Včerejší projev ČSAF z demonstrace proti NATO

Rád bych vás na této demonstraci přivítal za Československou anarchistickou federaci.
Mnozí si možná řeknou – proč se dnes vlastně scházíme, když zasedání NATO začíná až zítra a jejích údajně světodějných jednání se tato akce nijak nedotkne. Nuže, scházíme se proto, abychom upozornili na jeden paradox.
Denně zemře na této planetě několik desítek tisíc lidí na nedostatek základních lidských potřeb, mezi něž bezpochyby patří například pitná voda. Během jednoho roku to je něco mezi desíti a dvacíti miliony lidmi.
Dnes se v Praze setkávají čelní státníci na slavnostních večeřích. Už od začátku týdne si můžeme číst v novinách o lahůdkách, kterými je budou tady a na Pražském hradě krmit. Ještě s plnou pusou nám pak budou určitě vypravovat něco o své válce proti terorismu, o humanitárních bombardováních a o nutném boji za osvobození různých národů světa z područí zlých diktátorů.
Není ale právě bída podhoubím nejrůznějších zel na světě, včetně terorismu? Ekonomické ale i vojenské pohyby posledních dvaceti let, shrnuté pod poněkud matoucí nálepku globalizace, vzaly obrovskému počtu lidí perspektivu na slušný život a podíl na rozhodování o životě jejich společenství. Mohou se tedy jejich hlavní aktéři divit, když se jim tento jimi vyvolaný proces vrací zpět jako bumerang? A mohou se divit tomu, když se i někteří jejich dosavadní spojenci, elity zemí třetího světa, které jim dosud pomáhaly okrádat „své“ obyvatelstvo, se v situaci, kdy mají před sebou perspektivu bezmezné poslušnosti a postupného ztrácení na významu, obrátí proti nim?
Lidé, kteří dnes hodují v Praze, nechtějí ovšem zjevně na tomto stavu světa nic měnit. Právě naopak. Jejich „válka proti terorismu“ není ničím jiným, než pokračováním této politiky a ekonomiky jinými prostředky. Má být dalším potvrzením tohoto nespravedlivého systému, tohoto systému, který vylučuje narůstající počet lidí z možnosti prožít svůj život plně a důstojně. Za teroristu je označován každý, kdo nesouhlasí se statutem quo a hodlá proti němu vystupovat radikálnějšími prostředky, než je psaní petic, zdaleka nejen islamističtí fanatici.
My se ale nehodláme zaleknout takovéhoto osočování. Nelekáme se ani policejních represí, které v souvislosti se summitem dosáhly až absurdní míry. Opravdu nás nezastraší výhružky arogantního frajírka, který z křesla ministra vnitra omezuje práva nás a mnoha dalších na svobodné vyjádření svého názoru, uzavírá hranice a inscenuje nechutné provokace. Nebojujeme proti tomuto ubožákovi. Nestojí nám za to. Bojujeme proti celému systému a právě dnes stojíme proti jeho špičkám. To, že se proti nám tento systém brání popřením zákonů a práv, které údajně garantuje, je jenom logické a alespoň to znovu ukazuje jeho skutečnou podobu.
Dnes nás proti nim stojí jen relativně málo a zdálo by se že tento náš boj je beznadějný. Není tomu ale tak. Jejich odporný kapitalistický systém je neudržitelný a dříve či později zanikne. Záleží jen na tom, zda sebou vezme i celý život na této planetě, nebo zda bude toto soukolí včas zastaveno. Záleží jen na tom, zda zvítězí páni, kteří dnes hodují za policejními zátarasy, nebo my, proti kterým tato policie stojí. Každý z nás by se měl přičinit o to, aby nastala ta druhá možnost.
Děkuji za pozornost.