Čím si také ODS prohrála volby.

Důchody se stávají obehraným tématem. Opozice v průběhu každého volebního období pravidelně kritizuje právě vládnoucí garnituru za to, že s důchody se nic nedělá, že se nepracuje na koncepci důchodové reformy, že mandatorní výdaje, kde výdaje důchody představují naprosto zásadní položku, jsou neúnosně a zbytečně vysoké atd. Pro mnohé občany jsou tyto hrátky již únavné.

    Prázdné mlácení slámy je doprovázeno kvaziexaktními analýzami, predikcemi demografického vývoje, nesmyslnými a smysluplnými extrapolacemi. Podstata věci je ale jednoduchá, buď se společnost o seniory postará nebo se na ně vykašle. Řada zúčastněných totiž vnímá důchodce jako množinu neurčitých až indiferentních prvků, s nimiž je nutno pracovat na bázi statistických dat. Teprve v okamžiku, kdy poslancova babička nebo senátorův strýček jsou dotčení výší této sociální dávky se u našich ústavních činitelů vybudí sociální cítění a atakují orgány státní správy pohoršenými intervencemi na kvalitu právní úpravy, kterou sami hnětli, formovali a při projednávání provázeli množstvím nejrůznějších poučených příspěvků a hlubokomyslných úvah.

    Vláda sociální demokracie se důchodům „věnovala“ se zvláštním zájmem a zabývá se  jimi v tomto duchu dále. Když už nedokáže přijít s racionální koncepcí důchodové reformy (budiž korektně řečeno, že ono to zdaleka není jednoduché), tak se alespoň pokusí pod tímto nápisem na štítě přemalovat firmu nositele pojištění. Když už v nějakém roce zvýšení důchodů neprovede, tak alespoň vymyslí nevýznamnou modifikaci zákonného ustanovení, na jehož základě se valorizace důchodových dávek provádějí. Když už se odhodlá důchodcům přidat tak málo, jak se dosud v historii nestalo, dlouho před tím o tom mluví a seniory udržuje v naději. Dobře si totiž uvědomuje, že senioři jsou významnou sociální skupinou. Čtvrtina celé populace ale v mase voličů představuje ještě mnohem větší podíl, protože ze „zbývajících“ třech čtvrtin mají volební právo až ti, kdož dovršili osmnáct let věku. Pro mnohé důvěřivé stařenky a staříky pak stačí, že o ně někdo projevuje zájem, „že by dal, jen kdyby měl“. Tím se neříká, že jde o „geronty“ v pejorativním významu tohoto slova, důvěřiví a bláhoví jsou samozřejmě zastoupeni ve všech věkových skupinách, společenská situace důchodců je však přeci jen specifičtější. Oni většinou jen čekají na to, co stát nadělí, jejich aktivní účast na ekonomickém dění je velmi ztížena řadou subjektivních i objektivních faktorů. Z hlediska taktiky volebního boje nutno tuto rafinovanou dlouhodobou strategii ČSSD ocenit. Kdyby ODS více oslovovala důchodce a méně sázela na osobnost svého lídra, byť jinak nepochybně zajímavou, mohla s největší pravděpodobností dopadnout jinak.

      
       Celý článek a další nejrůznější informace, nejen o důchodovém pojištění na:  http://www.geocities.com/Nocoment2001/index.htm,  od tohoto týdne (m.j.) přidána zobrazení dalších poloh do "České Kámasůtry" v rubrice Erotika.