AKAT: 7 mýtů spojených s důchodem aneb Proč neřešíme zajištění na stáří?

Že je český penzijní systém dlouhodobě neudržitelný, je známý a často opakovaný fakt. Že stát se nepostará a bude jen hůř, slyšíme ze všech stran. Přesto však stále někteří před problémem zavírají oči a čekají, že se to „nějak vyřeší“. Často i proto, že místo faktů věříme nepodloženým mýtům.

1)      Důchodu se stejně nedožiju

Tak toto neví nikdo z nás. Věk odchodu do důchodu se sice posunuje, zároveň ale roste i věk dožití. V roce 2018 bylo ve věkové kategorii 65 a více let 19 % obyvatel, v roce 2025 to bude 22 % a v roce 2050 to bude už každý třetí Čech. V současné době tráví senioři v důchodu zhruba 25 let. Navíc roste nejen celkový věk, ale také se prodlužuje doba tzv. aktivního stáří, tedy počet let, kdy už pobíráte důchod, ale stále chcete žít aktivní život, cestovat, dopřávat si zážitky. A to není zadarmo.

2)      Nemám na to, abych platil horentní poplatky penzijním společnostem. Radši si nechám peníze na běžném účtu.

Společnosti, které hospodaří s penězi určenými na penzijní spoření, jsou nuceny se řídit zákonem. Účastnické i transformované penzijní fondy tak mají zákonem regulované poplatky na úrovni, která je nižší než u drtivé většiny finančních produktů. Platí z nich například náklady na zhodnocení prostředků účastníků penzijního spoření, provize a samotnou správu fondů. Tyto fondy si tedy nemohou stanovit poplatky dle svého mínění. Proto je doplňkové penzijní spoření jeden z nejlevnějších finančních produktů.

3)      Splácím hypotéku a tím se zajišťuju na stáří

Obzvláště v Čechách platí vlastní nemovitost za záruku poklidného života ve stáří. Podnájem není u rodin příliš oblíbený, tím spíš, když uváží, že se nájem často vyrovná splátce hypotéky. Když člověk po dvaceti, třiceti letech splatí hypotéku, uleví se mu, přibude disponibilních prostředků z měsíční výplaty a zároveň ho v penzi nečeká placení podnájmu. To je určitě fajn základ, jenže nemovitost vám složenky za energie nezaplatí, a pokud nechcete jen „dožít“, ale důchod si aspoň trochu užít, musíte na to mít.

4)      Posílám na penzijko tři stovky měsíčně, tak jsem v klidu.

Penzijní připojištění by mělo tvořit základní kámen našeho zabezpečení i přesto, že vzhledem k současným nízkým úrokovým sazbám na trhu nepřináší žádné zásadní výnosy. Záleží nicméně na jeho nastavení. S blížícím se věkem odchodu do důchodu bychom měli volit konzervativnější investiční strategie, zatímco pokud nám do důchodu ještě zbývá spousta času, můžeme si dovolit být odvážnější a volit strategii dynamičtější, s perspektivou vyššího výnosu. Tak jako tak, na penzijko si sice můžete posílat, kolik chcete, nicméně příspěvek pod 500 Kč měsíčně ztrácí smysl, optimální částkou je 1000 Kč, kdy čerpáte maximální příspěvek státu.

5)      Investice nepotřebuji, ty jsou jenom pro bohaté

Ani s penzijkem  se nedá říci, že budete v důchodu za vodou. Jako další stavební kámen je důležité zvolit vhodný způsob investování. Pro zajištění na stáří jsou určeny především pravidelné investice. Drobným investorům umožňují investovat i menší částky od několika stokorun měsíčně a zároveň automaticky zajišťují diverzifikaci portfolia. Navíc jsou nastaveny tak, aby zohlednily v dlouhodobém horizontu různé tržní krize, které mohou nastat.

6)      Svěřit peníze institucím je zbytečné riziko.

Mnozí mají strach, že o úspory, které svěří penzijním fondům nebo obecně jakékoli finanční instituci mohou přijít. Potvrdil to i nedávný průzkum finanční gramotnosti Čechů Ministerstva financí, podle kterého tři čtvrtiny respondentů raději spoří na bankovních účtech nebo prostřednictvím stavebního spoření a za posledních pět let se významně zvýšil i podíl těch, kteří spořili také v hotovosti (z 34 % na 58 %). Češi jsou prostě konzervativní.

Je sice pravda, že s výjimkou transformovaných fondů už neplatí povinnost fondů skončit každý rok v kladných číslech, lze ale například spořit se zárukou, že na konci programu bude na penzijním účtu nejméně taková částka, kterou jste do něj celkově vložili. Navíc penzijní připojištění prošlo k 1. 1. 2013 zásadní změnou, kdy došlo k oddělení majetku akcionáře a účastníka penzijního připojištění, čímž se produkt stal průhlednějším a bezpečnějším. Takže netřeba se obávat.

7)      Stát se nějak postará, přece musí. Důchodová krize je jen fáma

Bohužel není. Současný průběžný důchodový systém vychází z principu, že lidé v produktivním věku ze svých daní platí důchody seniorů a očekávají, že jejich důchody zajistí budoucí generace. Funguje to, ovšem za předpokladu růstu populace. A zde je jádro problému: populace naopak stárne a tím klesá i přísun prostředků do systému. Nezadržitelně se tak blížíme ke stavu, kdy ve státní kase na důchody prostě nebude dost. Ani posouvání věku odchodu do důchodu a další spíše kosmetické změny parametrů nic neřeší. Reforma je nevyhnutelná, ale zároveň velmi nepopulárním tématem, a tak se do ní nikdo nehrne. A tak nám občanům nezbývá nic jiného, než vzít svoji penzi do vlastních rukou, a to čím dříve, tím lépe. 

Jana Brodani, výkonná ředitelka Asociace pro kapitálový trh ČR