Čemu by měli drobní investoři věnovat velkou pozornost

Na příbězích o tom, jak někdo víceméně náhodou vsadil na nějakou akcii a vydělal na ní jmění, ve mně velký zájem nikdy nebudily. Něco jiného je jsou ale případy, kdy někdo věnoval investici skutečně čas, dospěl k závěru, že akcie se obchoduje za neférové ceny, a podle toho otevřel svou pozici. A byť jen naprosto marginálně, ale přece jen tím přispěl i k tomu, že trh funguje, odráží všechny dostupné informace a neprovádí tak velké bublinové vylomeniny. Jsem pak rád, když narazím na studii, která tento pohled podporující tezi o skutečně aktivním investování ve stylu „práce a koláče“ podporuje.

Analýza „Who Underreacts to Cash-Flow News? Evidence from Trading between Individuals and Institutions“ je v jádru jednou z takových. Jejími autory jsou Randolph B. Cohen, Paul A. Gompers a Tuomo Vuolteenaho. Jak název napovídá, věnuje se tomu, jak investoři reagují na nové informace ohledně toku hotovosti obchodovaných firem. Tedy ohledně toho, jak si firma skutečně vede. A mimo jiné tvrdí:

Náš výzkum ukazuje, že instituce kupují akcie od drobných investorů ve chvíli, kdy se objeví pozitivní zprávy ohledně cash flow. Takže využívají toho, že drobní investoři tyto zprávy podceňují. Instituce se také nedrží pouze cenového trendu akcií. Pokud trend stoupá, ale nedoprovázejí jej pozitivní informace ohledně toku hotovosti, instituce prodávají tyto akcie. A to drobným investorům.

Studie tedy podle mého vnímání vlastně říká, že instituci vydělávají na úkor drobných investorů ve chvíli, kdy ti druzí neodvedou potřebnou práci (a ti první ano). Tedy například ve chvíli, kdy pouze sledují grafy s cenovým vývojem, ale už se nepodívají, jak se vyvíjí skutečný fundament firmy – tedy onen tok hotovosti. Což je vlastně nadmíru pozitivní zpráva, protože konkurenční výhoda těch velkých by pak byla dána hlavně (a jen) tím, jak dlouho budou ti malí takto sami sebe diskriminovat.

Já se tu snažím je opakovaně přesvědčit, aby tak už nečinili. Výše uvedené vybízí alespoň k tomu, aby se vedle pohybu ceny akcie dívali alespoň na to, kam míří provozní a volný tok hotovosti (a nejen zisky). Celkově je to možná skutečně rozdíl mezi touhou rychle zbohatnout (podívat se na graf ceny, nechat si spočítat nějaký plovoucí průměr...) a případnou odměnou za to, že se vykoná nějaká práce. Jsem si vědom toho, že řada lidí by se mnou v tomto nesouhlasila a není to téma černobílé. Nicméně podle mne je také dobrým měřítkem, zda daný způsob investování také nějak prospívá celku (byť jen symbolicky), či ne – viz má poznámka v úvodu. Například u stádového honění trendů se o tom dá pochybovat.