Ceny města Brna získaly osobnosti spjaté s Masarykovou univerzitou

Město Brno ocenilo sedm lidí, kteří působí či působili na MU, nebo jsou jejími absolventy.

Celkem patnáct osobností získalo Cenu města Brna pro rok 2020. Jsou mezi nimi i dva profesoři Masarykovy univerzity, neurolog Ivan Rektor a vedoucí Centra pro dějiny obrazu Lubomír Slavíček. Cenu získali také absolventi MUNI, sportovní lezec Adam Ondra, chemik Jaroslav Cihlář, kreslířka Marie Plotěná a architekt Petr Pelčák. Cenu obdržel také bývalý ředitel Středoevropského technologického institutu CEITEC Markus Dettenhofer. Město ocenění předává za obohacení veřejného života a příspěvek k posílení dobrého jména Brna.

Profesor Ivan Rektor studoval na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity a specializoval se na neurologii. Od roku 1992 pracoval jako vedoucí Neurologického ústavu MU ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně a od roku 2013 dosud působí jako vedoucí Centra neurověd, výzkumu mozku a mysli Středoevropského technologického institutu CEITEC. Je mezinárodně uznáván díky svému neurologickému výzkumu přeživších holokaustu. K bádání jej inspiroval rodinný příběh jeho rodiče byli za 2. světové války partyzáni na Slovensku, prarodiče z otcovy strany i část rodiny zahynuli v koncentračním táboře. První výsledky dlouholeté studie ukázaly, že fyzické následky holokaustu zůstávají přítomny v mozku těch, kdo přežili, a zároveň by mohly ovlivnit duševní zdraví nejméně tří generací téže rodiny.

Profesor Lubomír Slavíček vystudoval dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Od roku 1972 působil na Krajském středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Brně, v roce 1975 přešel do Národní galerie v Praze, kterou v letech 1991 až 1993 i řídil. Později se vrátil na Masarykovu univerzitu, kde se stal vedoucím Semináře dějin umění a na tomto pracovišti vyučuje dosud. Svým pedagogickým přístupem se mu podařilo vychovat silnou generaci historiků působících na poli dějin umění. Zaměřil se na dějiny sběratelství a mecenátu čili kulturních investic a na zpracování výsledků této činnosti v Čechách a na Moravě. Byl u nás jeden z prvních historiků umění, který se tímto dnes tak aktuálním tématem začal zabývat moderními metodami.

Adam Ondra se od dětství věnuje sportovnímu lezení, v němž se přes své mládí stal žijící legendou. Již ve dvanácti letech se zařadil mezi deset nejlepších světových lezců na obtížnost. V této disciplíně je trojnásobným mistrem světa i mistrem Evropy. Kromě toho má ze světových, evropských i domácích šampionátů mnoho dalších medailových úspěchů, z nichž některých dosáhl také v boulderingu či kombinaci. Kromě závodního lezení se věnuje i sportovnímu lezení v horách a bigwallům. Jako první zvládl trasu Change v Norsku, ve své době patrně nejtěžší na světě. V roce 2016 vylezl stylem RP bez návratu na zem 32délkovou cestu Dawn Wall na masivu El Capitan. V roce 2017 jako první na světě pokořil cestu o obtížnosti 9c, a to Silence v norském Flatangeru. Během své sportovní kariéry vystudoval nejprve Gymnázium Matyáše Lercha, později získal bakalářský titul v oboru podnikový management na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity.

Profesor Jaroslav Cihlář získal doktorský titul v oboru fyzikální chemie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Pedagogickou a vědeckou činnost pak zahájil v roce 1978 na Vysokém učení technickém v Brně. Významná je jeho tvůrčí činnost zaměřená na výzkum pokročilých keramických materiálů. Podílel se také na vzniku Středoevropského technologického institutu CEITEC. V současné době přednáší na Fakultě strojního inženýrství a Fakultě chemické.

Marie Plotěná absolvovala Střední školu uměleckých řemesel a Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity. Věnuje se kresbě, karikatuře, ilustraci, malbě, pracovala i na prostorových objektech. Od poloviny 70. let se soustředila především na kreslený humor, který v její tvorbě postupně zaujal prvořadé místo. Autorka tak reaguje na úsměvné a občas absurdní momenty všedního dne, často pracuje s mnohovýznamovostí slov, kdy svojí subtilní stylizovanou obrysovou kresbou doslovně interpretuje užívaná slovní spojení. Současně s kreslířskou produkcí se Marie Plotěná věnuje i speciální výtvarné technologii drásaným pastelům , které tematicky korespondují s její kreslířskou tvorbou. Její kreslený humor byl publikován v denním tisku a v časopisech u nás i v zahraničí, její osobitý styl se dlouhodobě uplatňuje i v knižní ilustraci (například v publikaci věnované biblickým příslovím). ystavuje doma i v zahraničí, účastní se mezinárodních přehlídek kresleného humoru a za svou tvorbu získala četná tuzemská i zahraniční ocenění.

Profesor Petr Pelčák vystudoval Fakultu architektury VUT v Brně a studoval také dějiny umění na Masarykově univerzitě. Po absolutoriu byl zaměstnán v atelieru Viktora Rudiše v brněnském Stavoprojektu. Na počátku 90. let pracoval v architektonické kanceláři Wilhelma Holzbauera ve Vídni, v letech 19922007 ve společné kanceláři s Petrem Hrůšou. V roce 2008 založil architektonickou kancelář Pelčák a partner architekti. Je autorem mnoha publikací zabývajících se teorií či historií architektury. V Brně je jeho jméno spjato s přestavbou Fakulty informatiky a Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, s realizací objektu Trinity a Galerie Vaňkovka či s právě probíhající výstavbou polyfunkčního bloku v ulici Trnité. Petr Pelčák patří mezi přední české architekty, je také respektovaným znalcem a propagátorem moderní brněnské architektury.

Markus Dettenhofer vystudoval mikrobiologii a imunologii na University of California v Berkley a v roce 1999 získal titul Ph.D. z molekulární mikrobiologie a imunologie na Johns Hopkins University. Od roku 2012 do roku 2020 byl zaměstnán na Masarykově univerzitě v pozici výkonného ředitele Středoevropského technologického institutu CEITEC, kam byl zvolen na základě mezinárodního výběrového řízení. Projekt vznikal s ambicí vytvořit na jižní Moravě vědecké centrum se špičkovým vybavením a elitními pracovníky. Markus Dettenhofer se tohoto nesnadného úkolu, na němž měl velký podíl zodpovědnosti, energicky ujal a tyto náročné cíle splnil. CEITEC je stále častěji spojován s pojmem excelentní věda a je chápán jako špičkové pracoviště nejen v regionálním, ale i v evropském kontextu. Enormní důraz kladl Dettenhofer na zvyšování kvalitativních výkonů vědeckých pracovníků CEITECu, rozvoj studentů, a vývoj mezinárodní vědecké spolupráce. Markus Dettenhofer také usiloval o popularizaci vědy v rámci brněnské veřejnosti, například organizováním zábavně-vzdělávacích akcí.