Přesouvají se těžaři z Íránu do centrální Asie?

Rostoucí napětí mezi USA a Íránem ale zapříčinilo nejen růst cen ropy a energií, ale i vznik fám, podle kterých čínští těžaři tuto oblast se svými operacemi opouštějí. Kam? Právě do centrální Asie, tedy primárně do Kazachstánu, Uzbekistánu a Kyrgyzstánu.

Obavy těžařů

Íránu se primárně dařilo lákat těžaře na levné ceny elektřiny, která se ještě v loňském roce pohybovala až okolo 0,7 centů za kWh. Celkově se stát navíc snažil vybudovat přívětivé prostředí pro kryptoměny v čele s jejich těžbou. Právě digitálními měnami chtěli navíc odpovídat např. na sankce USA a další.

I přes to ale těžaři vidí hned několik důvodů, proč ze současné situace mít strach. Prvním z nich může být např. cena za energie, která se nemusí udržet na tak příznivých číslech. Ministr pro energie Homayoon Ha'eri doslova řekl, že její cena je jasně vázaná na tržní faktory jako třeba ceny pohonných hmot v Perském zálivu.

To se projevilo na cenách velice negativně už minulý rok. A právě zvyšování cen vedlo k protestům v přibližně 100 větších městech v Íránu. Navíc ze země vyhnalo už první těžaře, pro které vyšší ceny nebyly únosné.

Mimo to mluvčí téhož ministerstva, Mostafa Rajabi, řekl, že vláda přemýšlí nad revizí existujících regulací. Podle něj by dokonce mohly být těžařské haly ve špičce odpojovány od elektřiny ze státních zdrojů. Za tu označuje cca 300 hodin ročně.

I mimo ceny pak samozřejmě nedělá radost těžařům hrozba ozbrojeného konfliktu. O jeho potenciálu se aktivněji mluví už od začátku ledna, kdy USA provedla atentát na íránského generála Kásima Sulejmaniho.

Kde tedy těžit teď?

Podle nejnovějších fám z komunity těžařů přichází pro těžaře z Íránu v úvahu zejména tři státy. Jedná se o Kazachstán, Uzbekistán a Kyrgyzstán. I přes to, že samozřejmě více než polovina veškerého hash rate na síti Bitcoinu pochází z Číny, těžaři chtějí alternativní možnosti. Těmi jsou kromě zmíněných 3 států i třeba USA či Rusko, ale i ty už jsou poměrně dost 'mainstream'.

I z toho důvodu nemohou nabídnout tak nízké ceny elektřiny jako právě třeba Uzbekistán či Kyrgyzstán. Tyto státy totiž svými extrémně nízkými tarify dokážou velice nízkou cenu elektřiny v Íránu dokonce překonat.

V Uzbekistánu navíc vláda určila jako jeden ze svých cílů vytvořit národní mining pool pro těžbu kryptoměn. Z pohledu regulací se tedy zatím k miningu staví taktéž velice pozitivně. Na druhou stranu to má ale malý háček. Těžaři zde totiž platí za elektřinu trojnásobek, co ti, kteří netěží. Tím se staví na cenu lehce vyšší, než jaké mohou dosáhnout mineři v Íránu.

V Kazachstánu se k miningu vláda taktéž staví velice pozitivně. I proto je se svými cca 0,045 USD za kWh pro těžaře velice oblíbenou destinací. Za zmínku zde stojí např. návrh zákona k vyjmutí těžařů z povinností platit daně za vytěžené kryptoměny do té doby, dokud je nesmění. Celkově zde tak máme alespoň nějakou jistotu o legálnosti kryptoměn i o možných způsobech jejich danění.

Horší to je v Kyrgyzstánu, který ale zase nabízí nejlevnější ceny energií. Ty navíc z obrovské části pocházejí z vodních elektráren (což ale může být i negativní, v případě, že by oblast trpěla na nedostatek vody). V Kyrgyzstánu ale vláda stále teprve spíše zkoumá různé možnosti danění kryptoměn. Za bezpečný přístav by se tedy spíše označit nedal, což potvrdila třeba situace z loňského září, kdy Kyrgyzstán odpojil 45 těžařských společností od elektřiny, protože jí spotřebovaly více než tři lokální regiony dohromady.

Ve výsledku ale vlastně stále čekáme, který z těchto států svou legislativu upraví nejdříve a nejpozitivněji pro kryptoměny a jistotu těžařů. Ani jeden z nich totiž za úplně bezpečný přístav, kvůli nejistotě v oblasti státních regulací, označit nemůžeme. Všechny tři ale mají potenciál na to stát se novým centrem pro těžbu kryptoměn v této oblasti.