Opravdu neočekáváme? Proč to tedy v reklamách je? A co když máme právo očekávat? Co když máme právo podle textu v reklamě očekávat, že nám inzerovaná služba pomůže se správným nastavením pojistné částky, abychom se při škodě nedivili, že pojišťovna bude pojistné plnění krátit? Co když máme právo očekávat, že „srovnávač“ nejen srovná, ale také nabídne pro nás to nejlepší, to jest klidný spánek a ne oči pro pláč, až způsobíme hromadnou nehodu na dálnici, limit plnění na škody nám nebude stačit a my budeme muset solit ze svého?
Máme právo očekávat, ale dočkáme se? Podle zkušenosti s mým mystery shoppingem tedy určitě ne. Nejenže mi nikdo nevysvětlil, co je to pojistná částka, nejenže mě nikdo neupozornil, jak si ji mám nastavit a proč, ale ještě k tomu slečna, která mi druhý den volala, neustále používala místo termínu rozsah krytí slovo zajištění: zajištění na požár, zajištění na vodovodní škody. Aha, říkám jí, ale já nic zajistit nechci. Nechápala. Rozdíl mezi pojistným krytím a zajištěním evidentně nebyl zrovna její hobby.
A jak to tedy bylo s tou avizovanou správně nastavenou pojistnou částkou? Při zadávání parametrů byla na pojistnou částku kolonka typu vložte číslo – neboli vložte, jaké chcete. Nikde žádný odkaz na správné nastavení pojistné částky, aby mi pojišťovna nekrátila pojistné plnění. A slečna, která mi druhý den volala, aby mi představila dle jejích slov nejvýhodnější nabídku, se mnou zadanými čísly nezabývala už vůbec. Ani slovem. V součtu – reklama neodpovídala skutečnosti a odbornost pracovníka, který mě kontaktoval, byla pod bodem mrazu.
A co srovnávač, podle kterého vyhazujeme peníze z okénka? Pokud jsem si nesjednala to nejlevnější na trhu, tak asi ano, možná jsem nějakou tu tisícovku vyhodila. Jenže… Levnější je jenom levnější. Neznamená ani lepší, ani horší – jen levnější. A pokud tedy chci to nejlevnější na trhu, nemůžu očekávat odpovídající službu. Shrnuto, při sjednávání nebudu vyhazovat peníze z okna za vyšší pojistné, ale budu je vyhazovat při škodě.
Předpokládat jako pán v reklamě, že za deset let provozu auta nebudu mít ani jednu škodu, je v dnešní době naprosto zcestné. I kdyby to bylo jen urvané zrcátko na parkovišti, nějaká škoda určitě přijde. A co když jich přijde víc? S každou vysokou spoluúčastí na havarijním pojištění vyhazuji jednu tisícovku za druhou ne z okna, ale ze své kapsy.
A co povinné ručení? Jestli jste nikdy nezpůsobili nehodu s velkou majetkovou škodou nebo se zraněním, tak si můžete gratulovat a věřte, že je to velké štěstí. Ale co když se jednou ucho utrhne a vy třeba nedáte přednost náklaďáku, který veze cisternu s nějakým „sajrajtem“, náklaďák kolizi nezvládne, převrátí se a veškerý ten nebezpečný náklad vyteče do pole? Škoda na autě zhruba pět milionů, škoda na nákladu dvacet a škoda na komunikaci a kontaminaci pozemku včetně nákladů na vybagrování a odvezení, likvidaci a novou zeminu se vyšplhá na 50 milionů korun. Suma sumárum jste na 75milionové škodě jedním přehlédnutím přijíždějícího nákladního auta. Odkud myslíte, že budete teď vyhazovat ty peníze, které nemáte? Pojišťovna uhradí sjednaný zákonný limit 35 milionů, ale co ten zbytek? Kdo uhradí zbylých 40 milionů? No přece viník nehody. A jak teď budete z okénka valit oči na pána, který přijde ne s balíčkem 60 tisícovek, ale pro balíček 4000 tisícovek?
Ušetřit chce každý, to je beze sporu, zvláště v dnešní době. Úspora při placení pojistného se však může draze nevyplatit, protože je to i úspora na pojistném krytí, které jsme chtěli nebo potřebovali. Při sjednávání pojištění si kupujeme výsledek, který dopředu neznáme a někdy ani neumíme odhadnout. Kupujeme si ochranu v případě škody, o které nevíme, zda vůbec a v jakém rozsahu nastane. A právě proto, že nevíme, co přijde, bychom si raději měli připlatit na vyšší rozsah toho, co se může stát. Hláška „to se nikdy nestane, to se mi nikdy nestalo“ je právě tím zaklínadlem, které zrovna takovou katastrofální škodu a situaci přinese. Jako třeba tornádo na Moravě. Kdo říkal, že tohle se v české kotlině stát nemůže? A stalo.
Už jednou jsem psala článek o tom, že se pojištění nedá nacpat do šuplíků, škatulek nebo balíčků. Pojištění by mělo odrážet individuální potřeby na ochranu sebe, svého majetku a své kapsy i v případě pojištění odpovědnosti, protože to budeme my, kdo škodu zaplatí, pokud dobré pojištění nemáme.
Advokátka, se kterou spolupracuji, chová koně pro potřebu svou a svých dětí. Sháněla pojištění občanské odpovědnosti. Pracovníci pojišťoven a makléři na ni valili oči, proč jí nestačí pětimilionový limit. Říkala jim – zkuste si představit, že kůň vběhne do silnice a způsobí nehodu dvou vozidel, v obou cestují rodiny s dětmi, všichni jsou zraněni. Kdo z čtenářů ví, co vše zahrnuje náhrada škody v případě poškození zdraví, ten už je doma. Na takovou nehodu je pět milionů jen pár drobných. Nakonec se jí podařilo sehnat vyšší limit plnění, ale i ten je podle její zkušenosti s náhradami, které soudy poškozeným přiznávají, nedostatečný.
Zpět k reklamě a jejím zavádějícím praktikám. Pokud nevěříme, že dodávka vyšplhá na zeď nebo že hamburger zajistí vzlétnutí vašeho vozu, a pokud nevěříme ani jiným nadsázkám v reklamě, nebudeme věřit, že nám někdo pomůže s nastavením pojistné částky a že na levnějším pojištění ušetříme. Ať si reklamy ty své nesmysly klidně dál posílají do éteru.
Jenže tohle klientovi, který pak přijde na přepážku křičet, že pojištění, které si přes tuto službu sjednal, jeho škodu nepokrylo, nevysvětlíte! Nevysvětlíte mu, že reklama je jen reklama a nemůže ji brát vážně.
Zase jsem se bohužel dostala ke svému stálému a neměnnému pocitu, že obyčejný člověk vnímá pojištění ne jako skvělou službu, ale jako zlodějnu… Ach jo.
Ing. Eva Gmentová, LL.M.
Specialista na vzdělávání v oblasti korporátního pojištění
Zakladatelka E.G.I. Education Grow Insurance
RSS
Přebírání zpráv
