Guvernér musí být především schopen řídit tým

Rozhovor s J. Rusnokem, guvernérem ČNB
Martina Sobková (Bankovnictví 20. 6. 2022 strana 18)

Říká současný guvernér Česká národní banky Jiří Rusnok. „Nemůže to být sólista. Pro své nápady musí získat zbytek bankovní rady. Právě to je na jeho roli klíčové a musím říct, že pro mě i to nejhezčí a nejvíc uspokojující."

Jaká nejtěžší rozhodnutí musel za své šestileté období učinit? Jak vnímá nové technologie? A na jaké okamžiky nejraději vzpomíná? Právě na tyto otázky a mnoho dalších odpovídá v následujícím rozhovoru Jiří Rusnok.

* V čele ČNB jste od roku 2016. Za tu dobu jste řešil jak ukončení kurzového závazku, tak nový zákon o ČNB, pandemii anebo i rapidní zvyšování sazeb v posledních měsících. Vzpomenete si, co bylo nejtěžší rozhodnutí?

Všechny momenty, které jste zmínila, byly do určité míry obtížné. Nicméně specifická situace, se kterou jsme neměli téměř žádnou zkušenost, byla kolem ukončování kurzového závazku. Měli jsme pouze odstrašující příklad Švýcarska a chtěli jsme ji zvládnout tak, abychom na jedné straně neztratili tvář a důvěru trhu a na druhé nezpůsobili zásadní problémy do budoucna. Nejistota byla tehdy veliká. Různí lidé předpovídali drastické posílení koruny, že to nepřežijí exportéři atd. Nic takového se ale nestalo. Zvládli jsme to se ctí, ukončení kurzového závazku se obešlo bez tržních otřesů, a dokonce jsme za to dostali i cenu od časopisu The Bankéř. Možná proto mi tato situace vystupuje do popředí. Tím ale nechci snižovat závažnost a složitost dalších kroků, které jsme učinili. Například dnes, kdyjsme konfrontováni s mimořádně silnou inflační vlnou a do toho přišla válka na Ukrajině, jsme udělali nelehké rozhodnutí - intervenovat pro stabilizování kurzu koruny a nedovolit jeho oslabení. To je v naší historii opět něco mimořádného. Nikdy jsme to v minulosti a v takovém rozsahu nedělali. Vyžadovalo to určitou odvahu a zároveň i mnoho hodin diskusí o všech možných souvislostech a aspektech.

* V souvislosti s tím mám pocit, že ČNB je v médiích mnohdy vnímána jako instituce neomylných robotů, kteří vždy musejí udělat správné rozhodnutí. Zároveň někdy ale tou největší statečností může být nedělat nic. Jak náročné je, co se osobní roviny týče, přijmout kontroverzní rozhodnutí?

Velmi. Zejména obtížné je posoudit danou situaci a zároveň mít přiměřenou míru jistoty. Ta není nikdy stoprocentní. Vždy jdete do neznáma. Snažíte se udělat něco, co ovlivní budoucnost, a nevíte přesně jak a v jakém detailu. Svět, na který se snažíte reagovat a působit, je mimořádně složitý, a proto i jakékoli rozhodnutí o nějakém činu je nelehké. Vždy vážíte přínosy a negativa nicnedělání vs. reagování. Nedělat nic je totiž také rozhodnutí a někdy dost zásadní. Když sazby nezvýšíte, znamená to, že zůstávají tam, kde jsou, a to něco znamená. V poslední době často slyšíme, že jsme byli příliš aktivističtí a že by bylo lepší nedělat nic. Ale to je nepochopení role centrální banky. Protože, jak už jsem řekl, nedělat nic znamená velmi zásadní měnověpolitické rozhodnutí. Svět kolem nás se neustále vyvíjí, a pokud se rozhodnete, že na to nebudete reagovat, může to být za jistých okolností legitimní rozhodnutí - dokonce jsme jich řadu v minulosti učinili -, ale musíte vždy zvážit, co všechno to znamená.

* Vaše rozhodnutí jsou závažná a mají vliv prakticky na každého v ČR. Na základě kolika studií a podkladů se rozhodujete o nastavení úrokových sazeb? Kolik materiálů celkově musíte projít?

Každý člen bankovní rady je svébytná jednotka a je na něm, co všechno si chce nastudovat. Příprava měnověpolitického jednání má ale jasný řád a proces. V první řadě, všichni členové bankovní rady mají k dispozici velkou situační zprávu s prognózou, kterou vydáváme čtyřikrát za rok a je východiskem pro rozhodování v daném období - únor, květen, srpen, prosinec. Pro jednání v mezidobí připravuje měnová sekce tzv. malou situační zprávu s aktualizací, jak se současný vývoj liší od poslední prognózy a co je třeba udělat pro její naplnění. S tou tzv. velkou situační zprávou, která zahrnuje prognózu, se seznamujeme již několik týdnů před měnovým jednáním. Scházíme se s týmem měnové sekce, který nás informuje o tom, jak vidí danou situaci. Zároveň dostaneme vyhodnocení toho, jak měnová politika působila v minulém období, tzn. nakolik byla přesná naše prognóza, a pakliže jsme udělali nějaké opatření, tak nakolik odpovídá předpokladům z této prognózy. Zároveň diskutujeme 0 tom, jak situace vypadá do budoucna a jak na ni budeme reagovat. V tomto duchu máme s měnovou sekcí celkem dvě schůzky. Pak samozřejmě měnová sekce pracuje dál a vytváří komplexní zprávu o měnové politice. Taje tím základním materiálem, který všichni dostanou zhruba týden před samotným jednáním. K tomu samozřejmě dostaneme posudek -oponentní zprávu vybraného poradce bankovní rady. Každý člen bankovní rady má jednoho poradce a ti se střídají ve tvorbě posudků k situačním zprávám. Vyjadřují se jak k samotné zprávě, tak i k měnověpolitickému doporučení, které z ní vychází. Oponent zároveň dodává 1 tematickou esej, která je relevantní k makroekonomickému příběhu v dané chvíli. Podobný posudek zpracovává i sekce finanční stability, jeho součástí je i stručný komentář, jak vidí vývoj ze svého specifického pohledu. V neposlední řadě dostaneme také stručný komentář ze sekce bankovních obchodů, který obsahuje očekávání reakce kurzu koruny, případně dalších relevantních trhů, např. trhu státních dluhopisů. To jsou povinné minimální podklady, které mají všichni členové bankovní rady předjednáním o úrokových sazbách k dispozici. Je to v souhrnu zhruba 100 stran odborného textu. Mimoto pak většinou každý poradce jednotlivému členu bankovní rady zpracovává vlastní stanovisko projednání. Samozřejmě si každý člen může objednat cokoli navíc, popřípadě udělat vlastní analýzu.

* Vaše zprávy se snaží prognózovat budoucnost. Nicméně to se ne vždy podaří. Diskutovali jste i o možné změně modelu? Jak často vlastně k těmto změnám dochází?

Změna modelů rozhodně neprobíhá často. Jedná se o velice náročnou záležitost. Velkou změnu modelu z G3 na G3+ jsme dělali v létě 2019. Tehdy jsme do modelu přidávali nové subkomponenty. Například dokonalejší model zahraničí, rozdělený na energetické a neenergetické ceny atd. Nicméně bych rád zdůraznil, že náš model se v médiích do jisté míry démonizuje. Ačkoli měnová sekce používá model jako klíčový nástroj k zachycení konzistentního obrazu ekonomiky v daném momentě a k vyjádření její krátkodobé prognózy, vstupuje do něho celá řada expertních odhadů a úvah. Není to tak, že by se tam jen nasypala čísla a model by něco ukázal. Zejména v dobách nejistoty, jakou zažíváme poslední dva až tři roky, je míra expertních zásahů do jeho různých subčástí extrémní. Ať už do inflace, fiskálu atd. Proto komentování, které říká, že ČNB má model, který se v těchto zlomech nemůže trefit, protože je to jen stroj, je velmi neinformované. Samozřejmě že v extrémních situacích je prognózování mnohem složitější. To nepopíráme. Bohužel si ale nemůžeme říct, že model vypneme, nebudeme dělat prognózu a necháme to být. To bychom přestali plnit svůj mandát. A to nejde. Stejně jako továrna nemůže vypnout výrobu. Zároveň je třeba si uvědomit, že modely jsou v rukou lidí, kteří je využívají jen jako nástroj. Je to, jako když používáte počítač. Vy rozhodujete o tom, co napíšete.

* ČNB byla jednou z prvních bank, které začaly zvyšovat sazby. Můžeme být také jedna z prvních ekonomik, která sklidí tyto plody a zažije opět normální inflační prostředí?

Doufám, že ano. To, že jsme inflaci začali krotit brzy a celkem svižně v kombinaci s tím, že zažíváme inflační vlnu ostřeji, je podle mě důvod pro to, aby u nás také dříve skončila. Je to ale podmíněno vývojem. Pokud se objeví I neočekávané, nepříznivé faktory, které budou specificky dopadat více na nás než na někoho jiného, tak se návrat k normální inflaci zpozdí.

* Když jsme u inflace, vy jste nedávno řekl, že kdyby ČNB sazby nezvyšovala, je dnes 20-25 procent. Dá se ale říct, že efekt zvýšení je tak rychlý, když transmisivní mechanismus se začíná projevovat po 1-1,5 roku? Nebo se jednalo jen o váš odhad?

Byl to můj čistě intuitivní odhad. Vycházím z jednoduché úvahy. Pokud by ČNB od loňského června nezvyšovala sazby, kurz koruny by vypadal jinak. To si nedělejme iluzi. Nakonec to vidíme i u našich sousedů. Koruna je víceméně stabilní. S minimálními pohyby se držíme na nějaké úrovni, která se stabilizovala po opuštění kurzového závazku. To je první věc, která by měla na inflaci zásadní dopad. Samozřejmě máte pravdu, že transmisivní mechanismus má svou prodlevu. Zde jsem ale neřekl, zdaje myšlena inflace teď v květnu, nebo v průměru v tomto roce. Troufám si říct, že kdybychom nedělali nic, tak inflační očekávání budou daleko uvolněnější, než jsou dnes. Tudíž i ten tlak na růst cen by byl mnohem větší. Bylo to ale z mé strany čistě hypotetické a spekulativní vyjádření.

* V souvislosti s vysokou inflací se mluví o tom, zda nepřišel čas přijmout euro, jak vnímáte tuto problematiku vy? Měli bychom s eurem inflaci nižší?

Diskuse kolem eura se vrací vždy, když je nějaká složitější doba. A bude se vracet pořád a pořád. Z pohledu současné inflace je to diskuse zbytečná a irelevantní. Je jasné, že euro nemá vliv na to, jaká je v dané zemi inflace. V Pobaltí je vysoká, na Maltě nízká a všichni mají euro. Evidentně to tedy nesouvisí s měnou. Inflace má mnohem více národních specifik, která vyplývají z trhu práce, strukturálního vývoje, vjaké fázi ekonomicko-obchodního či výrobního řetězce se země nachází atd. Jestliže Malta žije ze služeb a služby nejsou postiženy tolik poruchami dodavatelských řetězců a zdražením energií jako průmysl, tak je na tom pochopitelně lépe. Proto argumentace typu, že euro by znamenalo nižší inflaci, je falešná. Na druhou stranu debata o euru je legitimní. Musíme debatovat o tom, jestli chceme být součástí eurozóny, nebo ne. Evidentní ale je, že teď se rychle nic nestane. Neplníme kritéria, nikdo na nás netlačí a není pro to ani elementární politická vůle.

* Když už mluvíme o euru, jaký kurz by podle vás byl rovnovážný pro vstup?

To vám nikdo neřekne. Ten kurz je v každé době jiný a doba, kdy budeme vstupovat do eura, je daleko před námi. Asi by se ale neměl příliš odlišovat od standardního rovnovážného kurzu, který v dané době bude platit. Nedělejme si proto iluze, že do eurozóny vstoupíme s radikálně silnějším kurzem, i když v okamžiku rozhodnutí k mírnému posílení dojít může. Viděli jsme to například na Slovensku. Pokud bych měl být konkrétnější, tak kurz, který plus minus máme dnes, se podle našich výpočtů blíží rovnovážnému kurzu, který odpovídá výkonu české ekonomiky. Takový rovnovážný stav by měl být podle mě i při vstupu do eurozóny.

* Další klíčovou oblastí ČNB je dohled. V souvislosti s ním se stále více mluví o Antech společnostech a nových technologiích, ke kterým má ČNB neutrální postoj. Myslíte, že by se tento postoj mohl v budoucnu změnit? Jak se díváte vlastně na nové technologie ve financích vy?

Co bude v budoucnu, dnes předpovídat nechci. Je pravda, že aktuálně máme k technologiím neutrální postoj. Nicméně já osobně patřím spíše k těm konzervativnějším - dalo by se říct možná i odpůrcům pokroku -, kteří tvrdí, že ve financích žádné inovace neexistují. Deklarované inovace jsou podle mě spíše marketingová hra. Ano, existuje využití moderních technologií v tom smyslu, že se změnily a zrychlily platební systémy, způsob placení atd. To nepopírám. Nicméně, na paradigmatu peněz jako prostředku směny se nic nezmění. A nezmění ho ani žádné technologie, bez ohledu na to, jak bude vše vypadat moderně. Stejně tak peníze z hlediska hodnoty odrážejí hodnotu dané ekonomiky. Její ekonomickou výkonnost a schopnost obstát v mezinárodní dělbě práce, bez ohledu na to, jak jim budeme říkat a jakou budou mít podobu.

* Takže je jedno, jestli tady budeme mít korunu, nebo bitcoin, nebo cokoli jiného, co by sloužilo jen jako prostředek směny?

Jedna věc je prostředek směny, ale měna má i další funkce. Jednou z nich je, že za ní musí vždy stát nějaká autorita, která má de facto neomezenou důvěru. A to jsou centrální banky. Nikdo zatím nic lepšího nevymyslel. A pokud se svět zásadně nezmění, což už si v mém životě neumím představit, tak to tak i zůstane. Bitcoin je naopak loterie. Komodita, se kterou zájemci obchodují. Žádný uchovatel hodnoty to není, když může ze dne na den spadnout téměř o 50 procent. Není za ním ani žádná autorita, která by ho garantovala, tudíž chybí i věřitel poslední instance. Proto se dnes hledají syntézy typu stablecoin, což jsou nové digitální peníze garantované reálnými měnami. Takových derivátů měny si ale můžu udělat nekonečně mnoho. Musím být jen schopen přesvědčit jejího kupce, že v případě špatného vývoje bude autorita, od které jsem měnu odvodil, ji také připravena garantovat. To je ale pořád jen finanční inženýrství, které na podstatě věci nic nemění. Třeba ale přijdou nové časy a vše bude jinak.

* Když se vrátíme ještě přímo k vaši osobě, jakou vlastnost by podle vás měl mít guvernér ČNB? Přece jen ta hlavní rozhodnutí schvaluje celá bankovní rada a zde má každý člen vlastní mandát.

Guvernér musí být dle mého názoru především člověk schopný řídit tým. Nemůže to být sólista. Pro své nápady musí získat zbytek bankovní rady. Právě to je na jeho roli klíčové a musím říct, že pro mě i to nejhezčí a nejvíc uspokojující. Už jen proto, že jsem týmový člověk a baví mě lidi vést, nějakým způsobem se s nimi dohadovat, přesvědčovat je a hledat to nejlepší možné řešení, protože já rozhodně nejsem žádný génius a znalec všeho. Mnohdy jednáme o velmi složitých věcech a jeden člověk nemůže vše obsáhnout dokonale. To je vyloučeno. Tak to funguje i v běžném životě nebo byznyse. Komerční banku (s malým ,,k“) také neřídí jen generální ředitel, ale celé představenstvo, které spolu diskutuje. Samozřejmě ale, musí to být diskuse strukturovaná a řízená, která dojde k nějakému závěru. Zároveň musí někdo dohlédnout na implementaci jednotlivých rozhodnutí, přičemž rada musí být schopna zhodnotit, zda dané rozhodnutí bylo vykonáno hůře, či lépe, a musí na to reagovat. Mimo „velká rozhodnutí" se musí guvernér také podílet na každodenním chodu této 1400 hlavé instituce. Musí se podílet na personálním řízení, starat se o to, že lidé sedí v adekvátním prostředí atd. Zároveň jelikož jsme garantem peněžního oběhu, musí se guvernér starat i o to, že peníze jsou tam, kde mají být, a jsou v dostatečné kvalitě. Proto si myslím, že je to do značné míry manažerská role spočívající ve vedení a delegování týmu, který přesahuje bankovní radu.

* Zmiňoval jste, že musíte přesvědčit ostatní členy týmu. Dá se tedy říct, že musíte být i dobrý lobbista.

Samozřejmě že když člověk preferuje nějaký návrh, tak se snaží přesvědčit o něm i ko- I legy. Já nejsem typ dominátora. Velice rád vyslechnu názory ostatních. Koneckonců v měnovém jednání máme pevnou tradici, že ačkoli moderuji diskusi - to je klíčová role guvernéra -, mluvím vždy až jako poslední.

* V rámci své kariéry jste byl ale také ministrem financí, ministrem průmyslu a obchodu a mimoto jste zastával i spoustu jiných významných funkcí. Na jaké okamžiky vzpomínáte nejraději? A je něco, co byste udělal jinak?

Určitě existují věci, které by člověk, když je vidí po letech, mohl udělat trochu jinak. Ale tím se dramaticky nezabývám. Možná už jen z důvodu zachování duševního zdraví. Nemyslím si ale, že bych se dopustil nějaké fatální chyby nebo selhání v rolích, které jsem měl tu čest plnit. To bylo vždy mé krédo - odvést přiměřeně profesionální výkon tak, abych se nemusel stydět a neměl problém pohlédnout historii a lidem do očí. A to si troufám neskromně říct, že se mi povedlo. Nikdy jsem neměl problém svoje kroky vysvětlit a nemám problém to udělat ani dnes. Zároveň souhlasím s tím, co tuším napsal Jan Neruda, že vším, čím jsem byl, byl jsem rád.

* Co byste poradil mladým lidem, kteří jsou dnes na začátku své kariéry?

Žádné převratné tipy nemám. Vždy jsem se snažil dělat něco, co mě bude bavit a co mě zajímá. A chtěl jsem to poznat hlouběji - jak to chodí, jak se to dělá, proč se to tak dělá atd. Zkrátka jsem usiloval o to, abych získal určité znalosti a dovednosti a zároveň chodil do práce s tím, že mě baví a že jsem zvědavý na to, co mě v ní čeká a co s kolegy vymyslíme. Neměl jsem ale také nikdy problém změnit své zaměření. Pro ekonoma, který se zabývá makrem, je dobré mít širší přehled - nebýt jen úzce specializovaný. 1 proto velice rád vzpomínám na doby, kdy jsem se věnoval věcem, které se týkaly sociální politiky, důchodových systémů atd. Doporučoval bych tedy nebát se přeskakovat bariéry oborů nebo příbuzných oborů. V neposlední řadě si myslím, že je dobré chopit se příležitosti, která se určitě objeví. Příležitosti přicházejí a člověk se nesmí bát jít občas do nějaké nejistoty a potenciálního nepohodlí při změně. To mimo jiné pomáhá člověku posunout se dál.

* Otázka na závěr. Jaké máte plány v nadcházejících letech?

Teď neplánuji nic. Těším se, že si po 40 letech práce, kdy jsem neměl nic víc než řádnou dovolenou, udělám konečně delší volno a budu mít to, co jsem vždy záviděl západním akademikům - sabatikl. V rámci něho jezdí rok po světě a říkají, že nabírají inspiraci, protože už 20 let učili. Já budu mít volno půl roku, tudíž do konce roku nebudu dělat určitě nic. Budu relaxovat, nabírat síly, inspiraci a pak se uvidí.