Jaké jsou vyhlídky domácího akciového trhu? Analýza

  Český Telecom (ČTc) pokračuje ve svém dlouhodobém poklesu již 3. rokem. Během této doby se objevily mnohá oznámení brokerů, že akcie je podhodnocená - když protla 600 Kč za akcii, 500 Kč, 400 Kč, 300 Kč, nebo když dosáhla svého minima po událostech loňského 11. září (k němuž se opět začína přibližovat). Bohužel recese kapitálových trhů v zahraničí je natolik silná, že dopad každé špatné zprávy je velký, na pozitivních se hledají chyby. Když měla společnost zájem dokoupit zbylou polovinu v Eurotelu, akcie padaly, protože nabízená odkupní cena (cca 50 mld) se zdála akcionářům vysoká. Ale když z obchodu sešlo, padaly dál - Eurotel přeci představoval protiváhu klesajících zisků z hovorného pevných linek. Když vláda odložila privatizaci, bylo zle, analytici říkali, že brzká privatizace akciím společnosti pomůže. A ve chvíli, kdy k tomu trochu nečekaně došlo, sestup pokračuje, protože smlouva ještě není uzavřená a neví se nic o plánech kupujícího dánsko-německého konsorcia. Stojí za zmínku, že odkupní cena (cca 360 Kč na akcii) je prakticky rovna hodnotě nerozděleného zisku pripadajícího na polovinu akcií Telecomu, navýšené o příslušnou část v Eurotelu tak, jak ji loni sám Telecom ocenil. Je-li tedy současná cena na úrovni 220 Kč, nejedná se o podhodnocenou akcii? Odpověď zní, že na tom zas moc nezáleží. Přestože se jedná o zdravou ziskovou nezadluženou společnost, je pověst telekomunikací a celého technologického sektoru vůbec natolik pošramocená a nedůvěra investorů velká, že jen pouhou setrvačností je hodnota akcií tažena stále níž bez ohledu na fundamentální zprávy. Stejně jako v dobách internetového růstu cena bezhlavě rostla, řítí se nyní bezhlavě do propasti - z extrému do extrému (ještě že vláda neprivatizuje internetový podnik). Delší oslabení vystřídá jen krátká korekce. Velmi důležité, pokud dojde k podepsání obchodu rychle a za současných podmínek (naráženo tím na spekulace o snaze snížit odkupní cenu, což opět mělo za následek oslabení, leč dementování těchto informací již opačný trend nepřineslo) bude záměr, co s Eurotelem. Jeho prodej (jedna z přetřásaných možností) by jednoznačně byl negativním signálem. Ani současná nízká cena se však zatím nejeví schopná déle vzdorovat pesimistické náladě zahraničí.
  Ještě hůř jsou na tom České radiokomunikace (ČRa). Ty tam jsou doby, kdy se akcie slunily ve 4místných cifrách, nyní se zdá, že se definitivně ustálily pod úrovní ČTc. Opět sentiment trhů a navíc nedostatek informací od majoritního vlastníka stojí za naprostým nezájmem investorů. Nakupovat se nikomu nechce, takže i malá prodejní objednávka působí prudký pokles kurzu. Nic nepřidají ani časté diskuse, zda by za stávajících podmínek neměla být společnost vyřazena z hlavního trhu, což by asi byl poslední hřebíček. Nicméně vyhlídky ČRa jsou horší než v případě Telecomu.
  Opačným protipólem je tabákový Philip Morris (PM), kde kurzový zisk mnohým přinesl více radosti než samotná tučná dividenda, kvůli níž je tolik vyhledáván. V současné situaci se stal bezpečným přístavištěm vkladů investorů a tato situace zřejmě ještě chvíli přetrvá navzdoru velkému růstu v posledních několika měsících. Je však třeba si uvědomit, že v okamžiku, kdy se celková nálada na burzách obrátí, bude tento typ akcie první na ráně. Navíc zlaté časy tabákového průmyslu jsou již pryč a žaloby ze strany spotřebitelů, snaha vlád navyšovat daň u těchto výrobků a celosvětové tažení zdravotnických organizací dává zahraničním gigantům jednu ránu za druhou, a tak obliba např. samotného amerického PM dostává povážlive trhliny.
  Ještě jedna společnost zavdává k relativní spokojenosti - Komerční banka (KB). Její vyhlídky a hodnocení ratingovými agenturami vyznívají kladně. Nyní dostala konkurenta v podobě rakouské Erste Bank, od které si mnozí slibují příliv tolik potřebných zahraničních investorů. Otázkou zůstává, zda nakonec Erste nebude pouze kopírat vývoj na vídeňské burze. Pro Erste hovoří její silná pozice ve středoevropském regionu a slibovaná vysoká dividendová politika. Pokud se potvrdí očekávaný prudký nárůst zisku KB, stane s v porovnání se svým rivalem levnější a tedy i žádanějším při současných cenách.
  Unipetrol - společnost, kterou privatizace poznamenala opravdu silně. Kupující Agrofert byl pro akcionáře natolik nedůvěryhodný, že se hodnota Unipetrolu na burze rázem smrskla na polovic. Odstoupení Agrofertu však krom menší psychologické korekce návrat k původním hladinám rozhodně nepřinese. Během uplynulého cca třičtvrtě roku se poměry ve společnosti radikálně obrátili - zisk se propadl, panují zde spory, tečku za vším udělaly povodně a především kauza Spolana. A k tomu situace v chemickém průmyslu vůbec není nikterak povzbudivá. Nabídka na odkup se tedy bude opakovat, některé společnosti již oznámili svůj přetrvávající zájem. Faktem však zůstává, že s cenou srovnatelnou s tou starou nikdo nepočítá.
  Firma, u níž se často diskutuje o skutečné ceně a u níž se o podhodnocení hovoří více než rok zcela otevřeně, je ČEZ. Její oblíbenost pomalu stoupá, jak přechází do širšího povědomí. Zdánlivě vše hovoří v její prospěch. Posledními brzdami je nedokončená privatizace a čekání na výsledek (resp. na schválení) propojení s distribučními podniky. Vedení se nechalo slyšet, že počítá s růstem dividendy v příštím roce a jako pomyslnou hranici do budoucna si stanovilo 7,5 Kč na akcii (na mysl tak přichází myšlenka, zda by domácímu trhu nepomohlo zrušení daně, kterou musí podílník z vyplaceného výnosu státu odvádět). Navíc se předpokládá, že své dominantní postavení na trhu si ČEZ nejen udrží, ale dokonce upevní. A konečně, zisku okolo 7 mld se může zdát i Českému Telecomu.
Uvítám jakékoli připomínky a komentáře na patrik_h@seznam.cz