PMI eurozóny – od špatného k horšímu, tlak negativních motivů přetrvává

Data, která přišla z eurozóny, nebyla o nic příznivější. Finální PMI se ustálilo na hodnotě 45,7. V porovnání se srpnem (47,0) se tak jednalo o výrazný pokles tažený především nepříznivou situací v Německu, kde PMI činilo 41,7 bodů. Hned za ním následovalo s nižšími hodnotami Rakousko, zatímco na vrcholu žebříčku se umístilo Řecko následované Nizozemím.

PMI eurozóny si za září vysloužilo několik „nej“. Zaprvé, kleslo na nejnižší úroveň od října 2012, zadruhé, provozní podmínky se zhoršily nejvíce za posledních sedm let, zatřetí, německé PMI se dostalo na nejnižší úroveň od června 2009, začtvrté, celkový pokles PMI byl tažen především snížením objemu nových objednávek, které bylo nejvýraznější od října 2012, zapáté, snížení počtu pracovních míst bylo nejvýraznější od dubna 2013 a zašesté, sentiment se podíval na nejnižší úrovně od listopadu 2012.

S bližším pohledem na Německo, jehož průmysl se potácí v nejhorší situaci od finanční krize, vidíme, že klíčovým faktorem zůstává pokles vývozů. Není tak překvapením, že pokles byl zaznamenán i u nových objednávek, který byl nejznatelnější za posledních deset let. V závěsu se táhne i snížení produkce, počtu pracovních míst a cen. Německo tak zatím pokračuje po své cestě směrem dolů, jak zobrazuje křivka grafu.

Příběh, který stojí za neblahým vývojem, se nemění. Neustále dokola zmiňované obchodní spory, obavy z brexitových jednání a další geopolitická napětí znějí jako pár naučených frází, nicméně na jednotlivá hospodářství mají reálné dopady. V Česku se nemusíme obávat, že mírnější zpomalení mohlo mít fatální důsledky. O kapku horší situace však nastává tehdy, pokud se jedná o už tak poměrně pomalé ekonomiky typu eurozóny, jejíž členové balancují (či dříve balancovali) na hraně recesí.



Nicole Gawlasová