Státní komerční banka na přání komunistů je ekonomický nesmysl, smysl může mít jen banka rozvojová. Předpokládané citelné ztráty státní komerční banky by platili obyčejní lidé z daní

Komunisté už delší dobu volají po zřízení státní komerční banky. S blížícími se volbami svůj tlak v této věci stupňují, hmatatelné kroky vedoucí k vytvoření banky představují jednu z podmínek jejich další tolerance současné vlády hnutí ANO a ČSSD. Předseda komunistů Vojtěch Filip nyní aktivněji než kdy jindy veřejně požaduje vznik „banky komerčního typu v rukou státu“. Podle Filipa je pro ekonomiku ČR „důležité, aby stát vytvořil banku, kterou může ovládat a která by tlačila konkurenčním způsobem na zahraniční vlastníky bank, kteří v České republice operují“.

Filipův návrh postrádá ekonomickou racionalitu. Tuzemský bankovní sektor patří k nestabilnějším v EU. A také k nejodolnějším. Navíc už nyní na něm přetrvává poměrně ostrá konkurence. Některé z menších bank musely proto v uplynulých letech z trhu odejít. Těžko si lze představit, že stát by uměl provozovat banku, která by v tomto vysoce konkurenčním prostředí obstála.

Samozřejmě, mohla by obstát třeba prostřednictvím dotací. Pak se ale smazává výhodnost pro občana, kterou se komunisté zaklínají. Došlo by akorát k tomu, že jedna skupina občanů bude proti své vůli platit jinou skupinu občanů. Skrze státní banku. Například tak, že druhá skupina občanů by získala výhodně úročený úvěr. Měl by nižší úrok, než za jaký stejnou půjčku nabízejí komerční banky na tržní bázi. Vzhledem k ostré konkurenci, která na trhu panuje, by to ovšem znamenalo, že aby byla půjčka opravdu výhodná, musel by ji částečně dotovat stát. Tedy daňový poplatník. Příjemce úvěru od státní komerční banky by jej tedy získal velmi výhodně, výhodněji než jak to umožňuje trh, pročež by takové půjčování ovšem bylo pro banku ztrátové nebo alespoň dlouhodobě finančně neudržitelné. Vzniklou ztrátu nebo destabilizující situaci by nesanoval nikdo jiný než stát, tedy daňový poplatník. Zatímco jedna skupina občanů by získala výhodný úvěr, druhá skupina občanů by jeho výhodnost zaplatila. Ze svých daní, které by pokryly dotaci nutnou k zajištění oné výhodnosti. Stát sám totiž prakticky žádné peníze nevydělává. Veškeré peníze, které má, má buď z daní, nebo z dluhu, který ovšem není ničím jiným než budoucími daněmi.

Smysl má hovořit nikoli o státní komerční bance, ale o státní rozvojové bance. Ta by ovšem nebyla přímou konkurencí stávajícím bankám komerčním. V rámci Národní ekonomické rady vlády se vede debata o státní rozvojové bance již delší dobu. Pokud bude její koncept takový, že pod jednu střechu dostane nyní roztříštěné instituce, pak může představovat účinnější, a přitom také levnější státní podporu ekonomiky. Právě i proto, že by s jejím vznikem synergicky postupně vymizela ona roztříštěnost. Státní rozvojová banka by mohla být budována nejprve okolo či na základě Českomoravské záruční a rozvojové banky, která již disponuje bankovní licencí. Postupně by se pak kompetence státní banky rozšiřovaly prostřednictvím integrace s jinými státními institucemi, jako je Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP) nebo Česká exportní banka.

Zřízení státní banky ČR, obdoby německého KfW, francouzské Caisse des depots+bpi nebo italské Cassa de Prestiti e Depositi může zajistit české ekonomice dlouhodobé pozitivní účinky a systematickou podporu přednostně, avšak ne exkluzivně, v oblasti malých a středních podniků. Jednou z podmínek vzniku takové zastřešující organizace by ovšem mělo být to, že povede k rušení části stávajících příslušných pracovních pozic v uvedených a dalších postupně zastřešovaných státních institucích. Daňový poplatník by měl ve vzniku státní banky vidět zřetelný benefit, například právě v podobě poklesu zaměstnanců placených z veřejných rozpočtů.

Státní rozvojová banka tak svůj ekonomický smysl mít může, státní komerční banka ovšem nikoli. To je třeba rozlišovat. Nynější tanečky kolem možného založení státní komerční banky a návrhu na její konkrétní podobu, který premiér Andrej Babiš včera komunistům poskytl, jsou tedy pravděpodobně jen předvolebním „rituálem“. Premiér si chce návrhem, který nenaplní, zajistit to, aby se „vlk nažral, koza zůstala celá“. Tedy aby komunisté měli pocit, že konečně dostávají to, po čem měsíce volají, neztráceli tak dále před voliči tvář a nedělali tudíž „vlny“ stran své další tolerance vlády. Ale zároveň aby se už nic zásadního v dané věci do voleb „nestihlo“. Aby tedy bankovní systém ČR zůstal nadále beze výraznější změny, celý. Jako ona koza.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Národní ekonomická rada vlády (NERV)
Hlavní ekonom, Trinity Bank