„Polední meníčko“ bude brzy průměrně za 200 korun, za posledních deset let zdražila o 80 korun – v Praze méně než ve zbytku země. Pro řadu lidí se oběd v restauraci kvůli inflaci stává nedostupným a vaří si doma

Lidé v Česku už se dnes v restauraci jen těžko nenaobědvají za cenu pod 150 korun. Oběd nyní stojí průměrně 163 korun, plyne z šetření společnosti Sodexo Benefity. V Praze to je dokonce 190 korun, na Karlovarsku jen 147 korun. Průměrná cena „meníčka“ od roku 2020 narostla o 28 korun.

Cena „poledních meníček“ dramaticky stoupá ze dvou důvodů.

Jednak kvůli obecné inflací, tedy zdražování všeho od energií, jako je elektřina nebo plyn, přes zdražování pracovní síly kuchařů nebo servírek až po růst cen samotných potravin a ingrediencí pro přípravu jídel.

Druhým důvodem je pak to, že provozovatelé hospod a restaurací během dvou let pandemie finančně krváceli, takže nyní se potřebují vyššími cenami „zahojit“. Trápí je navíc nedostatek vhodné pracovní síly, která během pandemie „prchla“ třeba do sféry e-commerce. Takže člověk, co dříve roznášel točené pivo coby číšník v hospodě, dnes pivo – v plechovce – rozváží pro některý z potravinových e-shopů. Pokud jej chce provozovatel restaurace zpátky, musí jej přetáhnout vyšší mzdou. Tu pak promítne i do ceny poledního menu.

Ještě před necelými deseti lety se obědové menu všude v republice, i v Praze, vešlo pod stovku. V roce 2013 vyšlo v Praze obědové měnu průměrně na 98 korun ( zde ). V krajských městech stálo v té době menu vesměs méně než 90 korun, plyne dále z tehdejších dat portálu Lunchtime.cz. A ve městech typu Frýdku-Místku třeba jen 70 korun. Celorepublikově tak menu stálo průměrně ani ne 85 korun. Za deset let tak „meníčko“ zdražilo průměrně celorepublikově o zhruba 80 korun.

Za pozornost stojí, že průměrná cena menu v Praze stoupla za osm let, od roku 2013, méně, než odpovídá celorepublikovému průměru. V metropoli totiž mezi restauracemi panuje větší konkurence, ale zejména v metropoli roste průměrná mzda pomaleji než celorepublikově.

Většina republiky totiž v uplynulých deseti letech poněkud stáhla výdělkový náskok Prahy. To souvisí s dramatickým zvyšováním minimální mzdy, které přilepšuje znatelněji nízkopříjmovým vrstvám, zastoupeným spíše v oblastech mimo relativně bohatá města Prahu či Brno.

Výrazné zdražování poledního menu bude v době rapidní inflace a očekávaného poklesu reálných příjmů, který letos bude nejvýraznější od vzniku republiky v roce 1993, řadě lidí důvodem, aby dali přednost přípravě pokrmu k obědu už doma. Naučila je to pandemie. Ten trend je patrný také v jiných evropských zemích. Ve své loňské studii jej analyzuje dokonce i Evropská centrální banka.

Lidé se během pandemie (znovu)naučili obstarávat si řadu věcí svépomocí či v rámci domácnosti, ať už jde o přípravu jídla k obědu nebo třeba o ostříhání. Není to tedy jenom o současném zdražování, ale také o celkové změně spotřebních návyků, kterou pandemie způsobila. Zdražování jídla ovšem tuto změnu návyků podporuje a umocňuje.

Jídla v restauracích zdražují a zdražovat budou i nadále kvůli rostoucím cenám energií, kvůli nedostatku vhodné pracovní síly, kvůli zdražování základních surovin pro přípravu pokrmů, ale i třeba z důvodu růstu cen nemovitostí a zvyšování nájemného. Už v příštím roce může cena „meníčka“ průměrně celorepublikově atakovat cenu 200 korun.

Letošní rok je pro řadu gastropodniků složitý, ale rok příští bude ještě náročnější. Svým způsobem se budou splácet účty za pandemii, přičemž zhruba patnáct procent gastro provozoven může zkrachovat či jinak ukončit činnost.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank