoru rozumím, ale bojím se recese a problémů nemovitostního trhu, který může přinést větší průšvih než zvýšená inflace. Snažil bych se tak volit menší zlo. Pokud přijde recese, měla by se ekonomika ochladit a inflace sama zbrzdit. Např. v Americe velmi populární ekonom Nouriel Roubini prohlásil, že očekává na konci roku 2022 „dlouhou a ošklivou“ recesi v USA i celosvětově, která by mohla trvat přes celý rok 2023. Argumentem ve prospěch recese je obava, že nebude v Evropě dost plynu. Ten může být na příděl, takže firmy nebudou moci vyrábět tak, jak by chtěly. K tomu vzrostou úrokové sazby a řada zombie firem přijde o levné financování, což je přivede ke krachu.

Teorie signalizuje možnost recese, moderní vlády však recesi nepřipouští

Tady je velkou otázkou, zda ještě někdy uvidíme v Evropě krizi v pravém slova smyslu, protože od roku 2008 ji Evropa maskuje tiskem peněz. Teď ji může maskovat dotacemi pro firmy, které se s vysokými cenami energií a úrokových sazeb nedokáží vyrovnat. Socialismus, který se šíří napříč Evropou zkrátka nedovolí trhu, aby se s problémy vyrovnal tržní cestou. Výsledkem tak bude obří růst státních dluhů po celém kontinentě, čím problém nevyřešíme, jen ho odsuneme a zvětšíme.

Samotnou otázkou je vývoj na trhu nemovitostí. Tady už nyní vidíme pokles cen, což je sice dobré pro lidi, kteří se chtějí dostat k vlastnímu bydlení, ale je to špatné pro bankovní sektor, kde nemovitosti slouží jako zástava dluhu. Víme, jak to dopadlo v USA, když začaly klesat ceny nemovitostí. Byla z toho globální krize. Jinými slovy, domnívám se, že se stávajícími úrokovými sazbami se trh vyrovná. S vyššími sazbami by to bylo už těžké.

Ing. Vladimír Pikora, Ph.D.

Makroekonom, analytik finančních trhů a publicista

Vystudoval VŠE, kde získal doktorát. Nejprve působil jako hlavní ekonom Volksbank CZ, a.s. Následně spoluzaložil analytický dům Next Finance, aby později založil Pikora Invest. Aktuálně působí na pozici hlavního ekonoma Comfort Finance Group. Je autorem řady knih s ekonomickou tématikou a více než tisíce článků do médií. Řadu let pravidelně přispívá komentáři na webu časopisu Reflex.