Jak je na tom nyní Čína a co to ukazuje pro nás

Zdá se, že situace v Číně se zklidňuje na rovině zdravotní i ekonomické. Co to znamená pro Západ? Podívejme se dnes na toto téma trochu detailněji spolu s tím, jak vypadá aktuální pandemická situace.

Globální křivka stále prudce stoupá

Celkové aktivní případy Covid-19 ve světě (celkové počty nakažených mínus počet zemřelých a uzdravených) ve světě prošly zatím křivkou, která cca od poloviny února ukazovala na slábnutí epidemie, ale pak se nákaza přenesla do zbytku světa a křivka opět zamířila směrem nahoru:

Zdroj: Worldometers.info

Výše popsaný vývoj posledních dní je dán tím, jak se vyvíjí počet nakažených mimo Čínu:



Zdroj: Worldometers.info

Situace v Itálii:



Zdroj: Worldometers.info

Ve Spojených státech (následující graf) je možná zaděláno na relativně velké turbulence – viz i můj pondělní příspěvek o tom, jak se situace v této zemi může dál vyvíjet ve vztahu k hlubokému rozdělení společnosti, dosavadního unikátního postupu ohledně nákazy a celkové situace v zemi.




Čína se rozhýbává

Značný vhled do toho, jak je na tom čínské hospodářství a země obecně, má podle mne ekonom Michael Pettis, který pracuje a učí v Pekingu. Jednou z jeho klíčových dlouhodobějších tezí je to, že tempo růstu čínského hospodářství bude výrazně pod tím, jaké cíle má vláda (ekonom odhaduje tak 3 %). Měl by to být přirozený důsledek toho, jak se bude ekonomika posouvat od výroby ke službám, od investic ke spotřebě. Tuto dlouhodobější tezi ale dejme nyní stranou a podívejme se na to, co ekonom píše o současném vývoji.

Pan Pettis na Twitteru poslední dny poukazuje na to, že nezaměstnanost se zvedla z 5,2 % na současných 6,2 %. K tomu ekonom dodává, že z tohoto čísla jsou vyjmuti „migrující pracovníci“, kteří ale budou současným vývojem pravděpodobně dotčeni nejvíce. Jinak řečeno, skutečný stav trhu práce by jen z tohoto důvodu byl horší, než by říkalo oficiální číslo.

Podle pana Pettise některé místní vlády volají po tom, aby vláda zavedla systém spotřebních kuponů, který by měl podpořit poptávku. Čímž se dostáváme ke klíčové diskusi o tom, zda, popřípadě nakolik v současné situaci stimulovat poptávku. Pan Pettis se domnívá, že pokud někdy byl čas „pragmaticky“ experimentovat s kupony, či rozdáváním hotovosti lidem, je to nyní. A nejen v Číně, ale i v USA a dalších zemích. Zmiňuje nutnost mezinárodní kooperace, protože se může stát, že některé země by se vezly na snaze druhých. Já takový postoj chápu. Konec konců jsem tu dříve uvažoval nad tím, zda by fiskálně-monetární „peníze z vrtulníků“ nebyly znatelně účinnější, ale také transparentnější a spravedlivější (pokud se to slovo dá v podobném kontextu vůbec použít), než QE, či nulové sazby.

Zhoršení podle ekonoma přinese současný vývoj na straně čínské příjmové nerovnosti, protože současná epidemie, respektive její ekonomické dopady, pocítí zejména ti nejchudší (viz i zmíněný trh práce). Z dennodenního života v Pekingu pak ekonom soudí, že probíhá to, co bychom mohli nazvat dvouvrstvé oživení. Na jednu stranu se totiž do ulic vrací život a dokonce opět dochází k dopravním zácpám. Pro zajímavost viz následující graf srovnávající zácpy s šedým standardem (takže trochu ve stylu „hurá, už se tu zase nedá dýchat“). Podle ekonoma je zřejmé, že chudší část obyvatel je „pozadu“, což se prý projevuje například tím, že v autobusech jezdí tak 2 – 5 lidí.



Pan Pettis se domnívá, že čínská vláda bude nyní tlačit na to, aby se ekonomická aktivita rychle zvedla. V duchu svého dlouhodobého pohledu ale ekonom dodává, že Čína ne vždy rozlišuje mezi tím, zda je ekonomická aktivita skutečně přínosná/produktivní, nebo zda jde jen o aktivity pro aktivitu. Jak jsem zmínil, udržitelný růst tohoto hospodářství se podle něj pohybuje někde kolem 3 %, tedy hluboko pod nějakými cílovými 6 %.

Co jiné zprávy? Třeba na China Morning Post se pak můžeme dočíst, že Liang Hong z China International Capital Corporation (CICC) se domnívá, že země by měla být letos stále schopná dosáhnout i onoho 6% růstu. National Post píše o zlepšujícím se výhledu, vláda hovoří o návratu k normálu již v druhém čtvrtletí. Mimo nejpostiženější oblasti obnovilo produkci 90 % velkých firem, spotřebitel se prý vrací do obchodů. FedEx podle jednoho z uživatelů na Twitteru tvrdí, že poptávka se zvedá rychleji, než firma čekala, 90 – 95 % velkých firem je podle něj v provozu, u malých firem je to 65 – 70 %.

Je Čína vodítkem? A pro koho?

Je Čína vodítkem pro to, jak se bude vyvíjet situace na Západě? Pro jednu z možných odpovědí využiju to, co před dvěma dny napsal na svůj blog americký ekonom Scott Sumner. Ten vysvětloval, že zpočátku se domníval, že pro Evropu a USA bude „desetkrát jednodušší“ udržet epidemii pod kontrolou než v Číně. V této zemi totiž existují přelidněné oblasti a případy nákazy se objevovaly všude. A Čína se také zpočátku starala spíše o cenzuru, než o epidemii samotnou.

„Čínská pozitivní data jsem pak dezinterpretoval v tom smyslu, že jsem se domníval, že i my budeme schopni dostat epidemii pod kontrolu. Je evidentní, že jsem se mýlil a zdá se mi, že akciový trh také,“ psal Sumner. Možná pan Sumner přepnul do druhého extrému, a dělá tak stejnou chybu jako předtím. A možná budou nakonec velké rozdíly i mezi Evropu a USA, i mezi jednotlivými evropskými zeměmi.