Narušení komoditního cyklu na ropě?

Klasický komoditní cyklus je dán interakcí mezi cenami dané komodity a investicemi/produkčními kapacitami: Pokud se prodejní ceny drží vysoko, investice firem v daném odvětví rostou, zvyšují se produkční kapacity a prodávané množství. Což pak tlačí ceny níž a níž. S poklesem cen se snižují i investice, klesá produkovaný objem, ceny zase obrací směrem nahoru. Tento cyklus je nyní probírán u řady komodit – jejich vyšší ceny bývají dávány do souvislosti právě s předchozím obdobím nižších investic. A očekávání opětovného cenového poklesu by zase byla provázána na vyšší investice vyvolané současnými cenami. Jak to vypadá na ropě?

Pokud se nad oním standardizovaným cyklem zamyslíme, můžeme nás třeba napadnout, proč se vlastně točí neustále dokola – proč se jeho výkyvy postupně nezmenšují a vše nedospěje do nějakého dlouhodobě stabilního stavu. Z různých vysvětlení pak může napadat třeba to, že investice jsou ovlivněny výší zisků a vnitřně generovaných zdrojů – do odvětví neproudí dost vnějšího kapitálu tak, aby pomáhal cyklus vyhladit. A pak tu jsou samozřejmě očekávání, sebenaplňující se proroctví a podobné efekty.

Podívejme se nyní, jak to vypadá na té ropě. Následující graf ukazuje vývoj jejích cen a investic obchodovaných ropných firem. Pokud by byly křivky nataženy více do minulosti, mohli bychom zjistit, jak moc se ropný sektor drží klasického komoditního cyklu. Ovšem data máme jen od roku 2012. I tak se tu ale očividně děje něco zajímavého:


Zdroj: Twitter

Pokles cen ropy od roku 2012 byl učebnicově s určitým zpožděním následován poklesem investic. Růst cen zaznamenaný v roce 2018 se ale na investicích nijak neprojevil. I přesto ale začaly ceny po relativně krátké době opět klesat. Rok 2020 pak přinesl nejdříve ostrý propad obou, pak prudký růst cen, ale žádné zotavení investic, spíše naopak. V onom roce 2018 bychom mohli říci, že to ropné firmy odhadly cyklicky dobře, protože ceny nakonec za krátko zamířily stejně dolů. Vývoj po roce 2019 ale už hodně zavání nějakým strukturálním posunem a nemusíme asi moc uvažovat nad tím, o jaký by šlo. V roce 2014 přitom firmy investovaly asi 400 miliard dolarů, nyní investice klesly k téměř 100 miliardám dolarů (plovoucí plány na příštích 12 měsíců).

Je to již pár měsíců, co jsme tu poukazovali na tezi od Sankey Research, podle které by ropné firmy měly přejít do takového řízeného zániku, či scvrkávání se. Tedy do stavu, kdy kvůli změnám v energetice a snaze o posun k obnovitelnosti omezí své investice, a tudíž budou po nějaký čas generovat relativně vysoké volné cash flow (to, co jim zbude z provozního toku hotovosti po investicích). A toto cash flow by měly vyplácet akcionářům ve firmě dividend. Tak dlouho, dokud jim vydrží produkční kapacity zainvestované z minulosti.

Tato teze je alternativou k možným jiným přístupům – snaze o pokračování toho, co bylo doposud, či snaze o přechod ropných firem na zelené alternativy (přesměrování investic tímto směrem). Podle grafu by to vypadalo, že ropné firmy se o přechod na zeleno ani nesnaží, třeba proto, že tam už je docela natlačeno. A ani se zatím už nepokouší o „byznys jako obvykle“, či alespoň o parciální návrat k němu.

Přečtěte si také