V ČNB se zvažují drobné devizové intervence proti slabé koruně

Ve světle vysoké a sílící inflace zřejmě na půdě bankovní rady ČNB sílí debata o obnovení odprodeje výnosů z devizových rezerv. Na straně 15 dnešních Hospodářských novin to naznačuje jeden z členů tohoto orgánu (V. Benda) a jeho poradce (J. Matějů).

ČNB tyto odprodeje prováděla už v letech 2004-2012, a to tempem měsíčně kolem 80 milionů eur. Objem devizových rezerv ČNB je teď daleko vyšší než tehdy, ale na druhé straně výnosy v procentuálním vyjádření jsou nižší, a navíc by ČNB samozřejmě nemusela prodávat celý výnos za dané období (nebo by mohla prodávat naopak víc než samotný výnos).

Jednalo by se tak o specifický typ intervencí na devizovém trhu: zatímco „kurzový závazek“ uplatňovaný v období 2013-2017 byl typu „defined price“ (a tlačil kurz výše), tj. ČNB vyhlásila minimální úroveň kurzu (27 Kč za euro), tentokrát by se nejspíš jednalo o „defined volume“ (a tlak by byl naopak ve směru posílení), tj. ČNB by vyhlásila prodávaný objem.

Objem by mohl být definován relativně, tj. mohl by kolísat v závislosti na kolísání výnosů z rezerv. Velkou výhodou objemově definovaných intervencí je, že ČNB bude předem vědět, kolik vlastně prodá; nevýhodou je, že si nemůže být jistá, jaký bude dopad na kurz.

Může zde být ještě další rozdíl, zdánlivě jen kosmetický, ve skutečnosti však zásadní. Zatímco odprodeje v letech 2004-2012 byly prezentovány jako čistě technická, automatická věc daná pouze dostatečnou výší rezerv a nijak nenavázaná na stav ekonomiky, tentokrát by bankovní rada mohla – aspoň uvedený článek tak činí – tyto intervence motivovat makroekonomicky: inflace je vysoká a částečně poptávková, ale reakce úrokovými sazbami (které ovlivňují kurz jen nepřímo) nemusí mít dostatečně rychlé účinky, proto pojďme působit na kurz napřímo prodejem části devizových rezerv ČNB.

Šlo by tedy (narozdíl od období 2004-2012) o aktivaci dalšího nástroje měnové politiky (vedle už používaných nástrojů, tj. nastavení úrokových sazeb a komunikace). V podstatě by šlo o podobnou věc, jako je kvantitativní uvolňování používané v posledních letech mnohými zahraničními centrálními bankami a jako byl v letech 2013-2017 kurzový závazek ČNB. S tím rozdílem, že tentokrát by šlo o nasazení tohoto nástroje v boji proti vysoké inflaci, tj. o kvantitativní utahování.

Pro ČNB by tak vznikly nové výzvy: jak odhadovat dopad těchto odprodejů na kurz (včetně dopadů daných změnami v očekávání tržních hráčů) a jak vůbec nastavovat a komunikovat prodávané objemy (a plány v této oblasti do budoucna), aby tento druhý nástroj vysílal signály konzistentní se signály vysílanými v oblasti úrokových sazeb. Například bude otázka, zda a do jaké míry pokračovat v odprodejích výnosů poté, co se inflace dostane do blízkosti inflačního cíle (což může nastat už třeba koncem příštího roku), tedy v jakém rozsahu bude chtít ČNB tento nástroj používat vedle (nebo dokonce namísto) úrokových sazeb i poté.

Další výzva bude samozřejmě kvazi-politická: zatímco rozhodnutí ČNB koncem roku 2013 záměrně oslabit korunu bylo leckým kritizováno coby ožebračování českých střadatelů, případné rozhodnutí ČNB korunu záměrně posilovat může být trnem v oku těm, kterým slabá koruna vyhovuje (což jsou všichni vývozci).

Michal Skořepa

Přečtěte si také