Přibývá extrémních projevů počasí: loňská horká vlna v Kanadě. Extrémní povodně v Německu s neuvěřitelným počtem obětí. Nebo 49,5 °C v Lyttonu

Přibývá extrémních projevů počasí: loňská horká vlna v Kanadě. Extrémní povodně v Německu s neuvěřitelným počtem obětí. Nebo 49,5 °C v Lyttonu (který se podmínkami podobá Praze) – to jsou jen některé extrémy z mnoha.

Odborník z ČHMÚ Radim Tolasz na svém blogu přibližuje tuto problematiku v zajímavém článku „Škoda ztratit myšlenku“.

Už více než 30 let se vyskytují „neuvěřitelné“ hodnoty – např. v množství srážek.

Povodně v historii sice bývaly v některých případech extrémní, ale dnes vyskytují podstatně častěji. Hurikány nebo vlny veder jsou intenzivnější a dochází k nim i v oblastech, kde to dřív nebylo vůbec možné.

Scénáře popisující vývoj klimatu bohužel nevypadají růžově. Růst teploty přináší do atmosféry víc vlhkosti, energie a tedy i více extrémů. Někdy také nezvyklé přesuny vzduchových hmot jako např. v Arktidě vlivem odlednění oceánu.

Arktida se nám může zdát bezpečně daleko, ale je to omyl. Energetické bilance Arktidy a s ní související změny tryskového proudění stojí např. za sněžením na Floridě, v Maroku či v Řecku. A také za suchým a horkým počasím u nás v létě 2015.

České republice pomáhá s účinnou přípravou na klimatické změny projekt Perun, na němž pracuje Radim Tolasz spolu s dalšími odborníky z ČHMÚ a z dalších institucí. Dodává, že nejvíce nám hrozí ty jevy, na něž nejsme připraveni.

Bohužel v různých částech světa má společnost různou kapacitu extrémům čelit. Chudé africké země si sotva mohou připravit zásoby na období sucha.

U nás jsme na tom lépe. Díky projektu Perun se např. mohou čeští zemědělci a lesníci adekvátně starat o krajinu a co nejvhodněji ji připravit na extrémy.

Loni začala „Dekáda pro obnovu ekosystémů“ (OSN). Podle Radima Tolasze je důležité věnovat pozornost nejen dekarbonizaci (tedy vypouštět méně skleníkových plynů do atmosféry), ale také co nejlépe pečovat o zdraví přírody.

Zapomíná se totiž na to, že 60 % skleníkových plynů, které lidstvo již vypustilo do atmosféry, je stále uloženo v ekosystémech naší planety.

Lesy, louky i oceány zpomalují klimatické změny tím, že pohlcují právě skleníkové plyny. Jenže jejich absorpční schopnosti s rostoucí teplotou a množstvím škodlivin klesají.

Nemusíme však být bezmocnými oběťmi katastrof. Extrémním jevů můžeme čelit tím, že budeme maximálně připraveni, podnikneme příslušná opatření a nebudeme nebezpečí podceňovat.

Více na blogu R. Tolasze:

K článku zatím nejsou žádné komentáře.

Přidat komentář