Pšenice jako politický nástroj

Nejen nedostatek plynu, ale i pšenice může být problém

Minimálně od dob šoků sedmdesátých let minulého století se ropa právem považuje za mocnou geopolitickou zbraň. V současnosti v důsledku ruského napadení Ukrajiny pozorujeme v Evropě variaci na toto téma zejména v podobě plynu, u kterého nad námi visí hrozba (v některých případech se již jak známo naplnila) odstřižení či alespoň přiškrcení dodávek prakticky v libovolném okamžiku. Nejistota spojená s dodávkami se však netýká zdaleka jen energetických komodit a ještě zásadněji než na nás dopadá na chudé země. V poslední době se například stále častěji objevují zprávy, že Rusko nejen že blokuje vývoz pšenice z Ukrajiny, ale jaksi si i část zásob přivlastnilo poté, co dobylo ukrajinské sklady. Americká vláda prý asi od poloviny května upozorňuje, že plavidla pod ruskou vlajkou opouštějí černomořské přístavy s nákladem zcizené ukrajinské pšenice. To staví vlády zejména chudších zemí do nezáviděníhodné situace, protože na jedné straně stojí tlak bohatého Západu na dodržování sankcí, zatímco na straně druhé zcela reálná potřeba zajistit pro své obyvatele dostatek potravin (je asi možné si tipnout, jaká varianta nakonec zvítězí). Celkové vyvážené množství každopádně zůstává malé a hlavním problém zkrátka je, že významná část globálních zásob pšenice zůstává "uzamčena" na Ukrajině a je pro trh nedostupná (i když snahy o nalezení alternativních vývozních tras probíhají). Zdaleka největší zásoby pšenice na světě má však Čína. Pokrývají asi roční spotřebu a vymykají se tak standardům. Pro srovnání - zásoby v EU pokrývají běžně asi 10 - 15 % spotřeby, v USA je to kolem 50 %. Právě tyto obrovské zásoby poskytují Číně, jež co se týče exportů stojí běžně mimo trh (v poslední době jsou zprávy smíšené), různé možnosti. Je tudíž možné, že, kromě ropy a plynu se v následujících měsících jako o minimálně zajímavém politickém nástroji budeme stále častěji bavit i o pšenici.