Jak firma LAURIN & KLEMENT vyráběla auta i řidiče

Za první řidičské oprávnění v historii bývá považován glejt vystavený roku 1888 úřady německého města Mannheimu a opravňující Karla Benze k provozu jeho samohybů. V sousedním Rakousko-Uhersku patřil k průkopníkům Theodor von Liebieg, který získal povolení v Liberci krátce poté, co si před Vánocemi 1893 dovezl automobil. „Městská rada tímto potvrzuje, že se během používání tohoto vozu nedopustil sebemenších chyb,“ znělo první povolení na dnešním českém území.

Tehdejší úřední oprávnění v podstatě stvrzovala, že daný stroj v rukách šoféra není svému okolí neúměrně nebezpečný. Rozhodně nešlo o výsledek odborných posudků ani o završení akreditované výuky uchazeče. V Čechách začalo „prozatímní ustanovení o jízdě vozy automobilními a koly motorovými na veřejných cestách“ platit v roce 1900. Ke zkoušce se zájemci hlásili certifikovanému komisaři, typicky se zkušenostmi s parními kotly. Stále panovaly obavy z výbuchu, ať už stlačené páry, či hořlavého benzinu. Předchozí výuka se nevyžadovala, stačilo prokázat schopnost bezpečně ovládat vůz, s nímž se uchazeč dostavil.

V době, kdy řízení auta nebylo běžnou dovedností, byl zkušený řidič k nezaplacení.

Škola „chauffeurů“ a „řídičů“

S tímto stavem se nehodlal smířit Václav Klement, spoluzakladatel mladoboleslavské továrny na automobily. Sám měl řidičské oprávnění, tedy „Vysvědčení o zkoušce“ s podpisem a razítkem Theodora Skuliny, „zkušebního komisaře pro Království České“, od dubna 1906. Byl to ten rok 43. v Čechách vystavený řidičák. Automobilka ale potřebovala vyrábět nejen auta, ale i řidiče.

Řidičské oprávnění Václava Klementa z roku 1906

A tak už v létě 1907 vyjeli na silnice absolventi první autoškoly na českém území, podporované – jak jinak – automobilkou z Mladé Boleslavi. V časopise Sport a hry z 3. dubna toho roku podnik avizoval, že k 1. květnu zřídí školu pro řidiče vozů automobilních, tedy jak se tehdy říkalo „chauffeurů“. Autoškola slibovala „jednak majitelům motorových vozů poskytnout příležitost k názornému seznání konstrukce vozů automobilních a znalosti v řízení automobilů, jednak vychovávati řídiče z povolání“.

Vozy typu VOITURETTE se v roce 1907 úspěšně prodávaly například do Itálie.

Komu byl kurz určen? „Mladí lidé řemesla zámečnického, mechanického, neb příbuzného nalézají tu příležitost zdokonaliti se v řídiče, po nichž v době rozmachu automobilového značná bude poptávka.“ Samotná výuka měla probíhat přímo v automobilce, a to „při dostatečném počtu cvičebních vozidel“. Kromě teoretické části byl kladen důraz na praxi. Zájemci dostali příležitost „seznávati názorně, postupně a důkladně celou soustavu motorů benzinových, poznávati materiál k orgánům těmto upotřebený a osvojiti si znalost opatrování, jehož orgány tyto vyžadují“.

V létě 1907 už se automobilka chlubila úspěchy svých žáků, všech 21 frekventantů kurzu pořádaného její autoškolou se podrobilo s úspěchem zkoušce u zkušebního komisaře Skuliny. Někteří z nich poté řídili vlastní vůz, jiní byli šoféry z povolání. Společnost LAURIN & KLEMENT ve svých inzerátech nabízela nejen motocykly a automobily, ale zároveň k nim doporučovala „velmi spolehlivé chauffeury“ z vlastní školy, připravené řídit a udržovat vozy všech značek.

Novinová zpráva z roku 1907 o ukončení už druhého řidičského kurzu v Mladé Boleslavi.

Pro torzovitost dobových podkladů bohužel nedokážeme přesně zrekonstruovat průběh výuky. Zato víme zcela jistě, že zájemců o řízení „laurinek“ rychle přibývalo. Od ledna do prosince 1907 opustilo Mladou Boleslav 235 automobilů, v roce 1914, poznamenaném vypuknutím první světové války, již skoro dvojnásobek – 453 kusů. Zkušených řidičů tedy bylo opravdu zapotřebí.

O řízení aut měli zpočátku zájem především mechanici a inženýři.