Legislativní rada vlády se zabývala důchodovou reformou a mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví

Nejprve se Legislativní rada vlády zabývala návrhem mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví. Tento návrh byl na jednání Legislativní rady vlády zařazen jako mimořádný bod na základě žádosti ministra zdravotnictví. Mimořádné opatření mělo být vydáno podle zákona o ochraně veřejného zdraví a tzv. pandemického zákona a měla jím být uložena povinnost zaměstnavatelům, zaměstnancům a poskytovatelům zdravotních služeb, popř. orgánům ochrany veřejného zdraví, s cílem zabránění dalšího šíření pandemie onemocnění COVID-19, a to zejména s ohledem na období dovolených a související zvýšenou mobilitu obyvatelstva.

Podle návrhu mimořádného opatření se zaměstnancům například měla uložit povinnost podstoupit test na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2 poskytnutý zaměstnavatelem po návratu na pracoviště po delší než sedmidenní nepřítomnosti a následně v období od pátého do čtrnáctého dne po absolvování tohoto testu podstoupit kontrolní test. Výjimku z této povinnosti mají mít zaměstnanci, kteří jsou plně očkovaní proti onemocnění COVID-19, toto onemocnění prodělali nebo se prokáží negativním výsledkem laboratorně provedeného vyšetření. Zaměstnavatelům by například měla být uložena povinnost poskytnout zaměstnancům testy na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS-CoV-2 nebo vést evidenci provedených testů.

Přestože je úkolem Legislativní rady vlády posuzovat legislativní návrhy, což mimořádné opatření mající formu opatření obecné povahy není, Legislativní rada vlády jej výjimečně na základě žádosti ministra zdravotnictví ze dne 30. června 2021 ve značné časové tísni projednala. Diskuze Legislativní rady vlády k návrhu mimořádného opatření se vedla například nad požadavky na odůvodnění mimořádného opatření podle tzv. pandemického zákona, kategoriemi osob, na které má návrh mimořádného opatření dopadat, pracovněprávními důsledky vyplývajícími z navrhovaného mimořádného opatření a uložených povinností, závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. června 2021, č.j. 6 Ao 21/2021, kterým byla konstatována nezákonnost části mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 14. května 2021, č. j. MZDR 14601/2021-12/MIN/KAN, nebo nad povinností prokázat se testem při návratu na pracoviště po sedmidenní nepřítomnosti bez zohlednění rozdílů mezi z epidemiologického hlediska různými situacemi. S ohledem na vznesené připomínky Legislativní rada vlády a shodu na tom, že v předložené podobě by mimořádné opatření sotva mohlo obstát v soudním přezkumu, nedoporučila vládě s tímto návrhem souhlasit.

Ve svém stanovisku k tomuto bodu uvedla Legislativní rada vlády zejména následující:

„1. V prvé řadě je nezbytné zdůraznit, že Legislativní rada vlády podle svého statutu schváleného usnesením vlády ze dne 21. srpna 1998 č. 534, ve znění pozdějších usnesení vlády, je poradním orgánem vlády pro legislativní činnost vlády a jejím úkolem je posuzovat legislativní návrhy (věcné záměry zákonů, návrhy zákonů a návrhy nařízení vlády). Legislativní rada vlády tedy předesílá, že návrh mimořádného opatření není legislativním návrhem právního předpisu a projednala jej toliko výjimečně na základě žádosti ministra zdravotnictví a ve značné časové tísni. I přesto níže uvádí připomínky, které však s ohledem na poskytnutý časový prostor nemohou být zcela vyčerpávající.

2. Legislativní rada vlády konstatovala, že předložený návrh mimořádného opatření a povinnosti z něj vyplývající nejsou příliš zdařilou náhradou plošného testování probíhajícího do 30. června 2021.

3. Odůvodnění návrhu mimořádného opatření ve verzi, kterou posuzovala Legislativní rada vlády, není odůvodněním, které vyžaduje § 3 odst. 2 tzv. pandemického zákona (zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů) – „v odůvodnění mimořádného opatření podle § 2 se zohlední aktuální analýza epidemiologické situace onemocnění COVID-19 a konkrétní míra rizika spojeného s vymezenými činnostmi, oblastmi či jinými charakteristikami a přiměřenost zásahu do práv a oprávněných zájmů právnických a fyzických osob“.

4. Koncepce návrhu mimořádného opatření a formulace uložených povinností by měly být přepracovány tak, aby směřovaly ve smyslu § 2 odst. 2 písm. m) tzv. pandemického zákona na zaměstnavatele a nikoliv na zaměstnance.

5. Je nezbytné revidovat osobní rozsah článku I. navrhovaného mimořádného opatření, tedy vyjasnit, na koho má vůbec dopadat, zda jen na zaměstnance, nebo také na osoby ve služebních poměrech (státní zaměstnanci, příslušníci bezpečnostních sborů nebo ozbrojených sil) a další kategorie osob, např. soudce či státní zástupce. Také je třeba zvážit, zda se má úprava vztahovat na osoby vykonávající práce na základě dohod o pracovní činnosti nebo o provedení práce. Současně je třeba vyjasnit další pracovněprávní důsledky vyplývající z navrhovaného mimořádného opatření a uložených povinností, jako zejména otázky překážek v práci, náhrady mzdy, platu či služebního příjmu apod.

6. Posuzovaný návrh mimořádného opatření nezohledňuje závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. června 2021, č.j. 6 Ao 21/2021, kterým byla konstatována nezákonnost části mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 14. května 2021,  č. j. MZDR 14601/2021-12/MIN/KAN, a to konkrétně čl. I bodu 18 upravujícího podmínky pro vstup osob do některých vnitřních prostor nebo pro účast na hromadných akcích.  Toto ustanovení soud vyhodnotil jako diskriminační vzhledem k tomu, že vedle absolvování antigenního či PCR testu, prodělaného očkování nebo prodělaného onemocnění COVID-19 neumožňovalo prokázat splnění podmínek také osobám, u nichž laboratorní vyšetření prokázalo přítomnost protilátek proti onemocnění COVID-19, aniž by taková úprava byla jakkoliv odůvodněna. Závěry tohoto rozsudku posuzovaný návrh mimořádného opatření nezohledňuje ani v odůvodnění, což by samo o sobě zřejmě mohlo zakládat důvod pro obdobné hodnocení navrhovaného mimořádného opatření, pokud by došlo k jeho soudnímu přezkumu.

7. Navázání povinnosti prokázat se testem na návrat na pracoviště po sedmidenní nepřítomnosti se jeví jako problematické, neboť nezohledňuje rozdíly mezi z epidemiologického hlediska různými situacemi, např. pobytem doma, byť delším, bez jakýchkoli epidemiologicky významných kontaktů na straně jedné, a epidemiologicky rizikovým navštěvováním sportovních nebo kulturních akcí (např. na fotbalovém zápasu nebo koncertě s dalšími tisíci diváků) i v období, kdy zaměstnanec pravidelně dochází na své pracoviště na straně druhé.“

Dále se Legislativní rada vlády zabývala návrhem tzv. důchodové reformy sestávající ze tří samostatných návrhů zákonů, které vládě k projednání předložilo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Nejdříve se Legislativní rada vlády věnovala obsahově rozsáhlejšímu návrhu zákona, jehož cílem je zejména transformovat současnou podobu systému do tzv. nultého a prvního pilíře, tedy solidární a zásluhové části starobního důchodu, zjednodušit úpravu osobního vyměřovacího základu pro vyměřování důchodů a upravit podmínky pro vznik nároku na starobní důchod, zejména zkrátit potřebnou dobu pojištění pro vznik nároku na starobní důchod z 35 let na 25 let, nebo upravit odvodové povinnosti osob samostatně výdělečně činných. Následně se Legislativní rada vlády zabývala návrhem zákona, který má přispět ke zvýšení zásluhové části starobního důchodu za výchovu dětí, a to v částce 500 Kč za každé vychované dítě. Jako poslední Legislativní rada vlády projednala návrh zákona obsahující snížení důchodového věku pro ty pojištěnce, kteří pracovali po stanovenou dobu v rizikových zaměstnáních.

Legislativní rada vlády se materií všech tří návrhů na svém zasedání velmi podrobně zabývala. Ke všem návrhům byla vedena rozsáhlá diskuze, kde byla vznesena řada připomínek nejen ze strany zpravodajů, ale i dalších členů Legislativní rady vlády. Diskuze Legislativní rady vlády se vedla například nad obsahem a způsobem legislativní úpravy návrhu reformy důchodového pojištění, dopady navržených úprav na státní rozpočet, poměrem solidární a zásluhové části starobního důchodu, vedením správních řízení před okresní správou sociálního zabezpečení a před Českou správou sociálního zabezpečení v důsledku řešení případů výchovy dítěte v největším rozsahu nebo nad výhradou zákona, co se rozumí rizikovou prací.

Zatímco po rozpravě k poslednímu z projednávaných návrhů zákonů tvořících tzv. důchodovou reformu Legislativní rada vlády dospěla k závěru, že návrh zákona upravující dřívější odchod do důchodu pro zaměstnance pracující v rizikových zaměstnáních doporučuje vládě schválit ve znění svých připomínek, které budou obsaženy ve stanovisku Legislativní rady vlády, předchozí dva návrhy zákonů vládě schválit nedoporučila. Vzhledem k charakteru některých připomínek, jež nebylo možno dořešit nebo konkrétně naformulovat přímo při projednávání Legislativní radou vlády, a k předkladatelem plánovanému projednání návrhů na zasedání vlády ještě v aktuálním volebním období, které z časových důvodů fakticky vyloučilo možnost přerušení projednávání předložených návrhů a jejich následné dopracování podle vznesených připomínek včetně opětovného projednání takto upravených návrhů, nemohla Legislativní rada vlády zaujmout k těmto návrhům zákonů souhlasné stanovisko a doporučila vládě oba tyto návrhy neschválit.