Stát měl zabavené zboží, jehož hodnota přesahovala 62 milionů korun, vrátit neprodleně po zproštění obžaloby

Evropský soud pro lidská práva dnes zveřejnil rozsudek ve věci FU QUAN, s. r. o. proti České republice. Případ se týkal společnosti, která dovážela do České republiky zboží z Číny. Proti společníkům bylo vedeno trestní stíhání a zároveň zajištěn majetek společnosti. Poté, co byli společníci zproštěni obžaloby, trvalo další rok a 4 měsíce, než stát zajištěný majetek společnosti vrátil. Ta se následně neúspěšně domáhala odškodnění za jeho znehodnocení. Dle štrasburského soudu zakládá prodleva při vrácení zajištěného majetku po zproštění obžaloby porušení Evropské úmluvy o lidských právech.

Stížnost podala obchodní společnost, která se zabývala dovozem textilního zboží z Číny. V roce 2005 policie zahájila trestní stíhání proti jejím společníkům, z nichž jeden byl rovněž jednatelem, a to pro podezření, že řádně neodvádějí clo a DPH. Následně policie při prohlídce skladu zajistila zboží, jehož hodnota přesahovala 62 milionů korun. V roce 2009 odvolací soud zprostil oba společníky obžaloby a v roce 2010 jim bylo zajištěné zboží vráceno. Společnost se po státu domáhala odškodnění, neboť zboží jí bylo po pěti letech vráceno v dezolátním stavu. Soudy jí nevyhověly s poukazem na to, že pokud je jako příčina škody uplatněno rozhodnutí o vazbě fyzické osoby, pak dle zákona o odpovědnosti státu za škodu může takový nárok uplatnit pouze tato fyzická osoba.

Před štrasburským soudem namítala společnost porušení vlastnického práva dle článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě, jelikož neobdržela náhradu škody za zboží znehodnocené v důsledku plynutí času. Vláda namítala, že řádně nevyčerpala vnitrostátní prostředky nápravy. Argumentovala, že společnost měla náhradu škody požadovat z titulu nikoliv nezákonného rozhodnutí, ale nesprávného úředního postupu; v takovém případě zákon přiznává aktivní legitimaci přímo poškozenému. Dle štrasburského soudu stěžovatelka v žalobě neupřesnila, z jakého titulu se odškodnění domáhá. Bylo tedy na českých soudech, v duchu zásady iura novit curia, aby zvolily vhodné ustanovení zákona o odpovědnosti státu za škodu. Ani další opravné prostředky, na které poukazovala vláda, nemusela stěžovatelka dle evropského soudu čerpat.

Pokud jde o meritum věci, štrasburský soud uznal, že usnesení státního zastupitelství o zajištění majetku z roku 2005 bylo v souladu s trestním řádem: spočívalo na důvodném podezření, že tento majetek pochází ze závažné trestné činnosti, a nadto existovala obava, že obvinění by ho mohli převést do Číny. Tento právní základ však pozbyl relevance v únoru 2009, kdy byli oba společníci zproštěni obžaloby. O navrácení zboží přesto soud rozhodl až v červenci 2010, tj. o téměř půldruhého roku později. Dle štrasburského soudu nelze pro tuto prodlevu najít žádné dostatečné vysvětlení. Zajištění zboží po únoru 2009 představovalo tedy nezákonný zásah do vlastnického práva společnosti, čímž došlo k porušení článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě. Evropský soud společnosti přiznal spravedlivé zadostiučinění ve výši 12 milionů korun.

Verdikt soudu byl přijat poměrem pěti hlasů ke dvěma. Podle nesouhlasících soudců měla být stížnost odmítnuta pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy. Žaloba společnosti na náhradu škody byla totiž formulována tak, že jako příčina škody v ní bylo uvedeno rozhodnutí o vazbě jednatele, což dle tvrzení společnosti paralyzovalo její činnost. Šlo tedy o žalobu na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím, pro níž však společnost postrádala aktivní legitimaci. Proto také soudy žalobě nevyhověly. Jestliže společnost tvrdila, že došlo ke znehodnocení zboží, měla usilovat o odškodnění z titulu nesprávného úředního postupu. Nejenže tak neučinila, ale nikdy ani neupřesnila, v čem měl spočívat nesprávný úřední postup, který způsobil znehodnocení jejího zboží, a tím náležitě nevymezila skutkový základ pro svůj nárok. Za daných okolností se soudy nemohly touto otázkou zabývat z vlastní iniciativy a postupovat jinak, než postupovaly.

Rozsudek naleznete v anglickém jazyce zde. Překlad bude přibližně za měsíc k dispozici v české databázi judikatury Evropského soudu pro lidská práva.

Kancelář vládního zmocněnce, 17. března 2022