Přežijí Piráti? Co potřebuje strana k dlouhodobému působení ve sněmovně?

Aby mohla strana dlouhodobě existovat natolik úspěšně, že pravidelně získává zastoupení v poslanecké sněmovně, musí splňovat jednu ze tří možností:

1. mít v čele vůdce se silnými psychopatickými sklony nebo přímo psychopata,

2. být projektem s jasným idealistickým či duchovním posláním nebo

3. být projektem s jasným materialistickým posláním.

Z textů psychiatra a publicisty Radkina Honzáka víme, že ačkoliv označení psychopat vyznívá na první poslech jednostranně negativně, tak se ve společnosti vyskytují i pozitivní psychopati. Účel tohoto textu je jiný, než mezi nimi rozlišovat. 

Hnutí ANO nyní v české politice dominuje, protože splňuje bod 1 a částečně bod 2, jelikož část voličů vidí v Andreji Babišovi nejen vůdce ale svým způsobem i spasitele. ODS splňuje dlouhodobě od svého založení bod 3, za Václava Klause dokonce dominovala, když splňovala body 1 a 3. SPD dlouhodobě splňuje bod 1. Lidovci možná dříve splňovali bod 2 v tom jejich smyslu, možná v nich někdo vidí ještě nyní duchovno v podpoře rodin. Když je vedl Josef Lux, tak splňovali i bod 1. TOP09 splňovala při vzniku z velké části bod 1 (Kalousek) a velmi částečně bod 2 (cosi duchovního někteří viděli v Schwarzenbergovi). STAN neměl nikdy nic z potřebného a vždy byl stranou druhé volby na hraně volitelnosti, když se strana či strany první volby staly pro daného voliče nevolitelnými. Drobný duchovní náboj však má v sobě i STAN tím, že je hnutím vzniklým do značné míry zespoda, z politiků, kteří získali komunální důvěru. A ČSSD to byl typický příklad vůdce s psychopatickými sklony, který měl velký úspěch s rádoby idealistickou akcí čisté ruce, následně jiný vůdce a materialistický boj s poplatky ve zdravotnictví.

Piráti vznikli jako idealistický projekt s množstvím idejí a zaměřením na otevřenost a transparentnost. Po jejich ustavení a několika letech fungování byla nemalá část veřejnosti oslovena jejich ideály ukazujícími, že strana nemusí fungovat jako sekta, může být otevřena spolupráci s kýmkoliv příchozím a může transparentně ukazovat svou činnost i své záměry včetně otevřenosti svého diskusního fóra a evidence lobbistických kontaktů. Strana se dostala do dobré kondice velkým přispěním bývalého místopředsedy s psychopatickými sklony, nyní předsedy poslaneckého klubu Jakuba Michálka, který stranu z podstatné části řídil, i když předsedou nikdy nebyl. 

Strana narostla až do více než 1200 členů, podobného počtu registrovaných příznivců a zastoupení na všech úrovních politiky. Jenže někdy kolem roku 2018 ten samý Jakub Michálek zavelel z taktických důvodů k postupnému přechodu k neveřejným jednáním, utajováním taktických záměrů a následně přišel s mnoha verzemi opakovaně odmítaných vnitřních reforem, která z Pirátů měla udělat běžnou politickou stranu. Pirátům se ze setrvačností ještě z vnějšího pohledu dařilo, ale noví členové a příznivci se již přestali zapojovat a strana začala vnitřně stagnovat.

Ideály Pirátu začaly vyprchávat též tím, jak postupně začali od roku 2018 přijímat místa placená z veřejných zdrojů, ale již nevytvořili mechanismy, aby takto placení členové či příznivci nemohli rozhodovat o setrvání sebe sama v placených funkcích. Po fiasku ve volbách do sněmovny v roce 2021 a zopakování úspěchu v Praze v roce 2022 se ideály části Pirátů téměř zcela neutralizovaly spojením s materialistickou ODS ve vládě i na pražském magistrátu. Navíc Michálek kromě taktického upozadění původních ideálů takticky upozadil i sám sebe, aby nedráždil většinu idealistické členské základny. 

Co tedy s Piráty nyní? 

Strana je rozpolcena, část chce návrat k ideálům a fungování do roku 2018, část se chce stát běžnou politickou stranou a myslí si, že býti středovou liberální stranou v sobě obsahuje nějaký nosný ideologický náboj, část je již pohlcena materialismem a uvítala by silného vůdce, který pozice uhájí, a vše ostatní je jí jedno. Kromě volby předsedy a místopředsedů bude strana projednávat dvacátou pátou verzi vnitrostranických reforem směřujících k zobyčejnění strany, aktuálně nazývaných nová pirátská vlna (oficiálně verze Hlavenka/Hřib). 

Jakou mají Piráti šanci? Musí splnit silně jedno ze tří kritérií uvedených v úvodu nebo dvě z kritérií částečně. Pokud se Piráti vydají směrem k bodu 3, tedy materialismu, bude to jejich zaručený konec. Pro většinu členů to bude nepřijatelné, do strany s tím nevstupovali, neztotožní se s tím a vnitřně se rozloží. Postaví se do pozice béčka ODS a tak dobře či chcete-li “dobře” jako ODS to dělat nedokáží. Zbývají tedy body 1 a 2. Býti středovou liberální stranou není žádné idealistické či duchovní poslání ani na úrovni čistých rukou. Je to prostě nic. Takže pokud zvolí toto suché ukotvení bez původní otevřenosti a transparentnosti a s vnitřním fungováním běžné strany/sekty, tak mají šanci jedině s výrazným vůdcem s psychopatickými sklony, z kandidátů zřejmě nejlépe vyhovuje bývalý pražský primátor Zdeněk Hřib, případně zmiňovaný Michálek, ale ten kandidaturu odmítl. Pokud se vrátí ke svým idealististickým počátkům a budou opět v praxi realizovat otevřenost a transparentnost, tak i k tomu budou nyní potřebovat alespoň trochu výrazného chladně kalkulujícího vůdce, aby jim voliči opět uvěřili to, co jim uvěřili před sedmi lety.  

Kterou variantu a jakého vůdce Piráti zvolí, to se uvidí již tuto sobotu. Když ztratí ducha, ztratí vše.