Putin zatím více plynu do EU neposílá, navzdory příslibu. Plyn zdražuje a s ním i pohonné hmoty v ČR, hrozí další krachy typu toho Bohemia Energy

Velkoobchodní cena zemního plynu v EU se dnes poprvé od 28. října vrátila nad úroveň 81 eur za megawatthodinu, poskočila až o takřka deset procent. Koncem předminulého týdne se přitom dostala už i pod úroveň 65 eur za megawatthodinu. Stalo se tak po příslibu ruského prezidenta Vladimira Putina, že Gazprom, plynárenský monopol většinově ovládaný Kremlem, navýší své krátkodobé dodávky do EU. Mělo se tak stát právě k dnešnímu dni, tj. k 8. listopadu. Jenže zatím nic nenasvědčuje tomu, že by Rusko mělo své dodávky navýšit. O víkendu i dnes ráno naopak ruské dodávky plynovodem Jamal, který posílá plyn do Německa, opět nabíraly opačný směr. To část trhu vnímá jako signál, že Putin ani dnes svému slibu nedostojí. EU by se tak ocitla v ještě hlubší plynové krizi, protože už nyní čelí závažné hrozbě výpadků v zásobování plynem.  

Poměrně nízké zásoby plynu před nástupem vrcholné topné sezóny probouzejí mezi obchodníky napříč EU paniku. Pokud dnes Putin nezačne plyn posílat, paniku to zřejmě umocní a cena plynu může opět jako v říjnu převýšit úroveň 100 eur za megawatthodinu. To by znamenalo, že plyn může ještě výrazněji zdražit alespoň některým z odběratelů z řad českých domácností a že zřejmě nastanou další krachy dodavatelů typu Bohemia Energy.  

Velkoobchodní cena plynu v EU je dnes zhruba o 375 procent výše než před rokem touto dobou. Takto mimořádný cenový nárůst je podstatou problémů, do nichž se dostali dodavatelé typu zmíněné Bohemia Energy. Pro ně představoval příslovečnou „černou labuť“, tedy nečekanou událost, která má přitom závažný, až transformativní dopad. „Černá labuť“ extrémně vysokých cen by do EU „nepřilétla“, pokud by kontinent měl více svých stabilních zdrojů energie, zejména pak zdrojů jaderných. Podstatnou problému je tedy také již léta trvající prosazovaní zelené agendy EU, které vede k překotnému vypínání uhelných elektráren a jaderných bloků na propojeném energetickém trhu EU.  

Nízké zásoby plynu, jež jsou bezprostředně výsledkem post-pandemického prudkého ekonomického vzmachu a také rozmarů počasí v Evropě – poměrně málo v ní letos foukalo a pršelo –, zvyšují rovněž cenu ropy, a tedy i pohonných hmot v ČR. Benzín Natural 95 se včera u českých čerpacích stanic prodával v průměru za 37,07 koruny za litr, plyne z dnešních dat CCS. Je tak nejdražší za celé období od října 2012, tedy za více než devět let. Nafta včera stála bez dvou haléřů 36 korun za litr. Nafta je v ČR nejdražší od října 2014. 

Ropa a pohonné hmoty zdražují vlivem nedostatečných zásob plynu v EU proto, že nedostatek plynu zesiluje poptávku po ropě, resp. po ropných produktech, které slouží coby náhražka plynu, jako je topná nafta. Generální ředitel saúdského státního ropného monopolu Saudi Aramco, Amin Nasser, se nechal v říjnu slyšet, že právě i nedostatek plynu v EU navyšuje poptávku. Globální plynová krize podle něj navyšuje poptávku po ropě o zhruba 500 tisíc barelů denně.  

Rijád přitom zároveň užívá plynové krize jako zdůvodnění, proč se nepoddá tlaku, například Spojených států, aby společně s dalšími klíčovými tradičními těžaři v čele s Ruskem navýšil ropnou těžbu. Saúdská Arábie, ale také třeba Spojené arabské emiráty se vyjadřují v tom smyslu, že nebýt politiky kartelu OPEC a jeho spojenců v čele s Ruskem, i trh s ropou by zachvátil takový cenový růst, jaký zažívá trh s plynem. OPEC zkrátka argumentuje, že problém v oblasti světové energetiky nyní netkví v příliš drahé ropě, ale v příliš drahém plynu, případně uhlí, jež představuje další náhražku plynu. Tato argumentace umožňuje Rijádu, ale samozřejmě také Moskvě odolávat mezinárodnímu tlaku na navýšení těžby, který vyvíjejí primárně Spojené státy. Ty se nakonec zřejmě uchýlí k čerpání ze svých strategických rezerv, neboť vysoké ceny paliv začínají být vážným vnitropolitickým problémem Bidenovy administrativy.   

Kreml tak v důsledku přispívá k vyvolání citelných inflačních tlaků na Západě hned dvojím způsobem. Zaprvé, dodává do EU méně plynu, než by mohl, a, zadruhé, udržuje poměrně nízkou úroveň těžby ropy.  

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Národní ekonomická rada vlády (NERV)