Georgieva: Dnešní propojený svět je méně bezpečný

Podáváte si stále ruce s každým, koho vítáte v Mezinárodním měnovém fondu? Touto otázkou začal rozhovor, který německému Spiegelu poskytla šéfka Mezinárodního měnového fondu Kristalina Georgieva. Její odpověď zněla, že ano, ale „kdykoliv může, myje si preventivně ruce“. Fond totiž na jednu stranu musí analyzovat ekonomické důsledky epidemie koronaviru, ale na stranu druhou „musí chránit své zaměstnance“. Georgieva pak uvedla, že MMF nyní nepracuje s jednou hlavní projekcí, ale se scénáři dalšího vývoje, protože ohledně šíření nákazy a jejích ekonomických důsledků panuje vysoká míra nejistoty.

V tom nejlepším případě by koronavirus způsobil jen omezené škody, podobně jako epidemie SARS. Jenže „tento virus je jiný a Čína má nyní dvojnásobnou váhu ve světové ekonomice než před sedmnácti lety“. V roce 2003 navíc světové hospodářství procházelo boomem, nyní tempo globálního růstu klesá a ekonomika čelí řadě nejistot, uvedla ekonomka. Čína podle ní jednala „razantně a konzistentně“ a vláda „dělá hodně, aby zarazila další šíření viru“. Centrální banka v této zemi pak snížila sazby a „napumpovala do ekonomiky 115 miliard dolarů likvidity, aby ekonomickou situaci zlepšila. Což byla správná věc.“

Na podzim MMF hovořil o tom, že světová ekonomika prochází synchronizovaným zpomalením. Od té doby „přišla ekonomická data, která zklamala, a to z Indie, Chile a Hong Kongu, ale na druhou stranu byla dosažena dohoda mezi USA a Čínou, a to snížilo jedno z nejvyšších rizik, která nyní v globální ekonomice panují.“ K tomu se přidala „synchronizovaná reakce centrálních bank po celém světě“ a „řada vlád zvýšila své výdaje ve snaze pomoci růstu“.

Budou dopady citlivé zejména pro Evropu a Německo kvůli jejich úzkým vazbám na čínské hospodářství? Georgieva se domnívá, že „všichni by měli brát v úvahu, že dnešní propojený svět je méně bezpečný“. Projevuje se to například při tenzích ve světovém obchodě, íránském konfliktu, požáru lesů v Austrálii a také u zmíněného viru. „Nejistota je novým normálem,“ míní ekonomka. Na Evropu pak podle ní doléhá nízké tempo růstu, nízká produktivita a inflace a také sazby. Evropa tak „musí z této pasti uniknout“.

„Evropa se musí sama sebe ptát, proč produktivita jejích firem leží tak nízko, v mnoha případech níž než v USA. Jak je možné, že zaostává v oblastech, kterým vděčí za svou dřívější sílu, jako je vzdělání a výzkum? Proč jsou lidé v Bulharsku či Francii schopni číst a počítat hůř než v Singapuru nebo Jižní Koreji?“ zněla odpověď. Podle ekonomky by ku pomoci mohla být i „zelená dohoda“, o které hovoří prezidentka Evropské komise Ursula von der Leyen. Na námitku, že by se k těmto snahám ale musely přidat i jiné země, uvedla, že podle jejích zkušeností tak řada rozvíjejících se zemí ráda udělá. Za příklad uvedla Keňu, která přešla od plánu vybudovat novou uhelnou elektrárnu ke stavbě geotermálních a solárních zdrojů poté, co se jí dostalo pomoci ze strany Světové banky.

Ekonomka se domnívá, že v dnešním propojeném světě je těžké si představit, že by se Spojeným státům podařilo významně ekonomicky odpojit od Číny. Pokud by se tak ale stalo, prosperitě Evropy by to určitě nepomohlo. Ohledně možných rizik ve finančním systému ji podle jejích slov uklidňuje to, že banky jsou nyní stabilnější a mají více kapitálu. Riziko se ale přesouvá z jádra finančního systému na jeho periferii, například k různým nebankovním subjektům, a tomu je třeba věnovat pozornost.

Zdroj: Der Spiegel