O důležitosti inflačních očekávání, a koruna s pevnější půdou pod nohama - Rozbřesk

Včera zveřejněná data potvrdila, že inflační tlaky v české ekonomice jsou nadprůměrné silné - spotřebitelské ceny se v dubnu zvýšily třetím nejrychlejším tempem v celé EU (meziročně 13,2 % měřeno HICP), v závěsu za Estonskem (19,1 %) a Litvou (16,6 %). V nejbližších měsících by přitom měla tuzemská inflace dále zrychlit, přičemž výhled zůstává zatížen enormní nejistotou, jež je v posledních týdnech umocněna personální rošádou v ČNB.

Nastupující guvernér Aleš Michl má za to, že česká inflace je primárně dovezená, tedy jejím zdrojem jsou vnější nabídkové šoky v čele s drahými komoditami nebo rozpadlými dodavatelskými řetězci. A jelikož měnová politika ČNB může skrze úrokové sazby efektivně bojovat s domácími poptávkovými tlaky, nikoli však s válkou na Ukrajině nebo čínskými lockdowny, makroekonomická logika velí, že by měla centrální banka tyto externí šoky jednoduše přehlížet.

Argumentovat však v současnosti příběhem o nabídkově tažené inflaci je přinejlepším problematické. I pokud pomineme silné domácí tlaky (viz přehřátý trh práce), ČNB není v pozici, kdy může nabídkovou inflaci bez významnějších nákladů „vysedět“. Tento luxus má totiž centrální banka pouze v situaci, kdy zůstávají inflační očekávání ukotvena kolem dvouprocentního cíle. Jinými slovy za předpokladu, že samotná inflační očekávání domácností a firem nejsou nebezpečným a sebenaplňujícím se zdrojem inflace.

V situaci, kdy mezi (nefinančními) podniky vystoupala inflační očekávání na horizontu tří let téměř k 6 % a jsou tedy patrné známky jejich ne-ukotvenosti, ztrácí striktní dělení na poptávkové a nabídkové zdroje inflace smysl, jak ostatně argumentuje i člen bankovní rady Tomáš Holub. Adekvátní reakcí měnové politiky je v dané situaci včasné a dostatečně razantní zvýšení úrokových sazeb, tedy politika, ve které bude ČNB s velkou pravděpodobností pokračovat i na svém červnovém zasedání. Zda bude v případě přetrvávající ne-ukotvenosti inflačních očekávání reagovat podobně i nová bankovní rada, zůstává v tento moment velkou neznámou a hlavním rizikem pro kredibilitu, stejně jako budoucí naplňování inflačního cíle ČNB.


*** TRHY ***

Koruna

Koruna se včera přiblížila úrovni 24,60 EUR/CZK a po intervenci ČNB z minulého týdne dále získává půdu pod nohama. Víceguvernér ČNB Tomáš Nidetzký během středy navázal na svého kolegu Tomáše Holuba a signalizoval další růst úrokových sazeb na červnovém měnově-politickém zasedání. Zároveň pak vyjádřil obavy z reakce finančních trhů na potenciální holubičí změny v bankovní radě, které by podle něj vedly k výraznějšímu a déletrvajícímu oslabení koruny, než tomu bylo v reakci na jmenování Aleše Michla novým guvernérem. Právě personální změny v bankovní radě a míra diskontinuity v rozhodování o měnové politice proto zůstávají v nejbližších týdnech pro českou měnu klíčovými proměnnými.

Eurodolar

Na eurodolaru nezanechal drastický výplach na trzích s rizikovými aktivy výraznější stopy, ačkoliv byl tažený primárně strachem z recese v USA. Měnový pár stále osciluje v blízkosti hodnoty 1,05.

Dnes bude ostře sledovaný index podnikatelské nálady z Philadelphie, neb jemu příbuzný indikátor z New Yorku vykázal před pár dny výrazný propad. Jistou volatilitu by také mohlo přinést zveřejnění podrobného zápisu z dubného jednání ECB - zejména pak pokud by jasněji ukázalo na zahájení cyklu zvyšování úrokových sazeb (což by bylo pro euro plus).