Ekonomické plány nové kolumbijské vlády přináší nejistotu i příležitosti

Zvolení Gustava Petra za prezidenta je pro Kolumbii bezpochyby historickým milníkem. První kolumbijský levicový prezident sybmolizuje pro mnohé změnu zaběhnutého systému a konec politické gardy spojované s korupcí a udržováním nerovností ve společnosti. Petro slibuje řešení strukturálních problémů země zavedením řady radikálních ekonomických reforem. Jeho ambiciózní návrh počítá se silnou rolí státu v ekonomice a zvýšenými sociálními výdaji ve výši zhruba 4,2 mld. USD. Dostatečné finanční prostředky chce nový prezident získat z daňové reformy, kterou plánuje přijmout ještě letos. Jednalo by se o přibližně třicátou reformu od 90. let 20. století, která má nahradit tu stávající schválenou teprve v září 2021. Součástí plánu je kromě rozšíření zdanění příjmů fyzických osob, zdanění majetku bohatých a omezení daňových výjimek také snížení daňové zátěže pro firmy. Daň z příjmu právnických osob v Kolumbii totiž nyní činí 35 % a patří tak k nejvyšším v regionu i v rámci OECD.

Budoucí vláda chce přeměnit hospodářství nyní z velké části závislé na fosilních palivech na produktivní ekonomiku taženou zemědělstvím, zpracovatelským průmyslem a OZE. Důraz je kladen na ochranu životního prostředí a boj proti klimatické změně. Na jedné straně tak panuje nervozita ohledně budoucnosti těžby nerostných surovin a zejména ropy a uhlí v zemi. Ty však přináší 8 % fiskálních příjmů, 30 % přímých zahraničních investic, jedná se o nejdůležitější exportní položky země a hlavní zdroj příjmů pro regiony díky odvodům, které platí ropné společnosti (tzv. regalías). Nový prezident jasně uvedl, že nepovolí metodu frakování, neudělí nové koncese na těžební průzkumy a zruší některé daňové pobídky a dotace. Stávající koncese však mají být respektovány. Ceny akcií kolumbijských ropných společností, zejména polostátního Ecopetrolu, proto po volbách poklesly až o pětinu a i přes opětovný nárůst se zatím nevrátily na původní hodnoty. Na straně druhé však mají investice i podpora státu ještě výrazněji směřovat do přechodu k nízkoemisní ekonomice. Na kolumbijském trhu se tak mohou uplatnit technologie a zkušenosti firem působicích v oboru a také produkty jako turbíny, solární elektrárny, malé vodní elektrárny, generátory či moderní IT řešení pro distribuci elektrické energie.

Dalším pilířem nového ekonomického modelu má být rozvoj zemědělské produkce a průmyslových odvětví založených na znalostech. Hlavním cílem je jednak nezáviset na dovozech surovin a zboží, které je možné vyprodukovat přímo v zemi, a zároveň nahradit vývozy přírodních komodit produkty s vyšší přidanou hodnotou. V současné době však země není schopna vyrábět řadu technologicky náročnějších produktů a bude tak potřebovat příslušné know-how, ale také infrastrukturu, stroje, zařízení a technologie. V rámci ochrany národní produkce chce nový prezident revidovat dohody o volném obchodu, včetně té s EU (2013), a zavést cla na vybrané položky. Takové kroky by však pravděpodobně vyvolaly odvetná opatření ze strany obchodních partnerů. Dovoz produktů je nyní navíc silně ovlivněn nejen vysokou inflací, ale také pokračující devalvací kolumbijského pesa, která importy zásadně zdražuje. Peso se za poslední rok propadlo vůči americkému dolaru o více než 15 %. Po volbách se znehodnocení kolumbijské měny prohloubilo k historicky nevídaným hodnotám 4600 pesos za dolar a tento trend stále pokračuje.

Stát by se měl dále postarat i o budování nezbytné infrastruktury. Projekty se mají zaměřit zejména na výstavbu dopravní sítě a to konkrétně na silnice 3. třídy, ale také elektrické železnice, udržitelnou splavnost řek či posílení kapacity letišť. Mezi další priority patří výstavba kanalizací, vzdělávacích a zdravotnických zařízení či elektrické sítě pro distribuci čisté energie. Budoucí prezident podporuje také zavádění technologií, které přispívají k ochraně životního prostředí. Na programu jsou i další reformy v podstatě všech možných sektorů, včetně školství, zdravotnictví, důchodového systému, zahraniční politiky i některých státních institucí.

I přes svůj poněkud agresivní styl je Petro považován za relativně umírněného zástupce nové latinskoamerické levice, který neprosazuje cestu k socialismu, a neplánuje zabavovat soukromý majetek. Pro své návrhy a ideály bude navíc muset hledat podporu v kongresu, kde mají silné zastoupení i tradiční politické strany, a tedy dělat ústupky. Bude také muset řešit po pandemii vysoký deficit veřejných financí a přijímat fiskálně zodpovědná opatření, aby neohrozil platební schopnost země. Kolumbie je zároveň zemí s relativně silnými a nezávislými institucemi a stabilním ekonomickým růstem. Navzdory nejistotě a nepředvídatelnosti dalšího vývoje se proto zatím nezdá, že by došlo k zásadním změnám v ekonomických politikách a podnikatelském prostředí. Třetí největší jihoamerická ekonomika tak zůstává i nadále atraktivním trhem se zajímavými příležitostmi v různých sektorech.

Bohdan Malaniuk, ekonomický diplomat, Velvyslanectví ČR v Bogotě

Jana Hudcovská, ekonomická specialistka, Velvyslanectví ČR v Bogotě