Jak se vyhnout nástrahám flexibilní pracovní doby - Víkendář

Flexibilní pracovní doba tu již s námi bude napořád. Na stránkách Harvard Business Review to tvrdí Laura M. Giurge a Kaitlin Woolley. Dodávají ale, že tento systém může snižovat pracovní motivaci zaměstnanců, a radí, jak se takové komplikaci vyhnout.

Ekonomky zmiňují výsledky průzkumu z roku 2019, podle kterého 80 % tázaných preferuje práci pro společnost nabízející flexibilní pracovní dobu. Pandemie pak podle nich tento trend jen posílila a lidé chtějí stále více pracovat na místě a v době, které si sami vyberou. V mnoha ohledech je to pro ně prospěšné a platí to zejména pro ty, kteří se musí starat o malé děti či mají jiné povinnosti nebo „náročný osobní život“.

Flexibilní pracovní doba ale může přinášet i nástrahy a podle výzkumu provedeného za pomoci 2 000 lidí v USA a Evropě. Mezi ně může patřit snížená motivace a radost z práce. Konkrétně se má týkat práce během víkendů a dalších volných dnů. Ekonomky tvrdí, že příčinou je „jeden z nejsilnějších psychologických faktorů – společenské normy“. Na jednu stranu sice společnost stále více přijímá netradiční pracovní dobu a flexibilitu v této oblasti, na stranu druhou ale přetrvávají velmi jasné normy, „které definují, kdy je vhodné pracovat a kdy ne.“

Tradiční pracovní doba je podle ekonomek mezi devátou ranní a pátou odpoledne od pondělí do pátku a tato norma je hluboce zakořeněna. Odráží se i v tom, jakou grafiku používají kalendáře, které jinak vyznačují víkendové dny, nebo to, jak funguje řada institucí a organizací, včetně škol. Jít proti normě může někdy člověka povzbudit, ale ekonomky tvrdí, že v případě práce tomu je to spíše naopak. Opírají se i o výsledky svého experimentu, kde lidé nejdříve pracovali během pracovních dní a pak během federálního svátku. Podle průzkumu byla jejich motivace a radost z práce ve druhém případě výrazně nižší.

Ekonomky dále tvrdí, že jejich výzkum ukazuje i na strategii, která může zaměstnancům pomoci udržet si motivaci ve chvíli, kdy pracují mimo obvyklou pracovní dobu. Zakládá se na provedeném experimentu, kdy byli lidé rozděleni do tří skupin. Všechny tři měly pracovat o víkendu a první si měla představovat, jak mohla alternativně trávit čas s přáteli či zábavou různého druhu. Druhá skupina se měla v myšlenkách zaměřit na to, jak může díky práci o víkendu pokročit ve svém projektu. Třetí skupina žádné instrukce nedostala. Ukázalo se, že myšlenkové nastavení druhé skupiny vedlo ke znatelně vyšší motivaci a zájmu o práci o víkendu.

Chování třetí skupiny v uvedeném experimentu pak ukázalo, že lidé měli automatickou tendenci přemýšlet jako skupina první. Tedy vycházet z toho, co prací o víkendu ztratí a čemu všemu se věnovat nemohou. Podle ekonomek to ukazuje na „sílu myšlenkové intervence“. Podobně skončil experiment se studenty, kteří se měli učit během svátku. Jedna skupina k tomu přistupovala poté, co jí bylo sděleno, že právě tento svátek je studenty běžně užíván k tomu, aby dohnali ve studiu to, co předtím zameškali. Druhá skupina se držela běžného pohledu, podle kterého je svátek využíván pro zábavu. I zde se ukázalo, že efektivita studie je znatelně vyšší u první skupiny.

Podle ekonomek tedy může být kvůli neustálému růstu popularity flexibilní pracovní doby řešením pracovat aktivně se svou myslí tak, aby nedošlo ke ztrátě motivace. Tedy tak, aby lidé mohli plně využít přínosů flexibility a nekazily jim je věci, jako jsou zažité sociální normy a podobně.

Zdroj: HBR