MUNI: Peer lektoři přednáší o svých zkušenostech s duševní nemocí

Reforma péče o duševní zdraví si v České republice klade za cíl zkvalitnit péči o duševně nemocné. Pomoci by v tom měly i unikátní kurzy na Fakultě sociálních studií MU.

Studenti katedry sociální politiky a sociální práce mají jedinečnou možnost nahlédnout do praxe a zjistit, s čím se v životě musí potýkat lidé s duševním onemocněním. V unikátních kurzech se mohou setkat s peer lektory, tedy s lidmi, kteří mají osobní zkušenost s psychickým onemocněním, a kteří o tématech z oblasti duševního zdraví přednášejí.

Prvním takovým předmětem byl již v roce 2011 kurz s názvem Sociální práce s lidmi s psychózou. V současné době ho vede odborný asistent Jiří Vander spolu s pracovníky z organizace Práh jižní Morava, která pomáhá lidem s vážnými psychickými problémy se začleňováním do běžného života. Cílem předmětu je přiblížit studentům, jak se v praxi pracuje s lidmi s duševním onemocněním, a katedra jej zavedla ještě před vznikem reformy péče o duševní zdraví.

Reforma byla na Ministerstvu zdravotnictví schválena v roce 2013 a od roku 2017 jsou její body postupně implementovány do praxe. Má za úkol pomoci klientům s duševním onemocněním se zvýšením kvality jejich života a vyvracet předsudky o duševních onemocněních. Současně si reforma klade za cíl zkvalitnit a zefektivnit péči o psychicky nemocné, mimo jiné navýšením počtu center duševního zdraví pro vážně duševně nemocné. Nyní je v České republice kolem třiceti takových center, celkově jich má vzniknout sto. Bude proto nutné navýšit počet sociálních pracovníků, vysvětluje Vander.

S tím mají pomoci také další předměty, které v reakci na reformu na katedře sociální politiky a sociální práce vznikly. Jedním z nich je kurz s peer lektory s názvem Pomoc lidem s duševním onemocněním z hlediska jejich osobní zkušenosti. Studenti jsou z těchto přednášek nadšení, podle Vandera je to totiž úplně něco jiného, když jim o příznacích duševních nemocí upřímně vypráví někdo, kdo se na vlastní kůži setkal se schizofrenií nebo poruchami afektivity.

V návaznosti na tento kurz vznikl loni ještě předmět Sociální práce s lidmi s psychózou a reforma psychiatrické péče, který je určený pro magisterské studenty. Magisterští studenti už mají za sebou praxi, takže se v kurzu rozebírají víc do hloubky případové studie, doplňuje Vander.

O kurzy s peer lektory je velký zájem
V každém semestru katedra spolupracuje se dvěma peer lektory. Jedním z nich je v současnosti Václav Rolenec, který o své zkušenosti se schizofrenií již přes šest let hovoří jako peer lektor v Prahu. Studenti mají o semináře s námi velký zájem a mnozí z nich se po skončení kurzu hlásí jako dobrovolníci do Prahu, což mi dělá velkou radost, popisuje Rolenec. Po posledním kurzu se do Prahu přihlásila rovná čtvrtina zapsaných studentů.

Václav Rolenec o své zkušenosti mluví velmi upřímně a otevřeně, což studenti oceňují. Po dvou hodinách bez přestávky jsem kurz musel přerušit a udělat pauzu, protože studenti se Václava neustále na něco vyptávali, usmívá se Vander.

Předmět je pojat také jako seberozvojový. Studenti se učí sebepoznávací techniky a dostávají otázky na tělo. Jednou z technik je, aby si studenti vypsali tři životní cíle a následně jeden z nich vyškrtli. Tím se vžijí do situace lidí, u kterých se objeví psychické onemocnění, vysvětluje Vander. Je to silná technika, díky které si studenti mohou ujasnit své priority

Přesně tímto si ve skutečnosti prošel i Václav Rolenec, který se kvůli svému onemocnění musel vzdát kariéry vojáka, o které snil. Díky předání takových zkušenosti se studenti mohou lépe vžít do situace, ve které se nachází mnozí lidé s duševním onemocněním. Zjistí, že smutek u těchto lidí nemusí být symptomem duševního onemocnění, ale může to být důsledek toho, že se museli vzdát nějakého svého životního cíle, říká odborný vedoucí Prahu jižní Morava Jiří Šupa.

Spolupráce s organizací Práh jižní Morava
Právě Práh jižní Morava pomáhá katedře s výběrem peer lektorů, aktivní spolupráci s katedrou navázal v roce 2015. Podle Jiřího Šupy, který na fakultě sociálních studií vystudoval psychologii, musí mít pracovníci v této oblasti určité odhodlání a upřímnou snahu lidem pomoci. Také je podle něj skvělé, že díky kurzům katedra sociální politiky a sociální práce vytváří podhoubí lidí, kteří budou v souvislosti s reformou v této oblasti potřeba. Do Prahu nám chodili často připravenější pracovníci z vyšších odborných škol, kde se studenti setkávali s praxí častěji než na vysokých školách, upozorňuje Šupa. Myslí si ale, že fakulta sociálních studií to dohnala tím, že propojuje předměty s praxí a absolventi vysoké školy už nejsou pouhými teoretiky.

Snaha odstranit předsudky
Václav Rolenec by duševní onemocnění označil za určitou formu postižení. Spousta lidí má člověka s duševním onemocněním za blázna. Ale neuvědomují si, co všechno tohoto člověka omezuje. Nemohou vykonávat běžné činnosti nebo chodit do práce, popisuje Václav. Lidé si podle něj mnohem jednodušeji dokážou představit, jakým omezením čelí například vozíčkáři. U lidí s duševním onemocněním je to mnohem těžší na první pohled posoudit, doplňuje peer lektor. Sám Václav se musel vypořádávat nejen se schizofrenií, ale také s obezitou a únavou, tedy vedlejšími účinky medikace.

Dle průzkumu nechce 70 % lidí v České republice mít za souseda člověka s duševním onemocněním. Podle Šupy je nutné v tomto ohledu vyvracet dezinformace a změnit přístup společnosti: Pro handicapované se staví budovy s bezbariérovým přístupem, pro lidi s duševním onemocněním jsou potřeba sociální pracovníci, kteří je doprovodí například na úřad.

Václav Rolenec, peer lektor

Onemocněl jsem schizofrenií roku 2009, bylo to po dlouhodobém pracovním a studijním vypětí na konci vysoké školy. V té době jsem studoval obor Chemie a technologie potravin na Mendelově univerzitě v Brně. Po tři měsíce jsem neměl jediný volný den, buď škola, nebo jsem byl ve volných dnech v práci. Měl jsem bludné představy, pocit přítomnosti vyšší moci a také časovou a prostorovou dezorientaci. Vysokou školu jsem byl schopen dokončit i v období, kdy se u mě projevovala schizofrenie, rok po jejím vypuknutí.

K zotavení mi velice pomohlo uvědomit si, že jsem nemocný, že návraty onemocnění jsou a budou jen trýznivé epizody v mém životě. Po několika slabších opakovaných záchvatech schizofrenie prodělaných během pár dnů, jsem si uvědomil, že jsou všechny stejné. Dnes se na moji nemoc dívám očima zdravého člověka, ne schizofrenika.

Pozice peer konzultanta v organizaci Práh jižní Morava pro mě znamenala možnost pomáhat lidem se stejným duševním onemocněním schizofrenií, která mě před lety postihla a stále má negativní vliv na mé zdraví a kvalitu života obecně. Ze svého vlastního příkladu vím, že je důležité nevzdávat se a s nemocí bojovat za každou cenu.

Svoji pracovní pouť jsem zakončil nejprve při budování Centra duševního zdraví při psychiatrické klinice Fakultní nemocnice Brno, zároveň jsem byl také vedoucí peer konzultantů.

V současné době učím dva předměty na katedře sociální politiky a sociální práce a externě spolupracuji s organizací Práh jižní Morava. Jako odborník na duševní zdraví a pacient jsem jako dobrovolník zainteresován v reformě péče o duševní zdraví v rámci Jihomoravského kraje.