Všichni jsou najednou experty na covid. K naší škodě

Jestliže má společnost dostatek odborníků a objeví se nějaký nový problém, může těžit z toho, že se na univerzitách a podobných institucích najde někdo, kdo o tématu něco ví a může pomoci jeho řešení. Jenže tento proces se může zvrtnout, což ukazuje i covid. V souvislosti s dvěma novými studiemi na to na stránkách The Conversable Economist poukazuje ekonom Tim Taylor.

Taylor píše, že může dojít tomu, že se k novému problému začnou vyjadřovat i lidé, kteří sice jsou odborníky, ale v úplně jiných oblastech. Ekonom ze své praxe dává za příklad návštěvu bývalého prezidenta Sovětského svazu Gorbačova v USA. Došlo k ní na počátku devadesátých let, kdy se Gorbačov snažil ve své zemi prosadit reformy a větší otevřenost včetně kritiky vlády a její politiky. Taylor vzpomíná, že „prominentní ekonomové se tehdy záměrně tlačili na chodbách jen proto, aby mohli posedět s Gorbačovem a sdělit mu své vzácné názory na to, jak to má dělat.“

Jenže podle Taylora neměla řada těchto ekonomů ani potuchy o tom, jaká je skutečná ekonomická a politická situace v Sovětském svazu. Byli odborníky v jiných oblastech, ale ne v této. Taylor míní, že podobné je to se současnou pandemií, kdy se najednou vynořila řada expertů, kteří k ní mají co říci. Poukazuje i na novou studii, kterou zpracoval John P. A. Ioannidis (profesor medicíny, epidemiologie a veřejného zdraví). Ten mimo jiné tvrdí, že k pandemii se vyjadřuje téměř každý a dochází k výrazné erozi vědeckých zásad a přístupů. Podle studie bylo k pandemii zpracováno již 330 000 analýz a to ze všech 174 vědeckých oborů. Ovšem s jedinou výjimkou a tou je automobilové inženýrství. To, zdá se, nemá ke covidu zatím co říci.

Ioannidis píše, že na první pohled by podobná mobilizace vědců mohla vypadat jako něco přínosného, ale „většina analýz je nízké kvality, často se mýlí a někdy výrazně.“ Je znát, že „řada lidí se stala přes noc experty, kteří empaticky zachraňují svět.“ Podle Ioannidise i tím, že hází do koše tradiční metody studií a práce s daty i proto, že je považují za příliš pracné nebo pomalé. Nejen vědu pak podle profesora poškozuje „politika převlečená za snahu pomoci veřejnému zdraví“. A stejně působí to, když „je lidem rozkazováno a jsou ponižováni namísto toho, aby bylo rozhodování v jejich rukou.“ Taylor k tomu dodává, že svět by možná byl lepším místem, pokud by se někteří akademici drželi svého kopyta a zdokonalovali se ve své profesi.

Zdroj: The Conversable Economist