V první řadě je třeba vědět, kam se chceme dostat - Víkendář

„Jsem již unaven z nekonečných a nesmyslných diskusí o tom, zda by Fed měl pracovat hlavně se sazbami, nebo by se měl zaměřit na kvantitativní utahování.“ Na stránkách The Money Illusion to píše expert na monetární politiku Scott Sumner, podle kterého je rozhodující úplně jiná věc: Fed by měl jasně říci, kde chce, aby se cenová úroveň nacházela v delším období. Tedy třeba za pět let.

Sumner je zastáncem cílení nominálního produktu a americká centrální banka by tak podle něj měla mít představu také o tom, kde se v delším období bude nacházet i NHDP. Ekonom míní, že tímto směrem mířil takzvaný FAIT a je tudíž škoda, že Fed od tohoto rámce upustil*. Dnes je tak tato centrální banka „jako zbloudilá loď, kterou někam zavál vítr, nevrací se ke své původní cestě a nikdo neví, kam vlastně míří.“

Fed nyní „zkouší zvedat sazby o 75 bazických bodů a čeká, jak to skončí.“ Sumner následně vzpomíná, že před rokem hovořil o tom, že pokud se dostaví recese, její příčinou bude předchozí příliš uvolněná monetární politika. Lidé se takovému názoru podle jeho slov divili, protože podle nich je pád do recese zaviněn naopak přílišným utažením monetární politiky. Jenže „jaká chyba v této politice vede k následnému utažení“? Jinak řečeno, pokud Fed šlape prudce na brzdy, je to proto, že předtím příliš šlapal na plyn. Prvotní příčina recese se tak podle Sumnera nachází právě zde.

Během posledního roku byla monetární politika v USA podle Sumnera skutečně příliš uvolněná. Recese sice „není ani zdaleka nevyhnutelná“, k tomu je téměř nemožné ji nějak predikovat. I tak je ale její pravděpodobnost nyní vyšší. „Smysluplná politika by nyní stála na jasně definované cestě k nominálnímu cíli,“ míní Sumner s tím, že centrální banka by pak měla učinit závazek ve stylu „vše, co bude třeba.“ Po stanovení cíle by tedy měla jednat tak, aby byl v každém případě naplněn.

Sumner v této souvislosti zmiňuje článek, který zveřejnil The Economist. Popisuje se v něm, jak Mario Draghi v roce 2012 v čele ECB slíbil, že tato banka učiní pro záchranu eura vše, co bude třeba. Výzkum, který provedli Michael Ehrmann z ECB a Alena Wabitsch z Oxford University, ukazuje, že po prohlášení vyvolal na Twitteru velký zájem o toto téma. Což naznačuje, že signál od ECB byl velmi silný.

„Jeho genialita spočívala v nastavení cíle, kterým byla záchrana eura. Tedy v tom, že nejdříve se hovořilo o cíli, a ne o tom, jak jej bude dosaženo – přes nákupy vládních obligací. „Zaměřte se na konec, a ne na prostředky, které k němu mají vést. Pokud nemáte jasný cíl, nástroje nebudou moc efektivní,“ uzavírá svou úvahu Sumner.

*FAIT je anglickou zkratkou pro flexibilní cílení průměrné inflace. Jak v červnu minulého roku popisovali Michael W. McCracken a Aaron Amburgey z Fedu, jde o strategii, kdy se Fed snaží, aby inflace dosáhla v průměru cíle na 2 %, a to bez formálně definovaného časového rámce. Jak ale poukazuje Sumner, s tímto rámcem ale již americká centrální banka v současné době nepracuje.

Zdroj: The Money Illusion