Kultura, design a export: kamínky do mozaiky - Japonsko, Tokyo

Cyklus obrazů českého malíře Alfonse Muchy Japonce nadchl. Výstavu cyklu Slovanská epopej v Tokiu před třemi lety navštívilo přes 650 tisíc lidí. Zájem veřejnosti zvedla i návštěva císařského páru, kterou sledovala japonská média.?

Výstava Slovanské epopeje byla v roce 2017 vůbec nejnavštěvovanější v Japonsku a třetí nejnavštěvovanější výstavou výtvarného umění na světě. Foto: Eva Takamine, České centrum v Tokiu

Alfons Mucha se stal úspěšným ambasadorem své země 80 let po své smrti. Není pochyb, že to byla jedna z mimořádných kulturních událostí, které pomáhají také české ekonomické diplomacii. „Výstava Slovanské epopeje byla v roce 2017 vůbec nejnavštěvovanější v Japonsku a třetí nejnavštěvovanější výstavou výtvarného umění na světě,“ vzpomíná Eva Takamine, šéfka Českého centra v Tokiu.

„Podobné výstavy a další kulturní akce dál zvyšují povědomí Japonců o České republice, což vytváří nadějné podhoubí také pro rozvoj vzájemných hospodářských vztahů,“ říká český ekonomický diplomat v Tokiu Stanislav Beneš. Kultura se podle něj v Japonsku podílí na vytváření obrazu dané země ještě více než v jiných částech světa.

Každá úspěšná kulturní akce je dalším kamínkem do celkové mozaiky, kterou se prezentujeme. Platí to všude v zahraničí, země vycházejícího slunce je v tomto ohledu vhodným námětem pro případovou studii.

Smetana, Čapek a další

Stanislav Beneš upozorňuje, že kamínků v mozaice není díky české kulturní historii málo – Japonci znají Bedřicha Smetanu, Antonína Dvořáka, bratry Čapkovy nebo i právě zmiňovaného Alfonse Muchu. I z tohoto výčtu je patrné, že řada Japonců má blízko k české vážné hudbě. Eva Takamine poukazuje na další souvislosti: „V Praze žije a působí hodně japonských hudebníků i studentů hudby. A Smetanova skladba Vltava s japonským textem pro smíšený sbor se objevuje přímo v učebnicích hudební výchovy.“

Mezi nejvlivnější osobnosti tamní architektury Japonci často řadí Antonína Raymonda, architekta českého původu, který do 70. let minulého století v zemi vycházejícího slunce působil. „Samozřejmě ne všichni Japonci vědí, že třeba Antonín Raymond nebo Alfons Mucha byli Češi,“ zdůrazňuje Stanislav Beneš. „Snažíme se ale na to všude upozorňovat a využít úspěchů české kultury, včetně právě japonského nadšení pro umělecký styl Art Nouveau, také v ekonomické diplomacii.“

Eva Takamine připomíná, že silnějšímu propojení jména Alfonse Muchy s Českou republikou pomohla právě výstava Slovanské epopeje: „Dříve byl Mucha považován za Francouze a Japonci jeho příjmení vyslovovali jako Mjuša.“

Kreativní nástup

Eva Takamine se domnívá, že japonský zájem o českou kulturu nabízí nové příležitosti k bližšímu kontaktu v nejrůznějších oborech. Srozumitelným styčným bodem pro obě strany se tak stává celé odvětví kulturních a kreativních průmyslů, které zahrnuje například i film, divadlo, knihy nebo design.

„V Japonsku obvykle trvá řadu let, než se podaří dojednat obchodní kontrakt. Celkové kulturní podhoubí je tady důležitější než v zemích s přímočařejší podnikatelskou kulturou,“ vysvětluje Stanislav Beneš. Stále významnější roli ve vzájemných vztazích v oblasti kulturních a kreativních odvětví by podle Stanislava Beneše mohl hrát herní průmysl.

Podle šéfky Českého centra je v Japonsku také hodně fanoušků českých ilustrovaných knih, animovaných filmů nebo loutkového divadla. Od loňského roku po Japonsku putuje výstava 100 let českého designu, pořádaná ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze. Na organizaci doprovodné výstavy v Českém centru spolupracovalo také místní obchodní zastoupení firmy Brokis – jednoho z předních exportérů českých designových svítidel.

Díky výstavě českých hraček v Českém centru a Tokijském muzeu hraček navázalo kontakt s japonskými partnery hned několik českých výrobců. „Hračky z této výstavy se nyní v Japonsku prodávají,“ dodává Eva Takamine.

Japonci měli možnost se seznámit také s českým a někdejším československým designem. Foto: Eva Takamine, České centrum v Tokiu?

Co je dnes trendy?

Zakladatelka Designbloku – největšího festivalu designu ve střední Evropě – Jana Zielinski před více než rokem v rozhovoru pro časopis MED prohlásila, že český design začal být v mezinárodním měřítku nesmírně trendy. Za zvlášť cenné označila to, že designové výrobky vznikají v tuzemsku, v lokálních podmínkách.

A jak Jana Zielinski vidí situaci dnes, v době koronavirové krize? Momentálně je velmi těžké určit, co je trendy. V důsledku krize jsme se podle ní dostali o notný kus zpět a řada českých značek teď bude obtížněji navazovat na své předešlé úspěchy.

Příkladem může být české sklářství – jeden z oborů, jehož renomé stojí především na kvalitním designu. Významný podnikatel v tomto oboru Martin Wichterle upozornil, že sklářství se do značné míry „svezlo“ s krizí cestovního ruchu a gastronomie.

Průmyslový design spadá do široce definovaného odvětví kulturních a kreativních průmyslů. Právě design propojuje kreativní ekonomiku s mnoha českými tradičními obory včetně například strojírenství. Martin Wichterle to ukazuje na příkladu tramvaje – pokud ji chce exportér vyvézt do západní Evropy, zdaleka už nesoutěží jenom technickou kvalitou a cenou. Zákazníci požadují, aby tramvaj byla hezká, a váha tohoto kritéria roste.

Design jako inovace

Jana Zielinski se domnívá, že bychom měli uznat design jako inovaci. V Česku jsme totiž dosud inovace chápali příliš technicky. Nový atraktivní design si zaslouží podobnou podporu jako aplikovaný výzkum, který je zaměřený na vylepšování technických parametrů českých výrobků.

Zakladatelka Designbloku připomíná, že řada českých firem si uvědomila potřebu spolupráce s designéry během hospodářské krize v letech 2008-2009. Současná krize by navzdory všem problémům nakonec mohla být také v něčem přínosná. Možná si více uvědomíme, že budoucí úspěchy českého exportu se rodí jak ve výzkumných laboratořích, tak v designérských studiích.

JAN ŽIŽKA

&

??