Díky nové dohodě budou moci vojenští piloti létat bez zkoušek i v civilu

Dohodu za přítomnosti prvního náměstka ministra obrany Františka Šulce a brigádního generála Petra Čepelky za oba úřady podepsali plukovník Lubomír Sitta, ředitel odboru dohledu nad vojenským letectvím a David Jágr, ředitel Úřadu pro civilní letectví (ÚCL).

 

„Vojenskému pilotovi, který se chce létání v civilu věnovat i soukromě ve svém volném čase, nebo z armády odchází, se odteď bude jeho dosažená odborná kvalifikace získaná v průběhu vojenské služby uznávat a nebude tak muset procházet všemi náležitostmi, které dosud byly k získání civilní licence nutné, a to včetně přezkoušení odborné způsobilosti,“ vysvětlil plukovník Lubomír Sitta s tím, že dohoda se vztahuje na létání na sportovních nikoliv dopravních letounech.

 

Její uzavření vítá i David Jágr. Je podle něj potvrzením, že pro vydání průkazu soukromého pilota není z pohledu ÚCL rozdíl mezi vojenským a civilním výcvikem. „Pro bezpečnost letového provozu nad Českou republikou je to skvělá zpráva, neboť fyzikální zákony platí pro všechny stejně. Rovněž tento krok považuji za další potvrzení vysoké úrovně vojenského letectví v ČR při naplňování společné mise odboru dohledu nad vojenským letectvím a ÚCL,“ sdělil.

 

Kvůli dohodě bylo potřeba upravit i přípravu budoucích vojenských pilotů, kteří tuto specializaci studují na Univerzitě obrany v Brně a absolvují praktický letecký výcvik v pardubickém Centru leteckého výcviku. „Ve spolupráci s UNOB jsme upravili osnovy studia tak, aby odpovídaly civilním normám. Předměty a rozsah výuky tak nyní odpovídají civilním standardům a požadavkům tak, jak je definuje ÚCL pro potřeby civilního letectví,“ upozornil Sitta.

 

Do převratu ovládala vzdušný prostor armáda, dnes je pouze uživatelem

 

Před rokem 1989 mělo při využívání vzdušného prostoru nad tehdejším Československem privilegované postavení armádní letectvo, po revoluci se však situace začala zvolna měnit. Vojáci se dostali do role jednoho z uživatelů a nezbývalo než se přizpůsobovat pravidlům, platným v civilním prostředí. „Zatímco dříve se vojáci i civilní piloti řídili vlastními předpisy, dnes už armáda létá zcela podle civilních norem,“ poukazuje na začátky sbližování Sitta.

 

Pokud má civilní pilot zájem stát se pilotem vojenským, civilní kvalifikace, včetně potřebných zkoušek, mu podle Lubomíra Sitty armáda víceméně uznává. Složitější to ale bylo v opačném případě, kdy vojenský pilot s dlouholetými zkušenostmi například z misí či létání na nadzvukovém letounu, žádal civilní letecký úřad o průkaz i třeba jen k létání pro radost nebo za účelem sportovního vyžití. „I přestože se jednalo o piloty s mimořádnými zkušenostmi a znalostmi, museli absolvovat veškeré zkoušky a celý praktický letecký výcvik společně s úplnými leteckými nováčky, které by mohli sami vyučovat. Nyní jsme tento stav napravili.“