Soudní dvůr k problematice ochrany autorských práv v rámci techniky framingu

Je obecně známo, že InfoSoc směrnice vyžaduje „přiměřenou rovnováhu“ mezi právy a zájmy nositelů autorských práv na jedné straně, a internetových uživatelů na straně druhé. Nutnost této rovnováhy je zdůrazněna v kontextu tzv. hyperlinkingu, tedy odkazování na „cizí“ webovou stránku v rámci webové stránky „domácí“. Zájem společnosti na svobodném internetu se zde zřetelně střetává se zájmy vlastníků soukromého obsahu, na který je odkazováno. Jednou z forem hyperlinkingu je i framing, kterého se týkal i nedávný rozsudek Soudního dvora Evropské unie („SDEU“) ve věci VG Bild-Kunst v. SPK (C-392/19) ze dne 9. března 2021.

Framing je technika umožňující rozdělení webové stránky do několika částí, z nichž každá pomocí specifického odkazu prolinkovává obsah třetích stran. Možná nejznámější aplikací této techniky je služba Google Images, která po zadání klíčového slova umožní uživateli prohlížet obsah třetích stran ve formě vizuálních miniatur, aniž by opustil portál Google.

Případ posuzovaný SDEU se týkal virtuální knihovny Deutsche Digitale Bibliothek (DDB), společně provozované německou federální vládou, spolkovými zeměmi a místními samosprávnými celky. Tato knihovna obsahuje (ve formě tzv. thumbnails) odkazy na digitalizovaný obsah ukládaný na internetových portálech institucí, jež se projektu účastní. DDB se v rámci řízení před německými soudy domáhala určení, že požadavek kolektivního správce VG Bild-Kunst, spočívající v podmiňování uzavření licenční smlouvy o užívání svého katalogu děl vložením ustanovení, podle něhož se DDB zavazuje zabezpečit tato díla proti tzv. framingu, je nepřiměřený. Zásadní otázkou v tomto případě bylo, zdali zpřístupnění díla volně dostupného na DDB třetí osobou za pomocí framingu představuje sdělování díla veřejnosti, dojde-li přitom k obcházení zabezpečení proti framingu. Pokud by tomu tak bylo, výše uvedený požadavek by byl dle Spolkového soudního dvora přiměřený.

SDEU případ posuzoval zejména v kontextu svých předchozích rozhodnutí ve věcech Svensson, BestWater International a Renckhoff. Na jednou stranu SDEU v minulosti uvedl, že zpřístupnění volně dostupných děl pomocí framingu obecně nespadá pod sdělování veřejnosti. Zároveň však dodal, že tento závěr neplatí, omezí-li nositel autorských práv k takovým dílům přístup, a to například jejich odstraněním, zpřístupněním pouze konkrétnímu okruhu uživatelů, či umístěním za tzv. pay-wall.

Soud v posuzovaném případě nakonec dospěl k závěru, že v případě, kdy framing umožňuje takové omezení obejít, je třeba uživatele internetové stránky, která framing využívá, považovat za „novou veřejnost“, kterou nositelé autorského práva nebrali v potaz při udílení svolení k prvotnímu sdělení. Umožnit framing tudíž není možné bez získání svolení nositelů autorských práv k takovému dodatečnému sdělení.

Již teď je zřejmé, že rozhodnutí vyzdvihuje ochranu nositelů autorského práva, jejichž zájem na kontrole chráněného obsahu dle soudu převažuje nad právem internetových uživatelů na svobodu projevu a přístup k informacím. Opačný závěr by dle soudců naopak vedl k narušení rovnováhy mezi oběma entitami.

Je třeba dodat, že SDEU zčásti došel ke stejnému závěru jako generální advokát Szpunar ve svém loňském stanovisku. Je ale nutné zdůraznit, že Szpunarův rozbor byl mnohem komplexnější. Dle generálního advokáta je v těchto případech třeba rozlišovat mezi odkazy „ke kliknutí“ (clickable links), a automatickými odkazy (embedded links), které obsah třetích stran zobrazují automaticky na internetové stránce obsahující tento odkaz, aniž uživatel musí cokoli učinit (tj. zejména na takový odkaz kliknout). Jen v druhém případě jde pak dle Szpunara o sdělování dotčeného díla veřejnosti, která nebyla vzata v potaz nositelem autorských práv při prvotním zpřístupnění díla.

SDEU však k tomuto rozlišení nepřistoupil a své rozhodnutí vydal toliko v kontextu vložení děl prostřednictvím techniky framingu (embedding by means of the technique of framing). Nelze tedy s jistotou říci, zda Szpunarovo rozlišení mezi automatickými odkazy a odkazy „ke kliknutí“ budou pro další rozhodovací praxi SDEU relevantní.

Jaký vliv bude mít rozhodnutí na praxi? Odkazovat na díla pomocí techniky framingu je i nadále možné. Avšak rozhodnutí staví najisto, že si provozovatelé webových stránek, kteří framing využívají, musí dát pozor, zdali je dotčený obsah opatřen omezením za účelem zabránění jeho sdílení mimo webovou stránku, na které byl původně zveřejněn. Nositele autorských práv naopak rozhodnutí motivuje taková opatření po nabyvatelích licencí vyžadovat, což ve světle závěrů SDEU povede k odepření implicitního souhlasu se sdílením jejich děl třetími stranami.

Filip Vlček, externí právní analytik PwC Legal; MJur Candidate, University of Oxford