Sussman: Opomíjený argument pro rozdělení velkých technologických firem

Ředitelé velkých technologických společností nedokázali přesvědčit členy amerického Kongresu o tom, že s jejich společnostmi je vše v pořádku a není třeba žádné legislativní intervence. Na stránkách ProMarket to tvrdí Shaoul Sussman s tím, že otázkou již není, zda tyto firmy mají příliš velkou tržní sílu, ale to, jak s ní naložit. Podle Sussmana na to poukazuje zejména jedna prostá věc, která se během slyšení v Kongresu několikrát opakovala. A která může být hlavním argumentem pro rozdělení velkých technologických firem.

Všichni ředitelé opakovaně odpovídali, že „o tomhle nic neví“. Tato fráze byla podle Sussmana používána frekventovaně a při různých příležitostech a když politici trvali na jiné odpovědi, obvykle se dozvěděli, že ředitel se o tuto oblast moc nezajímal. „Je zřejmé, že v některých případech šlo o snahu nesdělit nějaké inkriminující informace, ale v řadě případů byla tato odpověď upřímná,“ píše Sussman a za příklad dává ředitele Amazonu Jeffa Bezose.

Bezos byl tázán na platformu Twitch – na její vztah k dalším aktivitám Amazonu, jako jsou cloudové služby či maloobchod, a na to, jakým konkrétním způsobem umožňuje přístup k službám, které nabízí. Bezos na to odpověděl, že se musí zeptat, protože neví. Podobně Bezos odpověděl na otázku týkající se toho, jaké zboží Amazon skutečně doručoval během pandemie, kdy hovořil o tom, že bude posílat jen nezbytné a základní zboží.

Ředitel Applu Tim Cook zase odpověděl, že není pravda, že v App Store jsou upřednostňováni někteří developeři aplikací. Na další otázku týkající se konkrétně Baidu a pomoci, které se této společnosti dostává, Cook odpověděl, že o tom nic neví. Sussman tvrdí, že takové odpovědi ukazují hodně o vnitřní kultuře velkých technologických firem. Podle něj se zdá, že vedení těchto společností se snaží dosáhnout růstu za každou cenu a zároveň na oko implementují politiku, která má bránit zvýšenému tlaku regulátorů.

Sussman se také ptá, zda problémy spojené s velikostí technologických gigantů může řešit jen regulace, nebo zda se prostě staly již příliš velké na to, aby byl jeden člověk schopen udržet si přehled o jejich činnosti. Poukazuje v této souvislosti i na společnost Western Union, která kdysi měla monopol na telegrafické služby. Američtí zákonodárci u ní již od roku 1860 uvažovali o zestátnění, alternativou byly pokusy o podporu firem, které se mohly stát významným konkurentem.

Zastánci těchto řešení se ale mezi sebou nedokázali dohodnout. Ti první vnímali snahy o podporu konkurence jako něco, co by zavánělo případnou korupcí. Ti druzí zase protestovali proti zestátnění, protože se obávali narušení fungování svobodného trhu. Na konci devatenáctého století přitom Arthur Stone Dewing poukazoval na to, že ve společnosti převládl názor „větší je lepší“. Tedy že velké firmy jsou pro celou ekonomiku výhodnější a řada odvětví spěje ke konsolidaci. Dewing nicméně tvrdil, že firma se může stát příliš velká a dostat se do stavu, kdy její vedení není schopno uřídit a uhlídat všechny důležité věci. Řada z nich mu tak uniká, dochází k plýtvání a podobně.

Sussman míní, že tyto závěry, starší více než 100 let, se přesně hodí na dnešní technologické giganty. Poukazuje například na to, že Amazon si účtuje poplatky za uskladnění zboží v jeho skladech, které jsou výrazně vyšší než u konkurenčních skladů. Takže buď Amazon zneužívá svou tržní sílu, nebo jeho velikost přináší nižší efektivitu a vyšší náklady, které musí pokrývat vyššími sazbami za uskladnění. Amazon konkrétně požaduje 75 centů za krychlovou stopu za měsíc mimo sezónu a 2,4 dolaru v sezónních měsících. Průměr u skladů v USA a Kanadě ale podle průzkumu z roku 2019 dosahuje 50 centů. Pokud má tedy stát správně postupovat vůči velkým technologickým firmám, musí v první řadě pochopit, že tu neplatí „větší je lepší“.

Zdroj: ProMarket