Turecko, počet obyvatel, HDP, inflace, nezaměstnanost, export, import a obchodní bilance, dluh - souhrnná teritoriální informace

Sektor rostl v posledních 5 letech průměrným ročním tempem 17 % a v posledních třech letech se pohybuje okolo 30 mld. USD. Pomohlo tomu i přibližně 70 tisíc zaměstnanců pracujících ve vládou štědře podporovaných R&D centrech a technoparcích. Potřeba digitalizace je zmíněna ve všech základních vládních strategiích. Prioritami zůstává digitalizace malých a středních společností, rozvoj AI i podpora herního průmyslu.

ICT sektor celkově i AI specificky mají masivní a viditelnou podporu TR státu, jak systémovou, tak materiální. Systém je sice dirigistický, ale politická priorita a soustavná státní podpora nesou výsledky. V oblasti AI je zásadním dokumentem nově přijatá „ Národní strategie umělé inteligence “ pro roky 2021–2025. Ústřední roli zde hraje Prezidentská kancelář pro digitalizaci a ministerstvo průmyslu a technologií. Tato strategie má několik zásadních priorit: podpora expertů a zaměstnanosti v oboru; podpora výzkumu podnikání a inovací v oboru; rozšíření přístupu k datům a zlepšení technické infrastruktury, posílení mechanismů na socioekonomické přizpůsobení se AI; posílení mezinárodní spolupráce; akcelerování strukturální transformace.

Mezinárodní spolupráce v ICT (vč. tahu na získávání technologií všemi cestami i přilákání vývoje a výroby do TR) patří mezi priority TR. ČR je v rámci EU na špici v oblasti využívání AI ze strany SME’s, proto je pro TR zajímavým partnerem. Velice vhodnou příležitosti pro prezentaci na místním trhu je poté účast na TR AI – pravidelné podzimní akci konané v Istanbulu, přenášené online. Pro financování AI řešení je poté možná využít instrument KOSGEB s názvem „ KOGIBEL-SME Development Support Programme “, který místním firmám nabízí možnost proplacení digitalizaci vnitropodnikových řešení až do výše 1 mil. TRY.

Specifickou částí ICT sektoru TR je herní scéna, která je dynamická, s?průměrným stářím společnosti méně než 3,5 roku. S?tím souvisí i její zaměření – hlavním tématem jsou mobilní hry a snaha o bleskový vývoj a uvedení na trh. Životnost takovýchto produktů je poté logicky kratší než několik let vyvíjených PC her. S?více než 40 milionovým poolem hráčů, velikostí trhu 880 mil. USD a výraznou státní podporou je ale TR mobilní herní trh velice perspektivním. Je zde řada možností investic, outsourcingu či založení vlastní firmy. Zde je možné využít celé řady finančních pobídek ze strany státu – ať už přes organizaci KOSGEB (český protějšek AMSP) či přímo přes ministerstvo průmyslu a technologií. Mezi tyto pobídky patří např. proplácení až 50 % výdajů na nájem prostor či proplacení mezd personálu společnosti na jednoho zaměstnance až do 25 000 USD ročně.

Turecko má druhou největší armádou v NATO, na obranu vyčleňuje okolo 3 % HDP ročně. Důraz na vývojovou a výrobní soběstačnost vedl k rozvoji sektoru jak v objemu, tak kvalitě. Turecké subjekty ale předpokládají, že s nimi zahraniční firmy budou spolupracovat. Obranný průmysl je pod silnou, centralizovanou a efektivní státní kontrolou. Uspět v sektoru vyžaduje mít silného místního zástupce. Strategické projekty zajímavé pro zahraniční subdodavatele jsou například vrtulníky Gokbey a ATAK, národní projekt stíhačky TFX či lehký podzvukový bitevník HURJET.

Turecký obranně-průmyslový export a import jsou dlouhodobě zhruba na stejné úrovni. I přes schopnost vyvinout a vyrobit úspěšný konečný produkt, je TR obranný průmysl stále závislý na dodávkách technologicky nejvyspělejších komponent. Poptávka zde panuje zejména v oblasti avioniky. Konkrétně lze zmínit subdodávky pro víceúčelový vrtulník Gökbey či bitevní vrtulník T129 ATAK. Turečtí partneři zde poptávají zejména palivová čerpadla, jednotky řízení paliva a jednotky dávkování paliva. Poptávané jsou poté i vojenské konektory, přepěťové ochranné jednotky a palubní systémy na výrobu kyslíku. Systém nákupu zde pro hlavního výrobce avioniky v zemi, státní společnost TUSAS/TAI, do značné míry zajišťuje SSB. I v těchto souvislostech je potřebná podpora místního agenta zahraniční firmy.

Z dlouhodobého hlediska může být pro některé české subjekty zajímavé uvažovat o přenesení výroby do Turecka, které by jim zajistilo komparativní výhodu u státních zakázek v porovnání s ostatními zahraničními subjekty. Díky snaze o co největší samostatnost turecká administrativa nabízí řadu výhod a pobídek pro společnosti, jenž se rozhodnou pro produkci v Turecku. Patří sem například odpočet daně z příjmu právnických osob až do 100 %, bezplatné přidělování pozemků, osvobození od pojistného na sociálním zabezpečení, osvobození od DPH a cla či mnoho programů na podporu školení. Ještě více je poté podporováno R&D v této oblasti, kde je možné dosáhnout na osvobození od: daně z příjmu právnických osob, daně z příjmu pro pracovníky výzkumu a vývoje, od DPH na konečné produkty či proplacení až 100 % výdajů na výzkum a vývoj. Podrobné znění a podmínky pobídek je možné získat u Prezidentské kanceláře pro investice.

Země dlouhodobě spadá do TOP10 největších světových zemědělských producentů. Potenciál je ovšem nevyužit, Turecko se potýká s nízkou efektivitou produkce – odvětví zaměstnává skoro 18 % práceschopné populace (asi 5 mil. osob) a produkuje asi 6 % HDP. Kromě digitalizačních a dalších technologických řešení k zefektivnění produkce se šance otevírají i ve vakcinačních látkách nebo potřebách pro domácí mazlíčky.

Turecko dlouhodobě usiluje o nezávislost na dovozu skotu ze zahraničí a nabízí pro domácí chovatele celou řadu pobídek, které je motivují k zakládání vlastních farem. Od roku 2011 do roku 2021 tak díky této strategii narostl počet v Turecku chovaného skotu na dvojnásobek. To má za následek na jedné straně pokles importu živého skotu do Turecka, na druhé straně to otvírá možnosti např. pro producenty vakcinačních látek. Téměř všechny účinné suroviny a pomocné látky, které tvoří základ pro výrobu veterinárních léčiv v Turecku, jsou importovány. Jedná se o obecně platnou skutečnost v živočišném průmyslu, která se týká mimo jiné i drůbeže.

Dle vyjádření Ministerstva zemědělství a lesnictví narostl počet domácích mazlíčků v posledních třech letech o 30–40 % (v Turecku ale neplatí povinnost své psy registrovat jako např. v ČR, takže přesné statistiky o počtu psů a koček v zemi neexistují a vychází se spíše z dat založených na údajích o poptávce; vedle toho zde existuje obrovská populace toulavých psů a koček). Zde opět Turecko nedisponuje domácími kapacitami na uspokojení domácích potřeb, a to nejen v oblasti vakcinace psů a koček, ale také v oblasti jejich krmiv, kde obzvláště movití majitelé domácích mazlíčků preferují zahraniční produkty před těmi domácími.

Při dovozu vakcinačních prostředků či krmiv do Turecka je třeba brát v potaz poměrně složité certifikační procedury. Odpovědnou institucí je v tomto směru Ministerstvo zemědělství a lesnictví, konkrétně „

General Directorate of Food and Control/Veterinary Health Products Department

“. Existuje zde také celá řada domácích společností specializujících se na právní pomoc v průběhu certifikačního procesu. Obecně je cestou také využití prověřeného tureckého importéra, který tyto záležitosti obstará za zahraniční společnost.

Země sice disponuje šestou nejdelší sítí vysokorychlostních železnic v Evropě, zaostává ale v městské kolejové dopravě. Jakožto země s nejvíce milionovými městy v Evropě (23) a mladou, dynamicky se vyvíjející populací, má Turecko velké problémy s přelidněním a dopravou v městských oblastech. Většina měst proto do svých strategických plánů zahrnuje výstavbu či rozšiřování metra. Diskutuje se také o zavedení tramvajové dopravy, které je v zemi spíše raritou.

V současnosti se v Turecku staví nové linky metra v Izmiru a Istanbulu, dochází k průzkumným pracím na projektu nového metra v Mersinu. Tramvajové linky se rapidně rozšiřují v Burse, Istanbulu, k rozšiřování sítě dochází i v Gaziantepu. Dle předpokladů národního dopravce TCDD bude v následujících letech pro potřeby městské kolejové dopravy v zemi třeba pořídit cca 7000 kolejových souprav a vystavět ve městech 1500 km kolejí. Při splnění těchto předpokladů by došlo ke zdvojnásobení nárůstu počtu městských kolejových souprav v zemi.

V případě Mersinu je znám výherce tendru na stavbu nového metra: TR-US konsorcium Kiska-Kom Inş. A.Ş. & Dillingham Cont. Int. Zástupci konsorcia již převzali stavební pozemky a začali s?přípravnými pracemi. Projekt samotný je rozdělen do tří fází, jeho celková hodnota se má dle odhadů pohybovat okolo 1 mld. eur. Doposud byla městskou radou Mersinu schválena první fáze projektu v?hodnotě cca 100 mil. eur, která bude částečně financována z?prodeje městských dluhopisů. Výsledkem by měla být jedna linka metra o délce 13,4 km s?jedenácti stanicemi.

Obsahem dokončeného tendru jsou tyto body: hrubé a jemné stavební práce, napájení a trakční napájecí systém, signalizační systém, komunikační a řídicí systém, systém kontroly životního prostředí, pomocná zařízení, eskalátory a výtahy, železniční práce i testování a audit. Vítězné konsorcium přitom počítá se?subkontrahováním většiny výše zmíněných prací. Právě zde se nabízí příležitost pro české společnosti, které se ve městě citrusů těší dobrému renomé. Podobný scénář jako v Mersinu je možné zaznamenat i ve většině dalších měst. Vítěz tendru téměř vždy zpravidla počítá se subdodavateli zejména technologií (stavební práce jsou místní doménou) – možností pro české subjekty je mnoho.

I přes výrazný nárůst svého exportu země většinu strojírenských produktů dováží. Perspektivní pro export do Turecka jsou přesné obráběcí stroje a frézování. Užití strojírenských výrobků je sektorově pestré – od obranného, přes železniční až po loďařský průmysl. Systém investičních pobídek v současnosti nijak nediskriminuje turecké výrobní společnosti kupující zahraniční stroje, což nahrává orientaci na kvalitu a umožňuje další působení českých subjektů.

Obrábění tvarově složitých celků a možnost upravit stroje na základě přání zákazníka jsou vysokými předpoklady úspěchu působení na tureckém trhu zj. v oblasti obranného průmyslu. Právě takovéto stroje se podílí na několika projektech strategického významu turecké armády, kde velkou roli hraje i schopnost opracovat nejen tvarově složité, ale také až extrémně těžké obrobky. Licenční řízení je zde samozřejmostí, se kterou musí v tomto případě exportér počítat.

V oblasti soustružení a frézování je možné poukázat na potenciál v oblasti CNC soustruhů či univerzálních hrotových brusek. Tyto menší stroje mohou najít uplatnění v automobilovém či dodavatelském průmyslu. Zde je možné se soustředit na oblasti zejména okolo města Bursy – místa, kde se koncentruje největší množství subjektů aktivních v automotivu.

Zajímavá je také oblast fréz a vrtáků pro různé typy materiálů, kde zásadní roli hraje lepší odolnost proti porušování řezné hrany. Turecké firmy zde také poptávají diamantové a CBN brousicí nástroje pro přesné obrábění společně s diamantovými a tvrdokovovými korunkami a dláty. Jedná se o velice specifické produkty, které jsme v ČR schopni vyrobit a uspokojit tak potřeby v této oblasti ještě nenasyceného místního trhu.