Týden na finančních trzích - Akciové trhy se dostaly do medvědího trendu
Klíčovou událostí minulého týdne
bylo středeční zasedání americké centrální banky Fed. Fed zvýšil cílové
pásmo základní úrokové sazby, fed funds rate, o tři čtvrtě procentního bodu
(0,75 %) na 1,50-1,75 %. Jednalo se tak o nejrazantnější zvýšení úrokových
sazeb od roku 1994. Ekonomové přitom očekávali zvýšení pouze o půl procentního
bodu (0,50 %). Na druhou stranu se nemůžeme Fedu vůbec divit, protože inflace
je v USA nejvyšší za posledních 40 let. Šéf Fedu Jerome Powell navíc
upozornil, že na dalším zasedání koncem července očekává další zvýšení o půl až
tři čtvrtě procentního bodu. Fed rovněž v rámci nové ekonomické prognózy
výrazně zhoršil výhled pro americkou ekonomiku. Oproti předchozí březnové
prognóze Fed nyní očekává, že americká ekonomika letos poroste pouze o 1,7 %,
přičemž ještě v březnu odhad činil 2,8 %. V příštím roce by mělo americké
HDP vzrůst také o 1,7 %, přičemž březnová prognóza očekávala 2,2 %. Zároveň Fed
očekává, že v následujících měsících v USA poroste míra
nezaměstnanosti. Pokud jde o výhled na úrokové sazby, fed funds rate by měla
podle indikace guvernérů Fedu do konce letošního roku vzrůst ještě o 1,75 % na
cílové pásmo 3,25-3,50 %.
Domnívám se, že Fed je momentálně ve velice
složité pozici. V novodobé historii se totiž jedná o první cyklus
zvyšování úrokových sazeb, v jehož rámci americká ekonomika zpomaluje.
Navíc americkou ekonomiku trápí obrovský dluh, který je v tuto chvíli na
absolutním historickém maximu. Poměr vládního dluhu k HDP nyní činí
125 % a v absolutním vyjádření dosahuje americký vládní dluh 30 bilionů
dolarů. Jednoduchou matematikou pak zjistíme, že zvýšení úrokových sazeb o
jeden jediný procentní bod přibližně znamená zvýšení ročních úrokových plateb
z amerického vládního dluhu o 300 miliard dolarů! To samozřejmě za
předpokladu paralelního posunu americké výnosové křivky. Jsem proto toho
názoru, že vzhledem k bezprecedentní úrovni amerického dluhu, vládního i
soukromého, nebude mít Fed v žádném případě prostor zvýšit základní
úrokové sazby výrazně nad 4 %. A je velkou otázkou, zdali takto nízké úrokové
sazby budou schopny současnou enormně zvýšenou inflaci skutečně zkrotit až
k 2% inflačnímu cíli. Spíše se domnívám, že Fed bude po nějakou dobu
tolerovat mírně zvýšenou inflaci kolem 5 %, aby neohrozil poměrně křehkou
dynamiku americké ekonomiky, včetně finanční stability celého amerického
finančního systému. A vzhledem k tomu, že americké HDP již v prvním
čtvrtletí pokleslo a pravděpodobně se bude ve druhém čtvrtletí pohybovat
přinejlepším kolem nuly, minimálně mírná recese je v USA rozhodně na
spadnutí. K tomu připočítejme silně zvýšenou inflaci na 40letých maximem. Rozhodně
bych se proto nebál současný stav americké ekonomiky označit za stagflaci.
Zároveň ve středu proběhlo mimořádné zasedání Evropské centrální banky. Ta diskutovala výprodeje na dluhopisových trzích, především silné propady tržní cen dluhopisů problematického jižního křídla eurozóny. Výnos do doby splatnosti italského vládního dluhopisu s 10letou splatností se totiž dostal nad 4 %, což při poměru italského vládního dluhu k HDP nad 150 % znamenalo, že mnoho investorů opět začalo zpochybňovat finanční stabilitu celé eurozóny. ECB prozatím s žádným konkrétním opatřením nepřišla, nicméně přislíbila vytvořit tzv. anti-fragmentační nástroj (anti-fragmentation tool), jehož cílem nebude nic jiného než zabránit přílišnému zvýšení rozdílu mezi dluhopisovými výnosy do doby splatnosti problematického jižního křídla eurozóny a Německa. Efektivně ovšem ve finálně nepůjde o nic jiného než další upravenou formu kvantitativního uvolňování neboli tištění nekrytých peněz. Je přitom velkou ironií, že ECB na řádném zasedání před dvěma týdny oznámila ukončení kvantitativního uvolňování k 1. červenci, aby byla finančními trhy donucena už po jednom týdnu zcela obrátit svůj postoj. Domnívám se nicméně, že ECB nic jiného nezbývá. Pokud by nyní nezasáhla, je téměř jisté, že by eurozónu poměrně hodně brzo zasáhla další dluhová krize.
Finanční trhy ve výsledku
pokračovaly ve velice silných poklesech, které reflektovaly jednak rychlé
utahování měnové politiky amerického Fedu a jednak postupnou realizaci mého
globálního stagflačního scénáře. Nejširší globální akciový index MSCI All Country
World tak nakonec v minulém týdnu poklesl o 5,8 %. Akciové trhy se tak
dostaly do medvědího trhu, neboť od historického vrcholu dne 16. listopadu 2021
ztratil do minulého pátku index MSCI All Country World 23 %. Medvědí trh je
přitom obvykle definován jako pokles od předchozího maxima, který přesáhl 20 %.
Nám přitom dělalo alespoň radost, že se nadprůměrně dařilo čínským akciím,
které dokázaly dokonce posílit (CSI 300 +1,7 %). Navíc podprůměrné ztráty
připsaly středoevropské akcie (CECEEUR -2,8 %). Oba tyto akciové regiony přitom
máme v rámci naší globální akciové alokace vůči benchmarkům neboli
srovnávacím indexům výrazně nadvážené.
Michal Stupavský, investiční stratég Conseq Investment Management a. s.
Poslední zprávy z rubriky Investice:
Přečtěte si také:
Prezentace
30.10.2024 Pochybujete o crowdfundingu? Vsaďte na lepší…
30.10.2024 Hra o trhy: Jak volby a globální napětí ženou…
16.10.2024 Aby i v zimě nohy zůstaly v teple
Okénko investora
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Starbucks v červených číslech: Přinese vize nového generálního ředitele oživení?
Petr Lajsek, Purple Trading
Mgr. Timur Barotov, BHS
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz
Americké prezidentské volby za dveřma. Jaký vliv bude mít výsledek na žlutý kov?
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Portfolio 60/40: Nadčasová strategie pro dlouhodobé investory
Radoslav Jusko, Ronda Invest
Kámen úrazu – někteří potřebují půjčky na pokrytí běžných potřeb, jiní spoří ale neinvestují
Miroslav Novák, AKCENTA
Ali Daylami, BITmarkets
Trump vs. Harris: komu majitelé kryptoměn coby voliči dají radši hlas?