Karavanem po Jihozápadě USA

4 traveltipy na cestování po Jihozápadě USA

1. Pokud jedeš do USA hlavně kvůli přírodě, objednej si RV 

Do USA jsme jeli jako naprostí RV (Recreational vehicle, česky karavan) nováčci. Nikdy předtím jsme v RV ani nebyli, natož abychom ho řídili. Přesto jsme se pro tuhle variantu rozhodli. Důvodem nebyla cena. Když prozkoumáme ceny půjčení RV, k tomu připočteme nemalou spotřebu benzínu, tak proti variantě auto+motel/kemp zas tolik neušetříme. 

Pro RV jsme se ale rozhodli, protože nesnášíme balení/vybalování a v normálním autě při cestovní dovolené je to jedna z nejčastěji prováděných činností. Navíc jsme chtěli bydlet co nejblíže přírodě a národním parkům – k tomu se nabízely buď kempy (hlavně na exponovaných místech v sezóně přeplněné) nebo pozemky BLM - Bureau of Land Management - státní organizace, která spravuje státní půdu a nabízí právě pro RV (nebo i jiná auta) volná místa na kempování často zcela zdarma, občas za velmi mírný poplatek. 

Zpětně musíme říct, že to bylo správné rozhodnutí, protože pro RV je Amerika prostě země zaslíbená. Zvláště nocování v  RV v přírodě, na pozemcích BLM a na dohled národních parků Vám dá nezapomenutelný pocit svobody a kvůli takovým pocitům přece cestujeme.

Silnice jsou široké, provoz mimo velká města a hlavní tahy je slabý, automat nakonec taky není k zahození. Stejně to ale chce zezačátku víc soustředění, které hodně unaví, takže je fajn se střídat tj. mít v autě aspoň dva řidiče. 

Pořád je ale nutné myslet na to, že velké auto se pomaleji rozjíždí tj. přejet z levého krajního do pravého krajního pruhu na dálnici (zvlášť když jich je šest, sedm, osm) prostě zabere hodně kilometrů, takže není zrovna chytré se držet vlevo v rychlém pruhu car pool pro víc osob v autě, když má člověk sjíždět. Vítr není kamarád a umí autem pořádně lomcovat a strhávat ho do stran, což vzhledem k minimální rezervě v šířce silnice je velmi nepříjemné.  Auto je prostě široké a navíc mu čouhají zrcátka, takže bacha na ně. Navíc je i vysoké, takže se musí sledovat průjezdná výška různých mostů a podjezdů, ale taky větve stromů. 

Parkování bylo naopak proti očekávání zcela bezproblémové. Amerika je země obřích parkovišť a navíc se na nich často nacházejí speciální části pro velká auta, takže se parkuje snadno a bez problémů. Američani asi ani neumí couvat, takže i výjezdy jsou dělané pro nešiky a opravdu to není problém. Ve finále to bylo v pohodě i při parkování na ulicích ve velkých městech jako je třeba San Francisco.

Rychlost jízdy byla další starost, ale nakonec se to ukázalo jako bezpředmětné. Auto jede sice pomaleji než osobák, ale vzhledem k dost nízkým povoleným rychlostem v US se auto tak akorát v maximech vejde do maximální rychlosti, a tudíž by člověk ani rychleji jezdit neměl. Dodržovali jsme tedy většinou nejvyšší povolené rychlosti, což byla často taky maximální rychlost, která nám připadala pro naše RV vhodná a bezpečná.

Technika v autě se ukázala jako velice promakaná, snadná na obsluhu. Slečna při předávání nám všechno v detailu předvedla, vysvětlila, zodpověděla dotazy a navíc jsme dostali obří manuál, který vše mírně nejasné dobře vysvětloval. První dumping (tj. vypouštění špinavé a napouštění čisté vody) byl sice trochu boj, ale člověk se rychle zaběhne.

Kromě ubytování je třeba hledat i dumpovací stanice, což je vlastně malá díra do země jako kanál na špinavou vodu a kohoutek s čistou (optimálně pitnou) vodou. Není to tedy zrovna velká věc a špatně se jen tam naslepo hledá. Zase k tomu pomůžou aplikace (třeba wikicamps). Někdy jsou dumpovací stanice součástí benzinových pump, snadno se dají najít v kempech zaměřených na RV. Některé jsou zdarma, jiné placené, ale my vybírali vždy ty zdarma, protože to prostě bylo k dispozici. Za dumping jsme platili až v L.A. před odevzdáváním auta v půjčovně. 

Ceny v kempech pro RV se výrazně liší. V exponovaných místech jsou samozřejmě nejvyšší, čím vyšší komfort (rozuměj napojení na vodu/elektřinu/oboje), tím vyšší cena. Napojení na elektřinu nám přišlo v zásadě zbytečné, baterie a generátor v autě nám bohatě pokrývala spotřebu elektřiny, ale pokud chce být člověk na jednom místě bez ježdění delší dobu, tak to dává smysl. Naopak voda se hodí a nemuset šetřit a dumat nad dumpovacími stanicemi je příjemné. My si to tehdy užili jen jednou .

Co nás překvapilo byla nutnost před každou jízdou v autě trochu poklidit, protože při jízdě věci po autě lítají, takže to chce věnovat pokaždé aspoň pár minut uklizení nádobí nebo povalujících se flašek s vodou. Nejde skočit do karavanu a hned vyrazit, odjezd je prostě mírně složitější než u osobáku.

Námi vypůjčené auto bylo skoro nové (mělo najeto jen 5500 mil), přesto jsme od samého počátku čelili drobným technickým závadám zejména v interiéru. Různé věci při jízdě padaly (od rádia po mikrovlnku), takže naším nejlepší kamarádkou se stala lepicí páska, která byla neustále v pohotovosti. Hodila se i gumička na přidělávání špatně doléhajících dvířek u skříňky na nádobí. Dost otravoval i kouřový hlásič, který se spouštěl téměř při každém vaření/smažení a dělal neskutečný rámus. Až ex post nás napadlo, že to opět mohla vyřešit lepicí páska, kterou bychom ho přelepili . Naopak co se týče jízdy nebo obecně technických problémů, tak tam bylo všechno zcela v pořádku a auto vyjelo a projelo všechno od strmých silnic přes špatné povrchy až po písek na pláži.

Tím se dostáváme k pojištění. Autopůjčovny poskytují obvykle standardní pojištění, které kryje „velké“ škody, ale stále je tam docela podstatná spoluúčast. V našem případě to bylo 1000 dolarů za každou jednotlivou škodu zvlášť. Po přečtení zkušeností různých cestovatelů a zejména nehorázných cen, které se na RV platí i za maličkosti, jsme se rozhodli pro komerční připojištění rental cover, které mělo pokrýt právě tu nepojištěnou část.

Nakonec se nám tato investice (cca 180 USD) „vrátila“. V serpentinách nám protijedoucí řidič odstřelil zrcátko a ujel. Ač to nebyla naše chyba (byl napolo v našem pruhu a my neměli kam uhnout), nebylo svědků ani pachatelů a bylo jasné, že to budeme platit my. Zrcátko jsme ze zbylých střepů s pomocí kamarádky lepicí pásky slepili a škodu na hotline nahlásili. Při odevzdávání auta škodu promptně vyčíslili skoro na 200 USD (šlo pouze o sklo v bočním zrcátku) a strhli z účtu. Rental cover nám ale po zaslání dokladů do týdne peníze vyplatil, takže jsme byli s cenou pojistky v podstatě na nule. 

Celkově byla dovolená v RV skvělá a jsme rádi, že jsme se pro tuto variantu rozhodli. Byla to úžasná zkušenost, nad očekávání příjemná a komfortní a díky RV jsme mohli nejen vidět, ale taky jíst nebo spát na naprosto úžasných a neuvěřitelných místech. Určitě si to ještě zopakujeme!

Pokud jsi dočetl/a až sem a naše zkušenosti cestování s RV Tě zaujaly, máme ještě další stranu zkušeností. V případě zájmu si o ni můžeš napsat.

2. Bav se s místními

Pokud Ti nepřekáží jazyková bariéra, je to jeden z nejlepších způsobů, jak si cestování doopravdy užít a poznat co nejvíce danou zemi. Poznáš místní krásy z trochu jiné perspektivy a třeba Ti poradí i zajímavá místa, kam se vydat.

My jsme se díky angličtině dorozuměli se všemi. Američané jsou velmi milí, vstřícní a komunikativní. Mnohem více než třeba v ČR. Zapříst rozhovor tedy opravdu nebylo nic složitého.

Bavili jsme se i  s důchodci, kteří na stará kolena objíždějí Ameriku s omšelým karavanem, nebo s párem, který si do jednoho národního parku zajel na prodloužený víkend kvůli Dni nezávislosti.

Bylo fajn, že jsme si právě na Den nezávislosti objednali ubytování v kempu, ve kterém nadpoloviční většina hostů byli Američané. Ti berou oslavy tohoto svátku velmi „zodpovědně“, užili jsme si jak hayride, zahráli si oblíbenou hru cornhole o nabídce společného opékání marshmallow. 

Zážitkem bylo také pozorování hvězd a planet u Grand Canyonu, tzv. Star Party, kdy se na velkém prostranství nedaleko samotného kaňonu nacházelo několik desítek hvězdářských dalekohledů i se svými majiteli. Samozřejmostí byl výklad hvězdáře a drobná společenská konverzace.

První otázka, na kterou se všichni Američané ptají, je „odkud jste?“ Na odpověď „z České republiky“ reagovali různě. Někdo se nás bez obalu zeptal, jestli to není někde v Rusku. Většina ale jen tak pokývala hlavou, jakože ví, ale v očích jim bylo vidět, že netuší…

Českou republiku doopravdy znalo jen pár astrologů, přistěhovalkyně z Německa a pán pracující v obchodě s pivem. Prý mají celou českou sekci .

Setkali jsme se ale i s otrlejšími otázkami, třeba jak hodnotíte prezidenta Trumpa a politiku USA.

3. Nenavštěvuj jen turistická místa

My jsme se třeba náhodou dostali do skanzenu prvních osadníků, kde nás navlíkli do dobových oblečků, ve kterých jsme si pak skanzen prošli. Milé důchodkyně nám vyprávěly, že se dobrovolně o toto historické oblečení starají. Opravdu bylo jak ze škatulky, vyvoněné a vyžehlené, až byla škoda ho obléct a lemy dlouhých sukní obalit ve všudypřítomném prachu. Byl to opravdu velmi příjemný zážitek.

Jindy jsme se ve velkém vedru rozhodli navštívit místní koupališti v Blandingu. Sprchy před vstupem se tam nevedou, a tak jsme se jen převlékli a skočili do podezřele vypadající vody plné chlóru. Pocit trochu vylepšila půlhodinová přestávka, kdy všichni vylezli z vody, a prý se měla voda čistit. Personál ale jen přidal další chlór. 

Poprask na tomto koupališti způsobily i mé nohavičkové plavky. Američané nosí pouze koupací  šortky, takže o ukazování prstem a vtipné poznámky na můj koupací oděv nebyla nouze.

Zavítali jsme třeba i do malého muzea dinosaurů. Bylo pojato úplně jinak než v Evropě, celé to tam bylo obložené plakáty ze slavných filmů a komiksů s dinosaury a informací bylo buďto pomálu, nebo o něčem až příliš. Ale rozhodně to bylo zajímavé srovnání…

4. Neutop se v plánování

Při plánování itineráře cesty s RV doporučujeme každé 3-4 dny mít v itineráři tzv. den „pauza“. Právě tyto pauza dny byly pro celkový pocit z dovolené nedocenitelné. Programem pauza dnů byl většinou dlouhý přesun nebo obstarání užitečných služeb (např. praní nebo dumpování), ale dvakrát jsme pauza den využili dodatečným zařazením přírodní zajímavosti do programu – jeden den jsme strávili rekreováním u překrásného jezera Isabella. A na večer jiného pauza dne jsme obdivovali masiv národního parku Capitol Reef ve světle zapadajícího slunce.

Máme sepsaný i detailní deník po dnech o jednotlivých v USA navštívených místech, pokud by Tě to zajímalo, napiš si o něj.