Co to vlastně je kapitalismus?

Většina Američanů, kteří prosazují „socialismus“, ve skutečnosti nemyslí definici hovořící o vládním vlastnictví výrobních prostředků, ale místo toho něco, co připomíná skandinávský přístup. Sami Švédové, kteří po desetiletí žili v těsné blízkosti socialismu Sovětského Ruska, zase obvykle říkají, že nejsou socialisté, ale místo toho mají vlastní druh kapitalismu. Na stránkách The Conversable Economist to píše ekonom Tim Taylor a poukazuje na novou studii, která se detailně zabývá tím, co to vlastně je, či není kapitalismus. A jako praktický příklad různých cest poukazuje na Švédsko.

Podle Taylora se výraz „socialismus“ někdy stává výrazem touhy po lepším světě, zatímco „kapitalismus“ je viněn ze všech problémů moderního života. Jejich srovnávání je pak srovnáním jablek s hruškami. Robert Fredona, Sophus A. Reinert a Teresa da Silva Lopes se tématem zabávají ve studii „Forms of Capitalism“ (Business History Review, 2024). Poukazují například na to, že v roce 1939 N.S.B. Gras z Harvardu popsal šest druhů „kapitalismu“, od průmyslového a finančního kapitalismu až po kapitalismus národní.

V americké politice se zase někdy zdá, že „kapitalismus znamená republikány a socialismus znamená demokraty“. Gras pak obecně hovořil o kapitalismu jako „systému obživy pomocí kapitálu“. Deirdre McCloskey's zase tvrdila, že jde o synonymum s tržní ekonomikou. David Schweickart pak pracoval s termínem kapitalista, což je podle něj „ten, kdo vlastní dostatek produktivních aktiv, aby mohl, pokud se tak rozhodne, pohodlně žít z příjmu generovaného těmito aktivy.“

Mnoho nejoddanějších zastánců kapitalismu podle Taylora říká, že kapitalismus bez konkurence není vůbec kapitalismem. Ovšem „Peter Thiel, tedy bezesporu ukázkový kapitalista, říká, že ve skutečnosti jsou kapitalismus a konkurence protiklady.“ Pak tu jsou třeba definice hovořící o „nekonečné akumulaci kapitálu za účelem akumulace dalšího kapitálu“. K tomu Taylor poukazuje na to, že se často používají termíny jako manažerský kapitalismus, vykořisťující kapitalismus, podnikatelský kapitalismus a kasinový kapitalismus.

Ekonom dodává, že podle jeho názoru jsou všechny země světa s vysokými příjmy „kapitalistické“, ačkoli používají různé formy kapitalismu. Ty odrážejí zejména „různé sociální kompromisy“. Před časem se přitom ekonom věnoval detailněji zmíněnému Švédsku. Mimo jiné poukazoval na práci Johana Norberga, který míní, že „Švédsko má daleko k tomu, aby následovalo známou střední cestu, bylo naopak často zemí extrémů. Liberalizovalo ekonomiku více než jiné země, pak zase tíhlo k socialismu více než jiní, koncem 20. století se znovu liberalizovalo rychleji než ostatní. Co tento přístup ke kapitalismu zemi přinesl? Viz zítřejší víkendář.

Zdroj: The Conversable Economist