Neefektivita trhu: Když investoři přecenili rizika a ve strachu stlačili ceny akcií na minimum

V předchozím článku jsme se podívali na teorie kolem efektivity trhů, kde jsme dospěli k závěru, že tato teorie není platná ve 100 % času. Nyní se zkusíme podívat na ukázky z praxe, které odhalují spíše neefektivnost trhů. Nejjednodušší ukázky neefektivity trhů jsou bubliny, které dokazují, jak psychologie investorů dokáže vyhnat ceny na zcela iracionální úrovně. Zkoumání historických bublin je sice velice zajímavé, ale domnívám, že investoři by nyní spíše ocenili přesně opačné případy iracionálního chování v podobě podhodnocených aktiv, protože právě tyto situace nejsou tak notoricky známé jako bubliny, a často představují nejzajímavější investiční příležitosti. Zkusme se podívat na náhodně vybrané čtyři případy z minulé dekády, kdy investoři přecenili rizika a ve strachu a nejistotě stlačili ceny akcií na iracionálně nízké úrovně.

Evropské akcie během dluhové krize v letech 2010 – 2012 připomínaly spíše jízdu na horské dráze a podobný vývoj jsme sledovali i na amerických burzách. Od chvíle, kdy Řecko na konci roku 2009 odhalilo, že jejich údaje o státním dluhu byly výrazně podhodnocené, začala na trhu narůstat nedůvěra vůči státním dluhům. Od Řecka se nákaza postupně přesouvala na další státy v čele s Portugalskem, Španělskem, Kyprem a také vysoce zadluženou Itálií. Na vrcholu krize se výnosy u 10letých státních dluhopisů Portugalska vyšplhaly až na 18 %, ve Španělsku přesáhly 7,5 % a v Itálii se krátce dotkly 6,7 %. Evropský index Stoxx 600 na nejvyšší úrovni roku 2011 ztrácel 27 % na svá maxima z roku 2007, ale ani to mu nezabránilo v propadu o dalších 25 % v témže roce. Investoři se jednoduše začali obávat, že po řecké záchraně, budou muset být zachráněny i daleko těžší kalibry jako Itálie a Španělsko, což by mohlo znamenat zánik eura. Ačkoliv měla ECB v roce 2011 plné ruce práce, ostatně řecká krize plnila pracovní rozvrh všech evropských politických špiček, nepodařilo se jí tuto krizi nedůvěry úplně zažehnat. Řešení a konečné uklidnění investorů přinesl až tehdejší šéf ECB Mario Draghi, který 26. července 2012 svým slavným proslovem definitivně vrátil na trhy důvěru. M. Draghi tehdy řekl: „ECB udělá cokoliv pro záchranu eura. Věřte mi, bude to stačit.“ Od toho dne do konce roku 2013 posílil index Stoxx 600 o 25 % a výnosy u v jednu chvíli ohrožených státních dluhopisů propadly v následujících dvou letech o více než 80 %. Spousta kvalitních firem se v této době dalo nakoupit za zvýhodněné ceny, což nebylo vždy úplně ospravedlnitelné vyšším rizikem. Mezi takovými firmami byly i německá BMW nebo BASF, které mají většinu svých tržeb závislých na exportech mimo EU.

Přehnané obavy stály i za výprodejem evropských telekomunikačních společností, jejichž akcie vytrvale klesaly během evropské dluhové krize, ale na rozdíl od hlavních indexů se jim nedařilo cokoliv vytěžit z pozitivní nálady po odeznění krize. V roce 2012 a v první polovině roku 2013 se investoři čím dál více obávaly klesajících tržeb a marží celého sektoru. Média často popisovala situaci jako kritickou, když renesance nových nízkonákladových mobilních operátorů silně zařezávala do marží obvyklých lídrů v tomto odvětví. To, že tyto obavy byly přehnané, se brzy ukázalo na výkonnosti telekomunikací, když od minim z února 2013 do července 2015 zpevnil index Stoxx 600 Telecommunications o 80 %, což představuje velice slušný anualizovaný výkon 26 % p.a. Průměrný násobek zisků P/E v telekomunikačním odvětví se v roce 2013 pohyboval kolem 13, zatímco v roce 2015 vyšplhal až na bezmála 50, což bylo předzvěstí přestřelení, když v témže roce následoval 20% propad.

Přelom roku 2012 a 2013 přinesl zajímavý vývoj i u obchodování s akciemi Apple. Akcie Apple se nyní obchodují kolem 146 USD, avšak pokud by nedošlo ke dvěma štěpení akcií v roce 2014 (7:1) a 2020 (4:1), činila by cena přibližně 4100 USD. Propad akcií Apple začal v září 2012. 12. září 2012 Apple zveřejnil svůj nový iPhone a jeho akcie se do týdne octly na svých historických maximech. Od této doby ale akcie tohoto giganta vytrvale klesaly, ačkoliv nikdo přesně nedokázal vysvětlit proč. Akciím Apple trval návrat na tato maxima téměř dva roky. Na své lokální dno si tento titul sáhnul v dubnu 2013, kdy se jeho cena pohybovala jen kolem 14 USD (400 USD při ceně neupravené o štěpení akcií). Proti vrcholu z předešlého roku se tak Apple propadl o 45 % na 1,5roční minima. Investory v té době strašil růst konkurence a pokles poptávky po iPhonech a iPadech, když obavy rozdmýchal jeden z jeho dodavatelů mikroprocesorů, který snížil výhled svých tržeb. Žádné z obav investorů se ale nenaplnily a oproti minimu z dubna 2013 se zhruba do roku půl akcie Apple zdvojnásobily.

Pro další příklad nemusíme chodit příliš daleko v čase a stačí se podívat na loňský rok, který přinesl panické výprodeje napříč všemi trhy. V obavách z nového typu korona viru se od poloviny února do poloviny března propadl německý index DAX o 40 %, americký S&P 500 ztratil 35 % a Nasdaq odepsal 30 %. Centrální banky po celém světě v čele s Fedem a ECB přispěchaly na pomoc s masivními programy nákupů aktiv a Fed, který měl na rozdíl od ECB prostor pro snížení sazeb, srazil sazby na nulu. K tomu se rychle připojily vlády s multimiliardovými fiskálními stimuly, když americká vláda nakonec schválila plán na podporu ekonomiky v hodnotě bezprecedentních 3,5 trilionů dolarů. Indexu DAX trval návrat na úrovně před epidemií zhruba 4 měsíce, zatímco S&P 500 se vracel přibližně 5 měsíců. Přímo zázračný výkon ale předvedl Nasdaq , který se vrátil na předchozí úrovně za méně než tři měsíce a do jednoho roku od vypuknutí pandemie se tento index dokonce zdvojnásobil.

To je jenom pár příkladů, kdy investoři podlehli panice nebo špatné náladě a davovému chování. Není důvod se obávat, že podobné situace a investiční příležitosti se již nikdy opakovat nebudou. Zastánci teorie efektivity trhů by zřejmě argumentovali tím, že se nejednalo o iracionální chování, ale právě naopak investoři správně započetli do akcií nové zprávy a zvýšené riziko. Ať už jste agresivnější nebo konzervativní investor, takových poklesů by měly využívat všechny typy investorů. Zatímco ti odvážnější mohli profitovat krátkodobě, ti konzervativní investoři mohli tyto situace využít k dokoupení svých dlouhodobě budovaných pozic.