Brexit a nejistá budoucnost Severního Irska

Když se v komplikovaném období let 2016 až 2020 jednalo o podmínkách brexitu, často se spekulace o budoucnosti Severního Irska obracely k hranici oddělující „šest hrabství” od zbytku ostrova – Irské republiky. Hranice mezi severem a jihem byla po mnoho let středem sporů a kriminality. Panovaly velké obavy, že odchod Británie z Evropské unie zničí křehký mír v Severním Irsku opětovným zavedením tvrdé hranice s celními kontrolami a za přítomnosti ozbrojených bezpečnostních sil.  

Díky severoirskému protokolu sjednanému mezi Velkou Británií, Evropskou unií a Irskou republikou žádná tvrdá hranice mezi severem a jihem být nemusí; z praktického hlediska je Severní Irsko ústavně součástí Spojeného království, ale zůstává uvnitř evropské celní unie. Paradoxně však vyvstala nová otázka hranice, u níž podobným způsobem hrozí, že bude podkopávat mír a stabilitu v Severním Irsku. EU totiž  v zájmu zachování celistvosti své celní unie a vnitřního trhu vyžaduje od britské vlády uvalení celních kontrol na obchod mezi ostrovem Velká Británie a Severním Irskem. Prakticky tedy mezi Severním Irskem a zbytkem Spojeného království existuje obchodní hranice. 

Uvalení celních kontrol v Severním Irsku způsobilo sklíčenost, frustraci a zlost. Zavedení nových celních kontrol vede ke zpožděním a nárůstu byrokracie. Mnohé britské firmy se rozhodly, že relativně malý severoirský trh nestojí za námahu, a už se neobtěžují vyvážet sem své zboží.  Regály v supermarketech zůstaly prázdné a společnosti jako Amazon říkají svým severoirským zákazníkům, že jejich objednávky nemohou uspokojit. Pocity marnosti vedou ke graffiti útokům na celnice a ohrožení osobní bezpečnosti zaměstnanců celní správy. 

Politicky jsou dopady na vnitřní záležitosti Severního Irska a širší vztahy mezi Londýnem, Dublinem a Bruselem potenciálně závažné. Demokratická unionistická strana jako dominantní strana unionistů dříve přijala brexit a protokol coby nutné zlo, které je možné zvládnout. Veřejné mínění nyní stranu přinutilo k tomu, aby zaujala mnohem kritičtější stanovisko. Unionismus vždy trval na neodmyslitelné britskosti Severního Irska. Z hlediska unionistů to nyní vypadá, jako kdyby Severní Irsko mělo hospodářskou unii spíše s Irskou republikou na jihu než s Británií. „Cizinci ve vlastní zemi“ – tak tento stav popisuje jeden z předních unionistů. Jsme proto svědky unionistického tlaku na severoirský protokol, který by mohl v příštím roce ve volbách do Severoirského shromáždění představovat velmi palčivý veřejný problém. Na druhé straně konkurenční nacionalistická (katolická) komunita protokol pochopitelně podporuje jako nejlepší způsob, jak se vyrovnat s brexitem a zachovat cenné vztahy s Irskou republikou na jihu. Existují tedy prvotní signály, že brexit a protokol způsobují oživení historického rozdělení Severního Irska mezi unionisty a nacionalisty. 

Je čas zachovat chladnou hlavu, jednat pragmaticky a usilovat o kompromis. Unionismus představuje nebezpečí, že vyžadováním ekonomické jednoty s Británií ohrozí výdobytky mírového uspořádání. EU projevila malou ochotu uvolnit přísná celní pravidla, která jasně zakazují obchod mezi Británií a Severním Irskem a odhalují tak nebezpečné rozpory v politickém náhledu na místní identitu. Britská vláda vážně přemýšlí o uplatnění článku 16 severoirského protokolu a o jednostranném přijetí opatření, aby zajistila obnovu obchodování přes Irské moře, což je nebezpečný tah, kterým si znepřátelí EU a Dublin. V sázce je tu hodně. Hra s ohněm musí ustoupit kompromisu – a to dříve, než nastane kritický okamžik a znovu zavládne extremismus a násilí. 

Gerald Power Autor vyučuje na Fakultě humanitních a sociálních studií Anglo-American University v Praze (AAU).