Vakcíny proti COVID-19 v EU: Vítězové a poražení

Rakouský kancléř Sebastian Kurz na začátku března poukázal na to, že vakcíny proti covid-19 nakoupené společně členskými státy EU nejsou do členských států dodávány rovnoměrně podle počtu obyvatel, ale na základě pravidel dohodnutých v Řídícím výboru Komise pro vakcinaci. Výbor trvá na tom, že každá vakcína je přísně spojena konkrétním kontraktem a objemem, který si z něj každý členský stát objednal, což v kombinaci s naprosto nedostatečnými a také nepředvídatelnými dodávkami výrobců způsobuje, že členské státy nyní reálně dostaly od 8 do 45 dávek na 100 obyvatel. V červenci, kdy v EU bude dostatek dávek na naočkování 70 % dospělé populace, budou v některých státech dávky pro více než 90 % dospělé populace a v jiných pro méně než 40 %, ačkoliv všechny členské státy mají dnes objednáno několikrát více dávek, než kolik mají obyvatel.

Je samozřejmě pravda, že vyloženě dobře jsou na tom státy, které si do konce roku objednaly trojnásobek i více vakcín, než kolik mohou využít. Pravdou je i to, že pokud by se česká vláda na podzim rozhodla nerespektovat doporučení expertů Ministerstva zdravotnictví a investovat více do vakcín, o jejichž účinnosti a úspěšnosti v té době nebyly naprosto žádné informace, v rozpočtu ČR by se na to prostředky jistě našly. Pro férové hodnocení je však potřeba vzít v úvahu i to, že rozpočty na zdravotní výdaje na obyvatele všech států EU, které jsou na tom “vyloženě dobře” a koupily více než třikrát očkovacích schémat, než potřebují, jsou až na výjimky více než dvojnásobné a v některých případech i skoro desetinásobné. Uvedu příklad, zatímco Dánsko utratí ročně za zdravotní výdaje na obyvatele téměř 5,300 euro a Německo 4,600 euro, v Bulharsku je to jen necelých 600 euro a v ČR asi 1,500 euro. Tím chci říct, že pro některé ministry zdravotnictví bylo nakoupení maximálního počtu dostupných vakcín s nejistým výsledkem z hlediska výdajové stránky jejich kapitoly běžnou rutinou, zatímco pro jiné to představovalo další nepříjemný boj o značné navýšení výdajů s ministrem financí v době pandemie. Pravdou není, že všichni členové vlády neměli příležitost se k této věci, ani později ke strategii vůči iniciativě Sebastiana Kurze řádně vyjádřit a ovlivnit jí.

To, zda jsme objednali dost nebo málo vakcín, je věcí ministra zdravotnictví a největší smysl této analýzy vidím ve zkušenosti pro rok 2022. Již brzy totiž bude třeba učinit rozhodnutí, jaké vakcíny, kdy a zda formou společného nákupu EU nebo jinak si ČR pořídí pro případné přeočkování na příští rok. Z hlediska evropských politik a vztahů je klíčová jiná otázka, a sice jestli může být z hlediska hladkého fungování EU problém to, že si členské státy EU objednaly výrazně se lišící počty i portfolia vakcín. A já spolu se Sebastianem Kurzem říkám, že nyni to problém je, a to z několika důvodů. Nacházíme se sice v oblasti zdravotnictví, která je výlučnou působností členských států, ale loni v létě jsme se rozhodli při nákupu vakcín postupovat všichni společně, řekli jsme si, že chceme, aby vakcíny přicházely do členských států rovnoměrně a stejnou rychlostí, a ještě jsme později v lednu nechali Komisi stanovit společný cíl proočkování EU na 70 % dospělých v červenci 2021. Respektive problémem není, že si každý stát koupil jiný počet a druh vakcín, do toho by EU rozhodně zasahovat neměla a už vůbec ne zpětně, ale dokud není k dispozici dostatek objednaných vakcín, a zejména dokud nedosáhneme právě společného očkovacího cíle, jsou zásadní rozdíly v počtu dodaných a dostupných vakcín v rozporu s dohodou členů Evropské rady a hlavně mohou způsobovat vážné nesrovnalosti a nerovnováhy uvnitř EU, protože budou mít vliv na mobilitu občanů a vlastně i fungování vnitřního trhu.

Vraťme se tedy ke způsobu dodávání vakcín ze společného nákupu EU, který opravdu není rovnoměrný a neodpovídá principu, na kterém se hlavy států i Komise dohodly. Členské státy do konce března obdržely průměrně 20 vakcín na 100 obyvatel, ale např. v Dánsku je to dávek 22, v Německu 21, v ČR něco málo přes 16 a v Bulharsku 9. Kromě toho se ukázalo, že někteří premiéři o tom, že nedostávají poměrnou část podle počtu obyvatel ani nevěděli, čímž je samozřejmě lze jen stěží omlouvat. Ani značná část veřejnosti však nepochybovala o tom, že vakcíny jsou dodávány stejně do všech členských států a rozdíly v očkování publikované ve všech světových médiích zobrazují jen rychlost, jak jednotlivé státy EU dokáží dávky administrovat. Po Kurzově iniciativě se toto dostalo na povrch a některé státy, zejména ty s dvojnásobnými a trojnásobnými dodávkami tím přirozeně nebyly nadšeny a začaly jeho iniciativu obviňovat z rozkližování EU a diskreditování úspěšného projektu společného nákupu vakcín. Vyšlo najevo i to, že pracovní orgán Komise, který je v ČR i v jiných státech v působnosti Ministerstva zdravotnictví, má ve skutečnosti na rozdělování vakcín největší vliv, a může tak ovlivňovat zásadní politické okolnosti.

I společnost Pfizer/Biontech vnímala nerovnoměrné dodávky vakcín v EU jako problém a nabídla, že 10 milionů ze 100 milionů dávek plánovaných na poslední čtvrtletí 2021 dodá již ve druhém čtvrtletí, aby EU mohla rychlost v dodávkách vakcín srovnat. Evropská rada na konci března tento princip rovnoměrných dodávek dle počtu obyvatel znovu potvrdila a uložila Výboru stálých zástupců (velvyslanců) při EU, aby podle toho vypracoval konkrétní plán, jak 10 milionů dávek rozdělit.

Ve čtvrtek a v pátek jsme si ve světovém tisku přečetli, že evropské země rozdělí dodatečných 10 milionů vakcín od Pfizer/BioNTech podle počtu obyvatel, při čemž 19 států přenechá část svého přídělu, celkem 2,85 milionu, solidárně státům, které zatím byly v přídělech kráceny. Mnozí komentátoři neopomněli zdůraznit, že Rakousko, Česko ani Slovinsko se na této solidaritě nepodílely, protože se odmítly do plánovaného mechanismu na pomoc nejpostiženějším zapojit.

Nebyl to úplně objektivní popis událostí. K rakouskému kancléři, který asi před třemi týdny upozornil na to, že skutečné dodávky vakcín v EU neodpovídají principu pro rata, se připojilo několik států, konkrétně Bulharsko, ČR, Chorvatsko, Lotyšsko a Slovinsko. Někteří, ač problémem dotčení, se rozhodli celou záležitost spíše z povzdálí pozorovat, protože velmi pozorně vnímali nelibé reakce Německa a dalších včetně Portugalska, které je nejen Německu patřičně vděčné za velkou přízeň při rozdělování posledního obrovského EU rozpočtu, a které shodou okolností právě EU předsedá.

Německo následované dalšími 18 státy nekompromisně a zcela bez ochoty o tom jakkoliv diskutovat trvalo na tom, že z 10 milionů dávek lze na řešení problému použít maximálně 3 a rychlost dodávek se bude kompenzovat jen, pokud jde o objednávky Pfizer/Biontech. To však není spravedlivé a hlavně problém v nerovnoměrných dodávkách to vůbec neřeší, protože vakcíny ve druhém čtvrtletí bude dodávat pět možná i šest výrobců. Zejména pro ČR je to extrémně nespravedlivé, protože od firmy Pfizer/Biontech máme v souladu se všemi pravidly objednáno dokonce více než pro rata podle počtu obyvatel, ale celkově díky tomuto rozhodnutí budeme ohledně dodaných vakcín ze společného nákupu EU na tom ve druhém čtvrtletí úplně nejhůře. A bylo by to tak v jakékoliv variantě, kterou prosazovalo portugalské předsednictví a skupina států pod vedením Německa. Takže je dost logické, že jsme se v této věci nejen od začátku angažovali, ale také že jsme s tímto návrhem od počátku nesouhlasili, protože pro ČR byl prostě špatný.

Kurzovu skupinu se podařilo porazit velmi tradiční a otřepanou taktikou, tedy skupinu rozdělit a postavit proti sobě. Zatímco jedněm byly nabídnuty pohádkové zisky vakcín, o kterých se jim ani nesnilo a kterých by bez Kurze nikdy nebyli dosáhli, jiní byli ostrakizováni a dostali prosté pro rata z 10 milionů, nic navíc.

Ano, tuto bitvu jsme prohráli a doplatili jsme na to, že jsme se odvážili připojit se k Sebastianovi Kurzovi, a spolu s ním jsme nahlas upozornili na problém, který reálně existuje, což si každý z veřejných databází může ověřit. Státy, kterým očkovací sazby v červenci vycházejí dobře, o něm však vůbec nechtěly slyšet, protože za každou cenu chtějí společný nákup vakcín v EU prezentovat jako velký společný úspěch bez chyb. Není pochyb o tom, že se EU povedla velká věc, když podpořila vyvinutí a produkci vakcín pro celý svět v tak krátké době. Zároveň je velká škoda, že se tolik států postavilo zády ke skutečnému problému, který ještě letos v létě může skutečně rozdělovat Evropu.

Šlo jej snadno spravit za pomoci 10 milionů urychlených dávek Pfizer/Biontech, díky kterým by mnozí mohli očkování zrychlit, aniž by kdokoliv musel zpomalit. Místo toho členské státy EU nechaly celou věc přerůst v partikulární politický boj a skutečný problém zůstal nevyřešen. Solidaritu nelze omezovat jen na některé. Solidární by bylo, kdyby ti, kdo jsou na tom dobře, společně a rovnoměrně pomohli všem, kteří objektivně mají problém. Solidární, rozumné a bezpečné pro všechny by bylo pomoci především státům, na jejichž území se covid šíří nejvíce. To se ale nestalo, pomoženo bylo jen vybraným. Těm, kteří se dobře chovali. Tato pomoc je posune vysoko nad očkovací cíl, kterého by mohli dosáhnout jen s dávkami dle svých objednávek. Největší část 10 milionů urychlených dávek však bude použita na ještě vyšší dodávky do států s již dnes nejvyššími podíly a odhadem proočkovanosti dospělé populace v červenci vysoko nad 70 %.

K ČR, která má za poslední týdny jedny z nejvyšších počtů nakažených a mrtvých, a podíl ze skutečně dodaných dávek jeden z nejnižších, se EU tentokrát postavila zády. K Rakousku a Slovinsku, které jsou na tom sice s dodanými dávkami o něco lépe než my, ale jsou také hluboko pod očkovacím cílem, rovněž. Z urychlených 10 milionů Pfizerů dostaneme právě pro rata, což je případě Česka skoro 240 tisíc dávek. A portugalské předsednictví ještě k tomu ohlásilo dosažení shody, ačkoliv 3 státy velmi důrazně nesouhlasily. Takové prosazení vůle většiny za každou cenu je proti všem dohodnutým pravidlům a není dobré pro nás, ale v delším horizontu ani pro ostatní státy, a hlavně pro celou EU.

Uvidíme, jak na tento výsledek členové EU zareagují. V ČR jsme zatím zaznamenali díky v podobě bilaterálních dávek od Rakouska a Slovinska, což je nesmírně milé a šlechetné, ale podobné projevy by byly spíše na místě od států, které tímto manévrem získaly podstatně více dávek, než na kolik by se na začátku odvážily pomyslet, anebo ještě lépe od těch, kteří budou mít v létě tolik vakcín, že by se k očkování na jejich území mohli registrovat i mnozí živočichové ve Středozemním a Severním moři. Stále doufám, že se podaří najít řešení, které dá plně za pravdu Thiery Bretonovi, když říká, že na konci července bude v EU dostatek vakcín pro 70 % Evropanů, a jiné než ty evropské nebudeme potřebovat. Přála bych si, aby to platilo nejen pro EU jako celek, ale pro každý členský stát.

V tomto případu bohužel nejde primárně o to, jak co nejrychleji naočkovat co nejvíce občanů EU, zcela zjevý je velmi silný politický a vnitropolitický kontext, a to nejen v ČR. To jsem ponechala stranou a soustředila jsem se na skutečnosti zásadní pro formování naší pozice v EU.

Milena Hrdinková, 3. 4. 2021