Deprese v těhotenství způsobují atypické stárnutí mozku dítěte

Neurovědkyně Klára Marečková z Masarykovy univerzity odhalila souvislosti mezi depresemi matek a úzkostmi jejich dětí v rané dospělosti.

Příznaky deprese u matek během těhotenství jsou spojené s atypickým stárnutím mozku jejich potomků, které se pojí s většími úzkostmi a náladovostí v rané dospělosti. Zjistila to neurovědkyně Klára Marečková z výzkumné skupiny Milana Brázdila z institutu CEITEC MU ve spolupráci s kanadskými vědci z Centra pro závislost a duševní zdraví v Torontu. 

Vývoj mozku ještě před narozením je stěžejní pro formování jeho struktury i funkčních spojení, které ovlivňují riziko výskytu neuropsychiatrických poruch. Protože až čtyřicet procent žen se během těhotenství potýká s příznaky deprese, která je pak spojena s příznaky úzkosti a deprese u jejich potomků, chtěli vědci odhalit konkrétní mechanismy, jež za tímto propojením stojí.

„Na základě předchozího výzkumu popisujícího sdílené biologické mechanismy mezi depresí a stárnutím, který prokázal, že deprese může souviset se zrychleným molekulárním stárnutím, jsme předpokládali, že spojení mezi depresí matek během těhotenství a úzkostí a depresivními příznaky u potomků by mohlo být, přinejmenším částečně, vysvětlené odchylkami od normativních vývojových trajektorií mozku,“ vysvětlila Klara Marečková, první autorka studie.

Česko-kanadský výzkumný tým nakonec prokázal, že vyšší míra depresivních symptomů u matky souvisí se zrychleným stárnutím mozku u potomstva. Jak vysoký, tak nízký věk mozku je přitom u dospívajících spojený se zvýšeným výskytem příznaků úzkosti a deprese. Ke vzniku těchto stavů by tedy mohlo přispívat jak rychlejší, tak pomalejší zrání mozku. Vědci také poukázali na to, že zrychlené stárnutí mozku může vysvětlit vztah mezi mírou depresivních symptomů u matek během těhotenství a příznaky deprese u jejich potomků v rané dospělosti.

Velká data z dlouhodobých studií

Cesta k výsledku nebyla jednoduchá. Protože se struktura mozku mění s věkem, museli odborníci nejprve tyto změny namodelovat pomocí velkého souboru dat. Použili k tomu model takzvané Neuroatomatomické predikce věku (NAPR), který je založený na datech magnetické rezonance mozku od tisíců jedinců ve věku 6-89 let. K odhadu věku mozku dospělých jedinců pak využili data z české dlouhodobé studie těhotenství a dětství ELSPAC, která sledovala děti narozené v letech 1991-1992 po více než 20 let, a podrobila je i vyšetření magnetickou rezonancí ve věku 23 až 24 let.

Vědci se díky modelu a snímkům lidí ze studie přesvědčili o tom, že ne každý mozek stárne stejnou rychlostí. „Když jsme vypočítali věk mozku našich účastníků, všimli jsme si, že zatímco jejich chronologický věk byl 23 až 24 let, věk jejich mozku se pohyboval v rozpětí od 14 do 41 let. Rozdíl mezi věkem mozku a chronologickým věkem se tedy pohyboval od -10 do +20 let,“ vysvětlila Marečková.

Vědci proto posoudili vztah mezi depresivními symptomy matek během těhotenství, rozdílem věku mozku a chronologickým věkem, a příznaky deprese v mladé dospělosti. To ukázalo, že respondenti s většími odchylkami od normativního vývoje mozku, pozitivními i negativními, měli více příznaků úzkosti a deprese. Složitější modelování pak odhalilo, že u těch, jejichž věk mozku byl vyšší než chronologický věk, dokonce zrychlené zrání mozku vysvětlovalo vztah mezi mírou deprese u matek během těhotenství a mírou symptomů úzkostí a deprese u jejich potomků v rané dospělosti.

Výsledky práce tak potvrzují, že dopad depresivních příznaků u matky během těhotenství na zdraví potomků může být dlouhodobý. Zároveň poodhalují mechanismus, který by mohl tento jev vysvětlit, a pomoci tak porozumět tomu, jak se vystavení rizikovým faktorům v prenatálním období může odrazit ve vyšší náchylnosti k neuropsychiatrickým onemocněním v dospělosti. „Náš výzkum může také podpořit úsilí o včasnou intervenci a prevenci depresí,“ podotkla Marečková.