ČNB: rovnovážnou polohu vratkou chceme udržet

Česká národní banka se snaží udržet měnovou politiku ve stávající vratké poloze. Z fyziky víme, že rovnovážná poloha stálá je poloha, při níž se těleso po vychýlení vrací samovolně zpět. Rovnovážná poloha vratká je poloha, kdy se po větším vychýlení těleso již zpět samovolně nevrací, výchylka se zvětšuje a těleso se překlápí do rovnovážné polohy stálé nebo do jiné polohy vratké s nižší potenciální energií.

Jak to souvisí s úkoly ČNB a jejich řešením? Hlavním cílem ČNB je péče o cenovou stabilitu a ČNB se snaží tento úkol splnit. Jenže splnění tohoto cíle je poměrně obtížné, když ČNB od listopadu 2013 do dubna 2017, tedy za 41 měsíců vydala do oběhu nevídané množství peněz z důvodu devizových intervencí. Natištěno za tímto účelem bylo více než 2.000 mld. Kč.

K uvedenému množství peněžních prostředků v oběhu se aktuálně přidává uvolněná rozpočtová politika s výhledem jednoho bilionu Kč deficitu za tři roky doprovázená zvyšováním důchodů, mezd zamstatnanců (zejména těch hrazených z veřejných rozpočů) a snižováním přímých daní. Při uvolněné měnové i rozpočtové politice eurozóny i prakticky všech ekonomik světa, jsou ceny emisních povolenek a problémy dodavatelských řetězců jen pomyslnou poslední kapkou vedoucí k eskalaci cen. 

Proč je stávající rovnovážná poloha měnové politiky ČNB vratká? Protože se snaží přirozenou přizpůsobivost ekonomiky nahradit umělými prostředky a držet ceny tam, kde by se ve stávající situaci nemohly přirozeně udržet ani náhodou. Pokud by totiž nebylo dříve natištěno ČNB tak ohromné množství peněz, tak by kurz koruny byl pravděpodobně v rozmezí 18 - 22 Kč za euro. To by samozřejmě mělo silné protiinflační účinky a zvyšování úroků extrémně nad úroveň eurozóny by nebylo nutné. Naopak, pokud už peníze natištěny byly, a připomeňme si, že se tak stalo, aby se "zajistila" inflace, tak bránit se nyní takto docílené inflaci nedává moc šancí na dlouhodobý stabilní úspěch. 

ČNB se zvýšením úroků snaží kromě obecného ochlazení ekonomiky též o udržení atraktivity koruny a jejího posilování, které by mohlo napomoci plnění jejích cílů. Tento pokus však bude vykoupen obrovskými částkami uhrazenými na úrokovém difirenciállu investorům do korun a stejně nepovede k cíli. Závaží cca 2.500 mld. Kč přebytečných peněz v oběhu (krytých devizovými rezervami) to dlouhodobě nepřeváží, navíc za obřích nákladů minimálně 50 mld. Kč ročně. Dokud se koruna inflačně neznehodnotí cca na stávající úroveň nebo jinou úroveň poblíž bývalé intervenční hladiny 27 Kč za euro, tak ke stabilizaci nedojde.

Prodat někomu něco velmi levně, abych si to od něj následně velmi dlouho a velmi draho půjčoval s cílem aby ten kupující nakonec na své koupi kromě úroku hodně vydělal i na posílení kurzu, to i při nezávislosti ČNB hraničí s velmi nezodpovědným nakládáním se státními prostředy.

Vyhlídky do budoucnosti

Jaké má však ČNB možnosti? No po pravdě nic moc, což odpovídá tomu, že v minulosti prodala v obrovském rozsahu majetek občanů (české koruny) zahraničním investorům výrazně pod cenu. Možnosti v principu jsou:

1. Postupovat výše popsaným scénářem a po dlouhou dobu, resp. vždy v případě potřeby hradit z natištěných peněz vysoké úroky. Rovnovážná poloha vratká se tím bude udržovat dlouhou dobu a občané i státní finance tím budou velmi postiženi. Rovnovážná poloha stálá nastane až se objem peněžní zásoby vyrovná peněžní zásobě potřebné v ekonomice, což může být za desítky let.

2. Neplnit po několik let úplně dobře svou ústavní roli a nechat inflaci, aby vyrovnala aktuální kurz koruny s kurzem koruny odpovídajícím výkonosti ekomoniky po všeobecném zvýšení mezd a cen. Tento postup však vede k faktickému skrytému zdanění peněz a zaplatí ho vkladatelé, ale pomůže nastolit stabilitu a pomůže i splácení státního dlluhu 

3. Přiznat minulou chybu a část natištěných peněz stáhnout zpět z oběhu. Tím by se rychle dostala měnová i ekonomická situace dostala do rovnovážné polohy stálé, ale finanční ztráty České republiky by byly rovněž obrovské. Zároveň by došlo k extrémním ziskům zahraničních subjektů a ke ztrátě kreditu ČNB nicméně doprovázeného jeho částečnou obnovou z důvodu přiznání chyby. 

4. Najít jiné, patrně velmi neortodoxní řešení. Samozřejmě zcela škrtněme varianty nějakých druhů měnové reformy, to opravdu ani nyní při oslabení mnoha různých práv a svobod nepřipadá v úvahu. Nicméně problém ČNB je de facto problémem s přebujelými devizovými rezervami. ČNB by se mohla pokusit přesvědčit občany, že tento problém je problémem nás všech a že mají ČNB pomoci tento problém řešit. Znamenalo by to přesvědčit občany, aby své úspory částečně převedli do deviz či valut, které jim ČNB prodá, nebo nakoupit tuny zlata, vyrazit zlaté mince a přesvědčit občany, že je to dobrá alternativa dlohodobého investování úspor.

 5. Kombinace některých z variant výše uvedených.

 Tak hodně štěstí, milá ČNB, při dalším rozhodování. 

 Autor je jednatel Kurzy.cz