Blockchain – o co se jedná a jak funguje (4. díl)

Transakce a bloky – Základní principy fungování

Základ blockchainu tvoří pouze dva typy záznamů. Prvním typem záznamů jsou transakce a druhým typem záznamů jsou bloky. Transakčními záznamy přispívají do blockchainové databáze jednotliví uživatelé například tím, že si zakoupí kryptoměny, smění jednu kryptoměnu za druhou, nebo si třeba převedou své kryptomince z burzy do kryptopeněženky. Naopak bloky jako druhý typ záznamů vznikají tím, že se transakce shromáždí do jednoho balíčku (bloku), který potvrzuje druhá část řetězce podle předem daných pravidel. Druhou částí řetězce tak jsou těžaři. Tím je naplněn princip peer-to-peer fungování, kdy transakce vytváří uživatelé na svých počítačích a bloky pak těžaři prostřednictvím svého hardwaru.

Uživatelé si informace o transakcích sdílí mezi sebou navzájem. Tzn., že když jeden uživatel nakupuje kryptoměnu od druhého uživatele, nebo směňuje jednu kryptoměnu za jinou, navzájem si předávají informace o této transakci. Navíc je tato informace sdílena i dalším uživatelům, kteří sice nejsou účastníky transakce, ale jsou zrovna připojeni na blockchaionovou síť. Aby však taková transakce mohla být ověřena, musí v blockchainu bitcoinu splňovat tato pravidla:

• musí obsahovat správný elektronický podpis uživatele;

• musí být patrný pohyb v kryptopeněžence uživatele;

• součástí transakce musí být transakční poplatek jako odměna těžaři;

• musí uplynout přiměřeně dlouhá doba od poslední bitcoinové transakce.

Pokud transakce splňuje výše uvedená pravidla, těžaři takové transakce sloučí do bloku, který pak složitými početními úkony potvrdí a zařadí je jako další článek řetězce do nikdy nekončícího řetězu, tedy chainu. Spojením těchto dvou funkcí vzniká celý blockchain, tedy z anglických označení pro blok – BLOCK a pro řetěz – tedy CHAIN. Aby takový systém mohl být životaschopný, musí nějakým způsobem motivovat především samotné těžaře, aby chtěli ověřovat transakce. Tuto motivační složku tvoří dvě části. Tou první je odměna v kryptoměně (např. bitcoin, ethereum, soldana atd.) za ověření bloku a druhou motivační částí jsou transakční poplatky, které připojují ke svým transakcím samotní uživatelé. Problémem druhé části je, že těžaři jsou homo economicus, což znamená, že své zisky chtějí maximalizovat. To bohužel vede k tomu, že transakce nejsou ověřovány rovnoměrně. Nejdříve jsou ověřeny ty transakce, které skýtají největší odměnu pro těžaře a až po nich přicházejí na řadu transakce s menšími odměnami. Transakce, jejíchž součástí není žádný poplatek, respektive odměna těžaři, pak často skončí v zapomnění. 

Ilustrační obrázek | zdroj 123rf.com

Jak jsou transakce potvrzovány?

Problémem první motivační složky – tedy odměny, je to, že odměnu nezíská každý těžař. Získá ji pouze ten těžař, který jako první najde správné řešení složitého výpočetního úkolu. Touto podmínkou je zároveň zajištěno, že se těžební hardware neustále obnovuje tím, jak jsou nasazovány na řešení těchto úkolů výkonnější a výkonnější systémy, aby právě ten těžař byl první, kdo rozluští tzv. hashe a připíše si díky tomu odměnu ve formě dané kryptoměny. Odměna je připisována formou tokenů. To, že se těžaři povede jednou získat odměnu, ještě nezaručuje, že se tak stane i podruhé. Pokud totiž dva, či více těžařů vyřeší úkol zároveň, je odměna rozdělena náhodně. I to nutí těžaře stále zdokonalovat své těžební metody a zvyšovat svůj výpočetní výkon. Už dávno tak neplatí, že můžete alespoň ty největší a nejznámější kryptoměny těžit na osobních počítačích. Dnes již je tato disciplína velmi specializovaná a bez kvalitního hardwaru se neprosadíte. To také znamená vyšší energetickou náročnost a tím pádem větší nákladovou položku.

Zvyšování výpočetního výkonu zároveň vede k rychlejší těžbě jednotlivých bloků. Na tuto nástrahou je však v rámci kryptoměn pamatováno. U bitcoinu je nastavená automatická úpravy obtížnosti těžby. K této úpravě dochází zhruba ve čtrnáctidenních intervalech. Přibližný čas, za který se má vytěžit jeden blok s bitcoinovými transakcemi, je stanoven na 10 minut. Pokud je tedy čas potřebný na těžbu jednoho bloku kratší, dojde automaticky ke korekci tím, že se zvýší obtížnost těžby. To posléze vede ke zvýšení nákladů. Pokud se však čas potřebný na těžbu jednoho bloku zpomalí na více než deset minut, korekcí dojde ke snížení náročnosti těžby a tím pádem k poklesu nákladů. To vede k udržitelnosti celého systému.

Co se týče bitcoinu, tak v jeho případě je přesně znám celkový objem této kryptoměny. Poslední token tak bude jako odměna za těžbu vyplacený v roce 2140. Takto získanou odměnu mohou těžaři směnit za klasickou fiat měnu (dolar, euro, koruna atd.) na kryptoburzách (např. CoinBank Trader), nebo v kryptosměnárnách (např. CoinBank). I když kryptoměny nemají z reálného hlediska hodnotu, díky čemuž je jejich cena vysoce spekulativní, určité ekonomické zákonitosti se do ceny promítají. Cena tak je stanovena poptávkou a nabídkou, přičemž nabídka je ovlivněna alespoň ze strany těžařů výší nabízené ceny, za kterou jsou uživatelé ochotni kryptoměnu nakoupit. Také je, alespoň zatím, velmi citlivý na vnější vlivy, což vede k velké volatilitě kryptoměn.

Blockchain se však osvědčil v čase, je jednoduchý, stabilní a nelze jej v podstatě měnit a falšovat. Tato technologie se pozvolna rozšiřuje do běžného života, což dává velkou naději na definitivní prosazení se také kryptoměnám.